[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Liou Siao-po

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Liou Siao-po
Narození28. prosince 1955
Čchang-čchun
Úmrtí13. července 2017 (ve věku 61 let)
Šen-jang
Příčina úmrtígastroenteritida
Alma materŤilinská univerzita (1977–1982)
Pekingská pedagogická univerzita (1982–1984)
Pekingská pedagogická univerzita (1986–1988)
Pekingská univerzita
High School Attached to Northeast Normal University
Povoláníbásník, spisovatel, lidskoprávní aktivista a literární kritik
ZaměstnavateléKolumbijská univerzita
Univerzita Johnse Hopkinse
OceněníHuman Rights Press Award (2004, 2005 a 2006)
Fondation de France Prize for press freedom defender (2004)
cena Homo Homini (2008)
PEN/Barbara Goldsmith Freedom to Write Award (2009)
Nobelova cena za mír (2010)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníateismus
ChoťLiou Sia (1997–2017)[1][2]
Funkceprezident (Nezávislé čínské centrum PEN; 2003–2007)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liou Siao-po (čínsky: 刘晓波 nebo 劉曉波, pchin-jin: Liú Xiǎobō; 28. prosince 1955 – 13. července 2017[3]) byl čínský literární kritik, lidskoprávní aktivista, filozof a disident, který v roce 2010 získal Nobelovu cenu míru [4]. Obhajoval politické reformy a byl součástí kampaně k ukončení vlády jedné strany v Číně.[5] Za své názory byl několikrát vězněn, např. v Ťin-čou. [6] 26. června 2017 byl propuštěn ze zdravotních důvodů a zemřel 13. července 2017 na rakovinu jater. [7]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Liu se narodil 28. prosince 1955 ve městě Čchang-čchun, v provincii Ťi-lin do rodiny intelektuálů.[8] Liovo otec Liu Ling (刘伶), se narodil v roce 1931 ve Huaidei, Ťi-lin. Byl profesorem Čínštiny na univerzitě Northeast Normal University. Zemřel na nemoc jater v září roku 2011.[9][10] Liova matka, Zhang Suqin (张素勤) pracovala na univerzitě Northeast Normal University Nursery School.[9][10] Liou Siao-po se narodil jako třetí z pěti chlapců.

  • Jeho nejstarší bratr Liu Xiaoguang (刘晓光) byl manažer ve společnosti na import a export oděvů ve městě Ta-lien než odešel do důchodu.[11] Byli spolu odcizení od Liovo protestu na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.
  • Jeho druhý starší bratr, Liu Xiaohui (刘晓晖) je historik, který graduoval na katedře historie na Northeast Normal University, a který se stal náměstek ředitele v Muzeu provincie Ťi-lin.[12]
  • Jeho mladší bratr Liu Xiaoxuan (刘晓暄), narozen v roce 1957 je profesor energie a materiálů na Guangdong University of Technology [13][14], zaměřující se na polymery v optice a výzkumem technologií světelného léčení. [15] V roce 1995 byl přijat jako PhD student do Tsinghua University, ale Liovo politické aktivity zapříčinily, že nebyl připuštěn ke zkouškám. [13]
  • Jeho nejmladší bratr Liu Xiaoxuan (刘晓暄) zemřel na nemoc srdce předčasně v 90. letech.[10]

V roce 1969, během nuceného odchodu intelektuálů na venkov ho otec převezl do oblasti autonomní oblast Vnitřní Mongolsko blízko Mongolských hranic. Jeho otec nadále zůstával loajální komunistické straně.[16] Po dokončení střední školy v roce 1974, byl poslán na zemědělskou farmu v Ťi-linu.[17]

Poprvé na sebe upozornil v 80. letech 20. století radikálně formulovanými studiemi o vztahu k tradici a kritikou na adresu svých současníků – spisovatelů, literárních kritiků a kolegů v akademickém světě. Jeho mnohdy ostře formulovaná vystoupení si však zároveň získávala respekt intelektuální poctivostí a upřímnou snahou do důsledků promyslet zkušenost politických kampaní 50. let a Kulturní revoluce a vyvodit z nich důsledky pro další směřování intelektuálních snah moderní Číny. Vedle časopisecky publikovaných polemik zároveň v 80. letech napsal monografii o klasické evropské filosofii.

Na jaře 1989, v době, kdy začalo protestní hnutí na náměstí Tchien-an-men, byl na studijním pobytu v USA. Vrátil se do Číny a aktivně se zapojil do protestů. Nakonec byl mezi posledními, kdo na náměstí zůstali, a po masakru vyjednal s armádou bezpečné opuštění protestujících, kteří na náměstí zůstali obklíčeni, do bezpečí. Po masakru na náměstí Tchien-an-men byl poprvé vězněn. V roce 1995 byl opět zatčen, posléze strávil tři roky v převýchovném táboře, kde také potkal svoji ženu.[18]

Signatář a laureát Nobelovy ceny za mír

[editovat | editovat zdroj]

Po návratu na svobodu začal publikovat své články v zahraničí. Stal se spoluzakladatelem Nezávislého centra čínského PEN klubu, jehož je čestným prezidentem.

