Multiple master písmo
Multiple master písmo[1] (anglicky multiple master font, zkráceně MM) je rozšíření Postscript Type 1 písma firmy Adobe Systems z roku 1992.[2] Jako první taková písma vyšla Minion MM Roberta Slimbacha a Myriad MM Carol Twomblyové.
V roce 2002 představilo Adobe ve spolupráci s Microsoftem nový písmový formát OpenType. Tento formát měl šanci se dostat k více koncovým uživatelům a proto se Adobe rozhodlo soustředit spíše na něj a ukončit podporu multiple master písem. Své vydané MM písma vydala převedená na OpenType písma v několika rodinách, dle množství nastavitelných os v původním formátu. [2] I přesto je tato technologie stále využívána typografy při návrzích nových písem.
Nástupcem tohoto rozšíření jsou variabilní písma, která byla představena v roce 2016 jako rozšíření formátu OpenType (verze 1.8).[3]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]
V souboru multiple master písma byly zakódované páry hlavních řezů, představující hraniční formy písma, například velmi tenké a velmi tučné (light a extrabold). Mimo hlavní řezy bylo možné definovat i řezy zjemňující přechod (intermediate designs).[4] Takovýchto řezů mohlo být v souboru definováno až šestnáct. Pomocí software si následně uživatel mohl zvolit vlastní variantu řezu, která byla dotvořena interpolací.[1][5] Na podobném principu byl založený i dřívější METAFONT.
Každý pár zakódovaných řezů definuje jednu osu. Nejčastěji se vyskytuje jedna osa pro tloušťku nebo duktus a druhá osa pro prostrkání. Dále lze často narazit na osy pro optickou velikost nebo styl stínování. Osu lze vytvořit pro cokoliv, pokud jsou poskytnuty hlavní řezy – třeba zakulacenost koutů.
Například, u písma Viva Carol Twomblyové byla osa pro tloušťku a šířku. Pomocí šířky se mohlo nastavit písmo od kondenzovaného do roztáhnutého. Pomocí tloušťky se nastavoval duktus. Bylo tedy možné vytvořit obrysová písma až silně obtáhnutá písma, vypadající jako výseky.[6] Zajímavější ukázkou této technologie je písmo MoveMe MM od Luc(as)e de Groota, u jehož znaků lze nastavit „erotičnost“.[7]
Počítačový software je schopen písma upravovat uměle. V případě zvětšování velikosti písma to ovšem pouze písmo zvětší, a tak ztrácí na kvalitě. V dobách kovových liter každá velikost vypadala trochu jinak, u menších velikostí nebyl takový rozdíl v tloušťce tahů. Výhodou multiple master písem je právě to, že úprava parametrů písma je opticky více škálovaná. Řeší i problémy u sazby sloupců, kdy lze písmo zúžit tak, aby se do sloupce vešlo, a přitom se nelišilo od zbytku sazby. Dokážou i emulovat jiné, nedostupné písmo, pokud jsou k dispozici jeho parametry. To umožňuje kvalitní zobrazení dokumentů s písmem chybějících u uživatele.[8] Toho se do dnes využívá v programu Adobe Acrobat.[7]
Jistou nevýhodou multiple master písma byla jeho vázanost na konkrétní software a často docházelo k problémům během tisku.
České lokalizované MM písma nejsou, ovšem písmo DynaGrotesk (Dynamo Grotesk, dříve Dynamo) Františka Štorma bylo původně proponováno jako MM písmo. [9]
Seznam multiple master písem
[editovat | editovat zdroj]Komerční
[editovat | editovat zdroj]Písma vydalo Adobe, pokud není jinak specifikováno.
- AI Quanta (Peter Fraterdeus)
- ITC Avant Garde MM
- Bickham Script MM
- Briem Akademi MM
- Briem Script MM
- Caflisch Script MM
- Chaparral MM
- Conga Brava MM
- Cronos MM
- DejavUE (T. Olsson)
- Ex Ponto MM
- Foxit Serif MM (Foxit Software)
- ITC Garamond MM
- Generation (Dirk Wachowiak)
- Graphite MM
- Grotesk MM (HermesSoft)
- Adobe Jenson MM
- Jimbo MM
- Kepler MM
- Kinesis MM
- AI Koch Antiqua (Randall Jones)
- Littleton MM (Dennis Pasternak)
- Mezz MM
- Minion MM
- ITC Motter Corpus MM
- Myriad MM
- Nueva MM
- Ocean Sans MM
- Penumbra MM
- Reliq MM
- Sanvito MM
- Syntech MM (Saikix)
- Adobe Serif MM
- Adobe Sans MM
- Tekton MM
- Universum MM (HermesSoft)
- Vadau (T. Olsson)
- AI Veritas (Brian Sooy)
- Verve MM
- Viva MM
- Waters Titling MM…
Volně dostupné
[editovat | editovat zdroj]- So MM (Apostrophic Labs)
- Booter MM (Apostrophic Labs)
- Impossible MM (Apostrophic Labs)
- MoveMe MM (Luc(as) de Groot)
- Path 101 (Graham Meade)
- Snott MM (Graham Meade)
- Staid MM (Graham Meade)
- Stub MM (Ray Buetens)…
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HRUBÝ, Jaroslav. Úvod do počítačové typografie: učebnice. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 2003. ISBN 80-86792-02-1. S. 77.
- ↑ a b MULTIPLE MASTER TO OPENTYPE CROSS REFERENCE. www.adobe.com [online]. [cit. 2020-11-26]. Dostupné online.
- ↑ HUDSON, John. Introducing OpenType Variable Fonts. Medium [online]. 2016-09-14 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online.
- ↑ JANÍK, Pavel. Digitální formáty písma v počítačové sazbě. Brno, 2000 [cit. 2020-12-01]. 69 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Petr Sojka. Dostupné online.
- ↑ KOČIČKA, Pavel; BLAŽEK, Filip. Praktická typografie. 2.. vyd. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-7226-385-4. S. 49.
- ↑ STOCK-ALLEN, Nancy. Carol Twombly: Her Brief But Briliant Career In Type Design. New Castle, DE: Oak Knoll Books, 2016. ISBN 9781584563464. S. 108. (anglicky)
- ↑ a b Multiple Master Fonts. Prepressure [online]. [cit. 2020-11-26]. Dostupné online.
- ↑ FISHER, Ori. Multiple Master Type 1 Font Programs. Cheriton school of computer science [online]. [cit. 2020-11-26]. Dostupné online.
- ↑ MANIŠ, Martin. Kasa se plní. Softwarové noviny [online]. 1996 [cit. 2020-11-26]. Čís. 3. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Type 1 Font Format Supplement: Technical Specification #5015, Adobe Systems, 1994. (technická specifikace, anglicky)
- Designing multiple master typefaces, Adobe Systems, 1995. (technická specifikace, anglicky)