Leskotovití
 Leskotovití | |
|---|---|
 Leskot modrošedý (Polioptila caerulea) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | leskotovití (Polioptilidae) Baird, 1858 |
 Hnízdní oblasti Celoroční výskyt Jiné Rozšíření leskotovitých Hnízdní oblasti Celoroční výskyt Jiné | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leskotovití (Polioptilidae) jsou čeleď malých pěvců původem z Ameriky.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Leskotovití zahrnují následující trojici rodů:[1]
- Ramphocaenus Vieillot, 1819,
- Microbates Sclater, PL & Salvin, 1873,
- Polioptila Sclater, PL, 1855.
Systematické postavení těchto rodů bylo v průběhu historie značně proměnlivé a starší systémy je řadily do rozličných, často sběrných ptačích čeledí. Zajímavostí je, že rody Ramphocaenus a Microbates byly až do 20. let 20. století prakticky jednoznačně pokládány za zástupce čeledi Formicariidae, tedy mezi křikavými, nikoli mezi zpěvnými pěvci.[2] Molekulárně-fylogenetické studie považují leskotovité za sesterskou skupinu střízlíkovitých (Troglodytidae) v rámci širšího kladu Certhioidea.[3]
Rody Ramphocaenus a Microbates jsou podle studie Smith & kol. (2018)[4] vzájemně sesterské a tento klad je následně sesterský vůči rodu Polioptila, v rámci něhož lze rovněž rozlišit dva hlavní klady. Vnitřní systematika leskotovitých je poměrně problematická: autoři výše zmíněné práce komentují, že řada tradičně uznávaných druhů leskotovitých představuje spíše druhové komplexy, a některé z nich jsou dokonce polyfyletické.
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Leskotovití představují drobné stromové ptáky, již dosahují celkové délky pouhých 10–12 cm. Tělo je obecně velmi malé, vejčitého tvaru. Hlava je malá až středně velká, se štíhlým zobákem, u některých zástupců znatelně prodlouženým (rod Ramphocaenus). Křídla jsou na svém konci zašpičatělá, ocas je v poměru k tělu dlouhý a má bílá vnější pera. Tito ptáci s ním často potřepávají. Končetiny jsou gracilní stavby.[3][5]
Zbarvení leskotovitých bývá většinou šedivé, případně hnědé. Především zástupci z rodu Polioptila vynikají stejnocenným vzhledem a jednotlivé druhy mohou být vzájemně prakticky nerozeznatelné. Pohlavní dimorfismus ohledně zbarvení se může, ale nemusí objevovat, odlišnosti v opeření lze pozorovat zejména během hnízdního období. Samicím většinou scházejí černé znaky na hlavě. Všechny tři rody sdílí přítomnost hmatových štětinek vyrůstajících u zobáku, které však mohou být pouze nevýrazné.[2]
Ekologie a chování
[editovat | editovat zdroj]
Leskotovití představují americké endemity. Zatímco zástupci rodů Ramphocaenus a Microbates žijí výhradně ve Střední a Jižní Americe, rod Polioptila svým areálem výskytu zasahuje až do Kanady (leskot modrošedý, odb. Polioptila caerulea).[1] Původ celé skupiny je zřejmě jihoamerický a ke kolonizaci Severní Ameriky mohlo v případě všech rodů dojít nezávisle na sobě.[4] Široký areál výskytu se odráží i na široké škále obývaných stanovišť, sahajících od pouštní křovinné vegetace přes trnité lesy až po tropické deštné pralesy.[3] Jediným známým migrantem mezi leskotovitými je zmiňovaný leskot modrošedý, o jeho migračním chováním se toho však ví pouze málo.[2]
Leskotovití se živí především hmyzem, jenž energicky sbírají z listí stromů a keřů.[5] Mohou se sdružovat do hejn s jinými hmyzožravými ptáky.[5]
Leskotovití obvykle vytvářejí dlouhodobě stabilní páry; v případě leskotů kalifornských (Polioptila californica) se po konci hnízdní sezóny rozchází jen asi 20 % párů. Navzdory své malé velikosti mohou být leskotovití poměrně útočnými ptáky, kteří se neváhají postavit vůči vetřelcům či domnělým predátorům. Do obrany teritoria se zapojují především – nikoli však výhradně – samci; většinou se v tomto ohledu spoléhají na hlasové projevy a vizuální signály vysílané škubáním ocasu.[2] Hnízdní návyky se u jednotlivých rodů mírně liší. Zástupci rodu Polioptila si na stromech budují miskovitá hnízda z rostlinných vláken pospojovaných pavoučím hedvábím a zvenčí je pokrývají lišejníky; ostatní leskotovití si většinou budují hnízda v podrostu, a sice z mechu, rostlinných vláken a suchého listí. Snůška činí 2 až 5 vajec, inkubační doba 14 až 17 dní. Mláďata zůstávají na hnízdě 12 až 14 dnů a zhruba další měsíc využívají péče obou rodičů.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Dapple-throats, sugarbirds, fairy-bluebirds, kinglets, Elachura, hyliotas, wrens, gnatcatchers – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-07-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Old World Flycatchers to Old World Warblers. Barcelona: Lynx Editions, 2006. (Handbook of the Birds of the World; sv. 11). ISBN 84-96553-06-X, ISBN 978-84-96553-06-4. Kapitola Family POLIOPTILIDAE (GNATCATCHERS). (anglicky)
- ↑ a b c d WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 465–466. (anglicky)
- ↑ a b SMITH, Brian Tilston; BRYSON, Robert W.; MAUCK, William M. Species delimitation and biogeography of the gnatcatchers and gnatwrens (Aves: Polioptilidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2018-09, roč. 126, s. 45–57. PMID: 29551521. Dostupné online [cit. 2024-07-02]. ISSN 1095-9513. DOI 10.1016/j.ympev.2018.03.012. PMID 29551521.
- ↑ a b c ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel, 1999. Ptáci (3). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 6). S. 62.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu leskotovití na Wikimedia Commons 
Taxon Polioptilidae ve Wikidruzích