V roce 2008 se stal jedním ze spoluautorů a prvních signatářů Charty 08. Dva dny před zveřejněním Charty byl Liou zatčen a držen na neznámém místě. Po roce, v prosinci 2009, se v Pekingu konal soud a 25. prosince byl Liou Siao-po poslán na 11 let do vězení za "podněcování k podvracení státní moci"[19].

Uvěznění Liou Siao-poa vyvolalo ve světě desítky nesouhlasných reakcí.[zdroj?] Dne 11. února 2010 bylo zamítnuto Liou Siao-poovo odvolání proti rozsudku[20][21]. Dne 8. října 2010 se Liou Siao-po stal přes protesty čínské vlády laureátem Nobelovy ceny míru.[22][23][24][25] Dne 10. prosince 2010 proběhl slavnostní ceremoniál předání Nobelovy ceny míru. Laureátovi ani jeho blízkým nebylo čínskými úřady povoleno cenu osobně převzít. [26]

Onemocnění a smrt

[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. června 2017 byl propuštěn z vězení kvůli onemocnění rakovinou jater.[27] Krátce poté, dne 13. července 2017, tomuto onemocnění také podlehl.[28]

Jeho manželka Liou Sia, která v té době již skoro 7 let žila pod přísným dohledem režimu, po smrti manžela zmizela neznámo kam, příbuzní se s ní nemohli kontaktovat. Třetí den po smrti Liou Siao-po, 15. července, proběhl za neobvyklých okolností pohřeb. Liou Siao-po byl zpopelněn a popel byl vysypán manželkou do moře. Přátelé a známí uvedli, že na oficiálně zveřejněných fotografiích z pohřbu nemohou údajné přátele rodiny identifikovat.[29][30][31]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Slavnostní vyhlášení Nobelovy ceny za mír 2010: prázdné křeslo na jevišti rezervováno pro Liou Siao-pa, který byl v té době ve vězení; Čínská vláda nedovolila odcestovat do Osla ani Liou Sia, které dala domácí vězení.[32]
    Slavnostní vyhlášení Nobelovy ceny za mír 2010: prázdné křeslo na jevišti rezervováno pro Liou Siao-pa, který byl v té době ve vězení; Čínská vláda nedovolila odcestovat do Osla ani Liou Sia, které dala domácí vězení.[32]
  • Vánoční přehlídka v Hongkongu poblíž styčné kanceláře požadující vydání Lioa Siao-pa. Foto 5. února 2017
    Vánoční přehlídka v Hongkongu poblíž styčné kanceláře požadující vydání Lioa Siao-pa. Foto 5. února 2017
  • První nemocnice Čínské lékařské univerzity v severovýchodním městě Šen-jang, kde Liou Siao-po zemřel 13. července 2017.
    První nemocnice Čínské lékařské univerzity v severovýchodním městě Šen-jang, kde Liou Siao-po zemřel 13. července 2017.
  • Občané Hongkongu se shromáždili, aby vzpomněli na Lioa Siao-pa, který zemřel 13. července 2017. Fotografie: 17. července 2017
    Občané Hongkongu se shromáždili, aby vzpomněli na Lioa Siao-pa, který zemřel 13. července 2017. Fotografie: 17. července 2017

