Koalice

Koalice (z lat. co-alescere, „srůstat“) obecně označuje spojenectví států, organizací, politických stran, frakcí nebo osob k prosazení určitých konkrétních cílů. Koaliční partneři podnikají některé společné kroky, ale každý zpravidla sleduje své vlastní zájmy, někdy dokonce i protichůdné. Koalice může být dočasná, trvající kratší nebo delší dobu, otevřená nebo skrytá. Vytváření a fungování koalic je předmětem zájmu vědeckého zkoumání politologie, sociologie i matematiky (teorie her). Vojenská spolupráce mezi státy se označuje jako vojenská koalice, v politice jsou pak běžné (před)volební koalice i vládní koalice, přičemž speciálním případem vládní koalice je tzv. velká koalice.

Volební koalice

Ve volební koalici se sdružují strany nebo hnutí, buď ze společných zájmů nebo aby zvýšily své volební šance. V ČR platí pro koalice zvýšené volební kvórum. Koalice dvou stran musí získat ve volbách alespoň 8 % hlasů oproti pěti procentům, jež potřebuje pro zastoupení jediná strana, pro koalici tří a více stran pak platí kvórum 11 %.

Ve volbách do ČNR v roce 1992 kandidoval Levý blok. V roce 1998 byla vytvořena Čtyřkoalice čtyř středopravých stran, která se účastnila senátních voleb v roce 2000. Sněmovních voleb v roce 2002 se účastnila Koalice složená z KDU-ČSL a US-DEU, vzniklá z původní Čtyřkoalice. Ve sněmovních volbách v roce 2006 se šest malých stran a hnutí sdružilo v Koalici pro Českou republiku. Sněmovních voleb v roce 2021 se účastnily dvě koalice: SPOLU a Piráti a Starostové. K významnějším koalicím, působícím na regionální úrovni, patřily například Koalice pro Královéhradecký kraj, Starostové pro jižní Moravu či Spolu pro Moravu.

Zvláštním typem koalic jsou případy, kdy dané strany spolupracují dlouhodobě a prakticky vystupují jako jedna strana, ve světové politice je nejvýznamnějším případem koalice CDU/CSU, v České republice na podobném principu funguje STAN a SLK.

Vládní koalice

Vládní koalice je povolební spojení dvou a více politických stran, typicky s podobným programem. Politické subjekty vytvářejí koalice při sestavování stabilních vlád. To je nutné zejména v politických systémech s poměrným volebním zastoupením, které – na rozdíl od skutečného, plného poměrného systému – vyžadují většinovou účast ve vládě, nebo jiné politické (např. parlament) nebo politicky vedené instituci (např. ministerstvo, jeho ředitelství).

Ani politická strana, která zvítězila ve volbách, nemá zpravidla dostatek hlasů k tomu, aby v parlamentu získala absolutní většinu mandátů. V takovém případě se uzavírá koaliční smlouva mezi dvěma nebo více politickými stranami, které v součtu mají absolutní většinu a která definuje podmínky a cíle dlouhodobé spolupráce – obvykle na celé volební období. Skutečné poměrné systémy takovou koalici ale nevyžadují, každá strana se podílí v poměrném zastoupení, jak bylo zvykem např. ve Švýcarsku.

Většinové koalice mají nadpoloviční většinu ve sněmovně; koaliční partneři se též dělí o ministerská křesla. Tak například koalici po sněmovních volbách v roce 2002 tvořily ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Koaliční smlouvy měla například vláda Bohuslava Sobotky, kde zastoupení měli členové ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL, nebo vláda Petra Fialy složená ze dvou volebních koalic – SPOLU a Piráti a Starostové.

Velká koalice

Velkou koalicí je většinou chápána koalice dvou nejsilnějších politických stran, které zpravidla mají protichůdné programy (pravicový a levicový). K velkým koalicím dochází např. při patovém výsledku voleb, v případě, že možnost vytvořit koalici je ztížena velkým volebním ziskem extremistických stran, v případě potřebnosti větší autority vlády (ohrožení státu např. ve válce, těžká hospodářská krize, nutnost prosazení důležitých ústavních změn) atd.

Typem velké koalice je široká koalice. Příkladem může být složení vlády v letech 2002–2006, kdy tvořily vládu ČR tři politické strany: levicová ČSSD, středová KDU-ČSL a pravicová US-DEU. Zvláštností je tzv. opoziční smlouva v období 1998–2002, označení pro dohodu o spolupráci mezi ODS a ČSSD, která zavazovala poslance ODS k podpoře vlády, aniž by na ní tato strana měla přímou účast – opoziční smlouva však obvykle za velkou koalici považována nebyla, neboť ODS neměla zastoupení ve vládě.

V zahraničí existovala velká koalice např. v Německu mezi SPD a CDU/CSU v letech 1966–1969 a po volbách v roce 2005. Velké koalice zde fungovaly i v meziválečné tzv. Výmarské republice. V Rakousku existovala velká koalice v letech 1945–1966 a v letech 1987–2000 mezi SPÖ a ÖVP. Ve Velké Británii vládla velká koalice dvou největších stran (konzervativců a labouristů) např. v období druhé světové války. Za zvláštní případ velkých koalic je někdy považováno Švýcarsko, kde je však zcela odlišný politický systém (konsenzus, poměrný systém exekutivy) a je proto silně problematické takto příslušné „koalice“ nazývat.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Slovníkové heslo koalice ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Koalice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích