Fotbalovou kariéru začal v mládežnických kategoriích v Turíně. První sezonu mezi dospělými zažil v sezoně 1957/58 ve Vigevanu, kde byl v 18 letech poslán na hostování. Po ročním hostování se vrátil k býkom a zůstal u nich dlouhých 11 let. Za tuhle dobu s nimi získal jen Italský pohár (1967/68) a v sezoně 1962/63 byl vyhlášen nejlepším brankařem v lize. Za býky odchytal celkem 353 utkání a obdržel v nich 368 branek. V létě 1969 byl prodán do Interu, kde slavil v sezoně 1970/71 jediný svůj titul v lize. Ve stejné sezoně udržel 685 minut bez inkasované branky, čímž vytvořil rekord klubu Nerazzurri (později ho překonal Ivano Bordon). [4] Za Nerazzurri hrál sedm sezon a nastoupil celkem do 200 utkání v nichž dostal 166 branek. V roce 1976 již odešel, protože jeho následovník Ivano Bordon, již zastával post jedničky. Odešel do třetiligovéPistoiese a v první sezoně ji pomohl k postupu do druhé ligy. V roce 1980 ve věku 41 let ukončil kariéru.
S italskou reprezentací odchytal 4 zápasy[1] a byl u zlatého ME 1968, byť do bojů na šampionátu nezasáhl.[2] Zúčastnil se i MS 1970, kde vybojovali 2. místo, ale ani zde nenastoupil.[3][4]
Po fotbalové kariéře se stal trenérem, ale velkých úspěchů nezaznamenal. A tak se soustředil na trenéřinu brankařů. Působil v Turíně i ve Fiorentině.