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Liou Siao-po: Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3211610. 2011. ISBN 978-2-07-013250-8.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Nositel Nobelovy ceny za mír Liou Siao-po zemřel - Tiscali.cz. Tiscali.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-13.  Archivováno 13. 7. 2017 na Wayback Machine.
  4. ↑ Cenu za mír získal Liou Siao-po. 'Je to kriminálník,' bouří se Čína | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2010-10-08 [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Biography of Liu Xiaobo. Encyclopædia Britannica. 2010. [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ Congressional-Executive Commission on China. ppd.cecc.gov [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ Liu Xiaobo: Jailed Chinese dissident has terminal cancer. www.bbc.com [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Verdict Against Liu Xiaobo. pen.org [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. ↑ a b Ming Pao(in Chinese). news.mingpao.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c YU, Jie. 我無罪: 劉曉波傳 (v čínštině). 時報文化. 2012. vyd. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9789571356280. 
  11. ↑ 劉曉波好友 怒批劉曉光無恥 (v čínštině). www.cna.com.tw [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ 新时代仍需要抗联精神(prosinec 2004 )——杨念杨靖宇将军诞辰100周年特别报道 (v čínštině). www.jlplib.com.cn [online]. Jilin Provincial Library [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. ↑ a b  刘晓暄呼吁中国政府释放其兄刘晓波 (včínštině). www.dw.com [online]. Deutsche Welle [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  14. ↑ 刘晓暄教授-材料与能源学院 (v čínštině). clnyxy.gdut.edu.cn [online]. Guangdong University of Technology [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  15. ↑  侯晓敏 (25. července 2016). 刘晓暄：高分子光化学的传承与创新. 科技日报 (v čínštině). digitalpaper.stdaily.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  16. ↑ Liu Xiaobo, Chinese Dissident Who Won Nobel While Jailed, Dies at 61. www.nytimes.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  17. ↑ Liu Xiaobo – the quiet, determined teller of China’s inconvenient truths. www.scmp.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  18. ↑ Zemřel Liou Siao-po. Nobelista a čínský bojovník za demokracii | Svět. Lidovky.cz [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ Zemřel čínský disident a nositel Nobelovy ceny, vězněný za podvracení státu. iDNES.cz [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ Odvolání Liou Siao-poa čínský soud zamítnul - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ U.S., EU decry upholding of China dissident sentence. Reuters. 2017-02-11. Dostupné online [cit. 2017-01-20]. 
  22. ↑ Nobelovu cenu míru získal čínský disident Liou Siao-po - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ Liou Siao-po věnoval Nobelovu cenu obětem masakru na Tchien-an-men - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  24. ↑ Čínští komunističtí vysloužilci veřejně odsoudili cenzuru - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  25. ↑ Olga Lomová: Cena ve prospěch demokracie v Číně - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  26. ↑ V Oslu se předává Nobelova cena míru, laureát zůstává ve vězení - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  27. ↑ Čína propustila laureáta Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, má rakovinu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-06-26 [cit. 2017-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-26. 
  28. ↑ Liu Xiaobo: China's most prominent dissident dies |. bbc.com [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-13]. Dostupné online. 
  29. ↑ Tělo zesnulého čínského nobelisty Liou Siao-poa bylo zpopelněno. České noviny [online]. 2017-07-15 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  30. ↑ 'Nebyl tam ani jeden z jeho opravdových přátel.' Tělo Liou Siao-poa bylo časně ráno zpopelněno. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-07-15 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  31. ↑ Naši politici zradili demokracii, Rusko je proti Číně svobodná země, říká Etzler. S. od 17:10 minuty do konce. DVTV.cz [online]. 2017-07-18 [cit. 2017-07-18]. S. od 17:10 minuty do konce. Dostupné online. 
  32. ↑ GRACIE, Carrie. Liu Xiaobo: The man China couldn't erase [online]. 13 July 2017 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Od Charty 77 k Chartě 08, Liou Siao-po — život v pravdě (česky i anglicky, antologie textů napsaných Liou Siao-poem a o Liou Siao-poovi). Knihovnička českého PEN a Člověka v tísni, 173 s, Praha.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Nobelovy ceny za mír
1901–1925
1926–1950
1951–1975
1976–2000
  • Betty Williamsová / Mairead Maguireová (1976)
  • Amnesty International (1977)
  • Anvar as-Sádát / Menachem Begin (1978)
  • Matka Tereza (1979)
  • Adolfo Pérez Esquivel (1980)
  • Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (1981)
  • Alva Myrdalová / Alfonso García Robles (1982)
  • Lech Wałęsa (1983)
  • Desmond Tutu (1984)
  • Lékaři proti jaderné válce (1985)
  • Elie Wiesel (1986)
  • Óscar Arias (1987)
  • Mírové síly OSN (1988)
  • Tändzin Gjamccho (14. dalajláma) (1989)
  • Michail Gorbačov (1990)
  • Aun Schan Su Ťij (1991)
  • Rigoberta Menchú (1992)
  • Nelson Mandela / F. W. de Klerk (1993)
  • Jásir Arafat / Šimon Peres / Jicchak Rabin (1994)
  • Pugwashské konference / Józef Rotblat (1995)
  • Carlos Belo / José Ramos-Horta (1996)
  • Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min / Jody Williams (1997)
  • John Hume / David Trimble (1998)
  • Lékaři bez hranic (1999)
  • Kim Te-džung (2000)
    		•
    2001–2025
  • Kofi Annan / Organizace spojených národů (2001)
  • Jimmy Carter (2002)
  • Širín Ebadiová (2003)
  • Wangari Maathaiová (2004)
  • Mezinárodní agentura pro atomovou energii / Muhammad Baradej (2005)
  • Grameen Bank / Muhammad Yunus (2006)
  • Al Gore / Mezivládní panel pro změnu klimatu (2007)
  • Martti Ahtisaari (2008)
  • Barack Obama (2009)
  • Liou Siao-po (2010)
  • Ellen Johnsonová-Sirleafová / Leymah Gboweeová / Tawakkul Karmánová (2011)
  • Evropská unie (2012)
  • Organizace pro zákaz chemických zbraní (2013)
  • Kajláš Satjárthí / Malála Júsufzajová (2014)
  • tuniský Kvartet pro národní dialog (2015)
  • Juan Manuel Santos (2016)
  • Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní (2017)
  • Denis Mukwege / Nadja Muradová (2018)
  • Abiy Ahmed (2019)
  • Světový potravinový program (2020)
  • Dmitrij Muratov / Maria Ressaová (2021)
  • Ales Bjaljacki / Memorial / Centrum občanských svobod (2022)
  • Narghís Mohammadiová (2023)
  • Nihon Hidankjó (2024)
    		•
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Liou_Siao-po&oldid=24315945“