Karel Kašpar
| Jeho Eminence Karel Boromejský kardinál Kašpar | |
|---|---|
| 21. královéhradecký biskup 32. pražský arcibiskup 20. primas český | |
 Karel kardinál Kašpar, primas český | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Arcidiecéze | pražská |
| Sídlo | Praha |
| Předchůdce | František Kordač Arcidiecéze pražská |
| Nástupce | Josef Beran - Arcidiecéze pražská |
| Heslo | „In nomine Domini“ „Ve jménu Páně“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 25. února 1893 |
| Biskupské svěcení | 11. dubna 1920 |
| Titul | kardinál-kněz |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 16. května 1870 |
| Místo narození | Mirošov,  Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 21. dubna 1941 (ve věku 70 let) |
| Místo úmrtí | Praha,  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Alma mater | Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel kardinál Kašpar (16. května 1870 Mirošov u Rokycan[1] – 21. dubna 1941 Praha) byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký (1921–1931) a 32. arcibiskup pražský (1931–1941). Kardinálem se stal 16. prosince 1935.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narozen v mirošovské škole jako syn učitele Jána Kašpara a Filippiny Heidelbergové,[1] pokřtěn jako Karel Julius (druhé jméno – Julius dostal zřejmě po kmotrovi); v publikacích, které napsal, užíval jména Karel Boromejský Kašpar, plným jménem tedy Karel Boromejský Julius Kašpar. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě (Bohemicum, dnešní Nepomucenum, od ročníku 1888/1889) byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 16. prosince 1908 obdržel čestný kříž Pro Ecclesia et Pontifice.[2] Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen.
Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. Dne 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem po odstoupení Františka Kordače. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem (titulu sv. Vitala). V době Masarykova státního pohřbu v září 1937 odjel do Říma. Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze.
Heraldika (vývoj Kašparova znaku)
[editovat | editovat zdroj]Jako světící biskup královéhradecký užíval znaku s míčem sv. Terezie. Jako sídelní biskup královéhradecký užíval pak znaku čtvrceného, v prvním a čtvrtém poli s holubicí Ducha svatého, představující diecézi, ve druhém a třetím s míčem sv. Terezie. V Praze užíval nejdříve znak polcený (heraldicky vpravo míč sv. Terezie, heraldicky vlevo holubice Ducha svatého) pod hlavou se symbolem arcidiecéze. Později bylo vše převýšeno ještě další hlavou, a to s heroldským křížem Johanitů.
Biskupská genealogie
[editovat | editovat zdroj]Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[3] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.
- kardinál Scipione Rebiba
- kardinál Giulio Antonio Santorio
- kardinál Girolamo Bernerio, OP
- arcibiskup Galeazzo Sanvitale
- kardinál Ludovico Ludovisi
- kardinál Luigi Caetani
- kardinál Ulderico Carpegna
- kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
- papež Benedikt XIII.
- papež Benedikt XIV.
- arcibiskup Enrico Enríquez
- arcibiskup Manuel Quintano Bonifaz
- kardinál Buenaventura Córdoba Espinosa de la Cerda
- kardinál Giuseppe Maria Doria Pamphilj
- papež Pius VIII.
- papež Pius IX.
- kardinál Gustav Adolf von Hohenlohe-Schillingsfürst
- arcibiskup Salvatore Magnasco
- arcibiskup Gaetano Alimonda
- arcibiskup Teodoro Valfrè di Bonzo
- arcibiskup František Kordač
- Karel Kašpar
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Cesta k životu: sedmero časových postních řečí, Praha, Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1900.
- Církevní zákonodárství o náboženských kongregacích. I, Církevní zákonodárství zevnější, Praha, Kotrba, 1903.
- Církevní zákonodárství o náboženských kongregacích. II, Církevní zákonodárství vnitřní, Praha, Kotrba, 1904.
- Papež Lev XIII. a česká kollej v Římě: na památku 25letého papežského jubilea Jeho Svatosti, Praha, Kotrba, 1905, 2. vyd.
- Cesta prvního českého biskupa do Ameriky u příležitosti XXVIII. mezinárodního eucharistického kongresu v Chicagu, Hradec Králové, Tiskové družstvo, 1927.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matriční záznam, Mirošov 21 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-02-06]. Dostupné online.
- ↑ [1]
- ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 49.
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 66–67.
- KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Kardinálský klobouk pro Karla Kašpara, Paginae historiae. Sborník Národního archivu 15 (2007) 165–211.
- KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Karel Kašpar und römische Priesterkollegs, in: Dal Bohemicum al Nepomuceno. La cultura ceca e la formazione sacerdotale in un contesto di scontri nazionalisti e di coesistenza, Olomouc 2011, ISBN 978-80-244-2644-0, s. 169–191.
- KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Karel Kašpar a římské koleje. in: Česká kolej v Římě. Od Bohemica k Nepomucenu: 130 let existence české kulturní a vzdělávací instituce. Arcibiskupství pražské 2014, ISBN 978-80-7195-778-2, s. 171-200.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Kašpar na Wikimedia Commons 
Autor Karel Kašpar ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Kašpar
- Seznam prací o Karlu Kašparovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Karel Kašpar na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Archivní zvukový záznam hlasu Karla Kašpara (humanitární akci Česká koleda, 6. 1. 1939)
| Předchůdce: Josef Doubrava |
|
21. biskup královéhradecký 1921–1931 |
|
Nástupce: Mořic Pícha |
| Předchůdce: František Kordač |
|
32. arcibiskup pražský 1931–1941 |
|
Nástupce: Josef Beran |
| Předchůdce: Karel z Ludwigstorffu |
|
64. český velkopřevor maltézských rytířů 1938–1941 |
|
Nástupce: Karel VI. Schwarzenberg (regent) |
- Čeští kardinálové
- Pražští arcibiskupové
- Královéhradečtí biskupové
- Královéhradečtí pomocní biskupové
- Čeští teologové
- Katoličtí teologové
- Kanovníci svatovítské kapituly
- Kanonisté
- Čeští právníci
- Maltézští rytíři
- Členové Řádu Božího hrobu z českých zemí
- Nositelé vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice
- Nepomucenum
- Narození v roce 1870
- Narození 16. května
- Narození v Mirošově
- Úmrtí v roce 1941
- Úmrtí 21. dubna
- Úmrtí v Praze
- Pohřbení v katedrále sv. Víta v Praze