[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Kominictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kominík při práci

Kominictví je řemeslo, jehož náplní je čištění, kontrola a oprava komínů a zařízení pro odvod zplodin spalování, spalovacích zařízení a dalších souvisejících zařízení.[1] Osoba vykonávající toto řemeslo se nazývá kominík (moravsky kominář[2]). Živnost se zpravidla vykonává ve vyšších výškách (na střechách budov). Není vhodné pro lidi, kteří mají různé pohybové vady a problémy s koordinací pohybů, nebo pro osoby, které trpí záchvaty (např. epilepsii).[1] V České republice je podle zákona č. 455/1991 Sb. kominictví živností řemeslnou, k výkonu je potřeba vlastnit příslušné živnostenské oprávnění.

Náplň kominické živnosti

[editovat | editovat zdroj]

Čištění, kontrola a zkoušení spalinových cest a vydávání zpráv o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cesty. Provádění revizí spalinových cest a vydávání zpráv o revizi spalinové cesty. Čištění a kontroly spotřebičů na paliva pevná, kapalná a plynná; čištění a kontroly technologických spotřebičů - pekařských, cukrářských a jiných průmyslových pecí, včetně parních a kremačních. Čištění a kontroly kouřových kanálů, provádění technických prohlídek topenišť a zjišťování závad topných zařízení v průmyslových objektech. Provádění prohlídek bezpečnostních zařízení a dalších příslušenství a komponentů spalinových cest. Montáž, opravy a kontroly zařízení sloužících pro regulaci a optimalizaci komínového tahu.

V rámci živnosti lze dále provádět drobné opravy topných zařízení na pevná paliva a opravy kouřovodů a komínů. Montáž a opravy komínových lávek a stupadel. Základní šamotářské práce při opravách spotřebičů. Vložkování komínů. Montáž, demontáž a úpravy kouřovodů, systémových komínů, svislých kouřovodů s funkcí komínů a vzducho-spalinových systémů. Měření účinnosti spalování (komínové ztráty), měření a výpočty obsahu a skladby spalin, měření prachových částic, komínového tahu, vlhkosti paliva, tlakové ztráty přívodu spalovacího vzduchu a provádění analýzy popela. Tepelně technické výpočty spalinových cest..

Kominické vzdělání dle národní kvalifikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Kominík (kód: 36-56-H/01)[3]
  • Kominík - Kontrola a čištění spalinových cest (kód: 36-025-H)[4]
  • Kominík - Montáž komínů a komínových vložek (kód: 36-017-H)[5]
  • Kominík - Měření spalin (kód: 36-023-H)[6]
  • Kominík - Revizní technik spalinových cest (kód: 36-024-H)[7]

Společenstva kominíků v ČR

[editovat | editovat zdroj]
  • Společenstvo kominiků ČR[8]
  • Moravské kominické společenstvo[9]
  • Zemské společenstvo mistrů kominických[10]

Vybavení

[editovat | editovat zdroj]

Mezi základní vybavení, které kominíci používají patří různé typy štětek, analyzátor oxidu uhelnatého, inspekční kamera, průtlačné kartáče, čisticí zařízení pro spouštění do komína, diferenční tlakoměr, zednické nářadí a vybavení pro práci s plechy.[1] Během vymetání se mechanickým pohybem odstraňují usazené saze v komínech a v kouřovodech, které znesnadňují proudění zplodin komínem od místa hoření do volné atmosféry.

