Lijavec
Lijavec | |
---|---|
Autor | Jára Cimrman Ladislav Smoljak Zdeněk Svěrák |
Země | Československo |
Jazyk | čeština |
Premiéra | 22. ledna 1982 |
Místo premiéry | Braník, Praha |
Soubor | Divadlo Járy Cimrmana |
Štáb | |
Režie | Ladislav Smoljak |
Hudba | Jaroslav Uhlíř |
Výprava | Jaroslav Weigel |
Kostýmy | Jaroslav Weigel |
Divadlo Járy Cimrmana chronologicky | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lijavec je divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autory jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor je uváděn rovněž fiktivní český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 22. ledna 1982 v pražské Branické ulici 41.[1] Na příkaz ředitele Pražského kulturního střediska musela být následující rok stažena z repertoáru, takže poslední představení se konalo 23. října 1983.[2] Soubor ji mohl začít znovu hrát až po jejím opětovném povolení v roce 1986.
Do 30. června 2009 se uskutečnilo celkem 578 představení.[3]
Obsah představení
[editovat | editovat zdroj]Struktura
[editovat | editovat zdroj]Většina představení Divadla Járy Cimrmana je složena ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části (po přestávce) pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla. U hry Lijavec je deklarovaná struktura odlišná ve smyslu, že místo semináře je „beseda o hře“, která je ale z důvodu udržení účasti „nově“ zařazena před samotnou hru. Jelikož ale dotazy od publika v takové situaci logicky nepřicházejí, přednášející si musí „vybrat z minulých dotazů“, na které pak odpovídají. Ve výsledku se tedy jedná také o seminář, jen jinak prezentovaný.
Referáty
[editovat | editovat zdroj]„Beseda“ sestává z následujících „reakcí na dotazy diváků“:
- Co je to herberk? *(Vondruška/Čepelka)
- Jak dlouho vládl císař František Josef I.? (Smoljak/Svěrák)
- Jak se Cimrman dostal do starobince? (Vozáb/Weigel)
- obsahuje mj. příběhy pro žebráky
- Byl Cimrman autorem všech anekdot za Rakouska-Uherska? (Vondruška/Čepelka)
- obsahuje mj. „Vymýšlení anekdot“ (všichni účinkující - vede Smoljak/Svěrák)
- Byl Cimrman někdy ve vězení? (Kašpar/Hraběta)
- O ženách v souboru divadla (Smoljak/Svěrák)
- Jak to nyní vypadá ve frymburském starobinci, kde Cimrman hru napsal? (Svěrák/Smoljak)
- rozhovor s mistrem sportu (Kotek/Brukner)
- Co je léčebné divadlo? (Smoljak/Svěrák)
- hra Nestyda Hausner (všichni účinkující)
- Píseň Elektrický valčík (hudba Jaroslav Uhlíř, slova Zdeněk Svěrák - zpívají všichni, konkrétní sloky v pořadí Smoljak/Svěrák, Vondruška/Čepelka, Hraběta/Kašpar, Smoljak/Svěrák)
*obsazení semináře, dle premiérového obsazení
Hra
[editovat | editovat zdroj]Následuje vlastní „hra s opravdovým deštěm“. Odehrává se v herberku (útulku pro pocestné), kde se jedné deštivé noci setkávají vrchní inspektor všech starobinců, porodní dědek Formánek, poručík Pihrt a mlynář, to vše za velmi neochotné asistence nerudné paní správcové. V průběhu hry vychází najevo, že divák nesleduje klasické divadelní představení, ale tzv. psychodrama, které sehrávají obyvatelé starobince pod Cimrmanovým vedením, přičemž občas vypadnou z role. Toto léčebné divadlo (Cimrmanův vynález) jim má pomoci vyrovnat se s jejich životními traumaty a neúspěchy. V závěru se odhalí, že roli inspektora starobinců napsal Cimrman sám sobě.
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]Současné obsazení je uvedeno tučně, předchozí obsazení kurzívou. U jednotlivých přednášejících je jako upřesnění uvedena jejich specializace.
Role | Herci | |
---|---|---|
Úvodní seminář | Hra | |
přednášející – znalec historického
kontextu hry Lijavec |
první dědek Jára Cimrman
jako inspektor starobinců |
Zdeněk Svěrák 1 2 3 5 6 7 8
Ladislav Smoljak † 2 4, Jan Hraběta |
přednášející – znalec posledních
let života Járy Cimrmana |
druhý dědek ústavní sluha Fafejta
jako porodní dědek Alois Formánek |
Petr Brukner 4 5 6 7, Petr Reidinger 8
Jaroslav Weigel † 2 3, Jaroslav Vozáb † 1, Andrej Krob |
přednášející – odborník na anekdoty | třetí dědek Karel Pejřil
jako poručík Josef Pihrt |
Genadij Rumlena 6 7 8, Miloň Čepelka 1 2 3 4
Pavel Vondruška † 2 |
externí přednášející – zasloužilý mistr sportu* | čtvrtý dědek jako mlynář | Zdeněk Škrdlant 7 8
Petr Brukner 1 2 3, Václav Kotek † 2 4, Marek Šimon, Michal Weigel |
přednášející – znalec života ve věznicích | vrchní světnicová Karolína Králová
jako správcová ** |
Marek Šimon 6 7 8,
Jan Hraběta 1 2 3 4, Jan Kašpar † 2, Bořivoj Penc † 5 |
1 – alternace z audionahrávky kolující po webu (1983)
2 – alternace z desky Supraphonu (prosinec 1990) ***
3 – alternace z audiovizuální nahrávky ČT (1997)
4 – alternace z úryvku předvedeném v představení 30 let Divadla Járy Cimrmana (1997)
5 – alternace z úryvku předvedeném v představení 40 let Divadla Járy Cimrmana (2007)
6 – alternace z úryvku předvedeném v představení Psaní do nebe (2017)
7 – alternace z audionahrávky kolující po webu (2021)
8 – alternace z audiovizuální nahrávky kolující po webu (2022)
* Vzácný host ze Šumavy, který se potopil na dno lipenské přehrady, aby podal informaci o současné podobě frymburského starobince. Jméno herce, který tuto postavu hraje, je v průběhu semináře různě komoleno, přednášející, který jej vyvolává si jakoby není schopen zapamatovat jeho správnou podobu – v případě Petra Bruknera 3 jsou používány zkomoleniny Petr Pergner, Baumgartner a Montelík, v případě Zdeňka Škrdlanta 7 podoby Zdeněk Kramoliš, Záškrt a Lanškroun, v případě Václava Kotka to bývaly podoby Václav Kotec, Kotouč, Kotrč a Koutek. Mistr sportu si také plete/komolí jméno přednášejícího, který jej volá řečnit - Petr Brukner osloví Zdeňka Svěráka jako Ladislava Smoljaka, Václav Kotek a Zdeněk Škrdlant jako „doktora Svařáka“.
** tato postava mívala původně přezdívku Štětináč 3, nyní Netopejr 7.
*** Ladislav Smolajk, Pavel Vondruška, Václav Kotek a Jan Kašpar účinkují pouze v semináři, Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Brukner a Jan Hraběta zase pouze ve hře.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ CIMRMAN, Jára; SMOLJAK, Ladislav; SVĚRÁK, Zdeněk. Hry a semináře : úplné vydání. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2010. ISBN 978-80-7432-036-1. S. 290. Dále jen Hry a semináře.
- ↑ 50 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Cimrman.at [cit. 2017-10-04]. Dostupné online.
- ↑ Hry a semináře, s. 565.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Lijavec na oficiálním webu Cimrman.at