Stejnokroj

[editovat | editovat zdroj]
Kominík v 50. letech 19. století

V roce 1589 udělil císař Rudolf II. Matějovi De Martini titul „předního mistra komináře při dvoře císařském“. Součástí tohoto privilegia bylo i stanovení slavnostního šatu, jehož autorem byl Tadeáš Hájek z Hájku, císařův osobní lékař. Byl popsán takto: „kytle řemeslná z černého aksamitu do kolen jdoucí, kukle z kmentu bílého, punčoch bílých a nízké škorně s přazkami stříbřitými a krajkou, k tomu pás široký s naším erbem říše římské“.[11] Až na pár změn se v této podobě udržel kominický stejnokroj dodnes.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Ve středověku i na počátku novověku si komíny vymetali sami majitelé domů. K ustavení kominictví jako odborné profese došlo až v 16. století, v souvislosti s rozvojem renesančního stavitelství. Do Čech tehdy přes Německo začali přicházet tzv. „mestkomináři“ původem z Itálie. Mezi nimi byl například Tomáš Moniga z Lucernu, který získal monopol na vymetání všech komínů v Praze. S sebou si přivedl své příbuzné Bartoloměje a Matěje De Martini. Zvláště Matěj De Martini se pak proslavil a získal privilegia od císaře Rudolfa II. (podle pověsti díky tomu, že císaři tajně opatřoval zvláštní saze, které potřebovali císařovi alchymisté k pokusům). S migrací italských kominíků souvisí i vznik tuzemské větve rodu Benoni. Její členové se kominického řemesla v některých případech drželi až do poloviny 20. století. Kominictví se tedy v rodě Benoni drželo přinejmenším 250 let.[12]

Cech kominíků pražských musel existovat již před rokem 1748 – z té doby máme dochovánu cechovní pokladnu (dnes v Muzeu hl. m. Prahy). V roce 1868 vznikla Jednota kominických tovaryšů ku vzájemné podpoře v Praze. Na celostátní úrovni existovalo od roku 1896 Zemské společenstvo mistrů kominických v království Českém.[13]

Po spojení pražské a mistrovské organizace vznikla Jednota kominíků, která fungovala až do 50. let 20. století, kdy byly zrušeny živnosti. Činnost nakrátko obnovila znovu v 60. a 70. letech, ale v roce 1981 byla zakázána. K opětovnému rozvoji mohlo dojít až 90. letech 20. století.

Největší rozkvět kominíci zažívali v době průmyslové revoluce. V současnosti, v době nárůstu ústředního vytápění, je jich stále méně.

Patronem kominíků je sv. Florián.

Pověry kolem kominíků

[editovat | editovat zdroj]

Česko

[editovat | editovat zdroj]

V českém lidovém povědomí přetrvává pověst, že kominíci přinášejí štěstí. Když je někdo uvidí, musí se držet za knoflík, nebo si na kominíka sáhnout.

Velká Británie

[editovat | editovat zdroj]

V některých částech Velké Británie je pro nevěstu štěstí vidět kominíka na svůj svatební den. Mnoho kominíků této pověry využívá a vymetá komíny ve známých rodinách, kde je svatba, zrovna v tento den, aby nevěstě přinesli štěstí.

Kominík v literatuře

[editovat | editovat zdroj]

Hans Christian Andersen napsal pohádku Pastýřka a kominíček, která je součástí jeho knihy Pohádky, případně vydávána samostatně.[14]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Průvodce světem povolání - kominík [online]. [cit. 2009-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-22. 
  2. ↑ Český jazykový atlas. Díl 1. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0014-3. Heslo kominík, s. 184–186. 
  3. ↑ Kominík [online]. Narodnikvalifikace.cz [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Kominík - kontrola a čištění spalinových cest [online]. Narodnikvalifikace.cz [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ Kominík - montáž komínů a komínových vložek [online]. Narodnikvalifikace.cz [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kominík - měření spalin [online]. Narodnikvalifikace.cz [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ Kominík - Revizní technik spalinových cest [online]. Narodnikvalifikace.cz [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ Společenstvo kominíků [online]. Skcr.cz [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ Moravské kominické společenstvo [online]. Mksbrno.cz [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ Zemské společenstvo mistrů kominických [online]. Zsmk-cr.cz [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ http://www.ihorizont.cz/archiv_pdf/2008/11HZ_web.pdf[nedostupný zdroj]
  12. ↑ BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 121–125, 134. 
  13. ↑ BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 129. 
  14. ↑ ANDERSEN, Hans Christian. Pastýřka a kominíček. Překlad Gustav Pallas; ilustrace Jiří Blažek. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 13 s. (Pro malé čtenáře; sv. 8). 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kominictví&oldid=21685043“