Jindřich I. Bradatý
| Jindřich I. Bradatý | |
|---|---|
| Kníže vratislavský, kníže polský-senior | |
 Jindřich I. Bradatý na kresbě Jana Matejka | |
| Doba vlády | 1201–1238 |
| Narození | 1165/1170? |
| Úmrtí | 19. březen 1238 |
| Pohřben | klášter Třebnice |
| Předchůdce | Konrád I. Mazovský |
| Nástupce | Jindřich II. Pobožný |
| Manželka | Hedvika Slezská |
| Rod | slezští Piastovci |
| Otec | Boleslav I. Vysoký |
| Matka | Kristina |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich I. Bradatý (1165/1170? – 19. březen 1238) byl vratislavský a opolský kníže a polský senior z rodu slezských Piastovců. Za své vlády rozšířil svá území o Lubušsko a část Velkopolska a díky opatrovnictví nad nezletilými knížaty hornoslezskými a krakovskými spravoval velkou část Polska a dal tak vzniknout „monarchii slezských Jindřichů“. Podporoval zakládání měst a německou kolonizaci Slezska, čímž se mu podařilo z této země vytvořit nejvíce hospodářsky rozvinutou oblast Polska. Se svou ženou Hedvikou zakládal také kláštery, které významným způsobem pozvedly kulturní úroveň Slezska.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Po smrti svého otce Boleslava I. Vysokého roku 1201 se stal vratislavským a opolským knížetem. Po necelém roce podstoupil Opolsko svému strýci Měškovi I. Křivonohému, ratibořskému knížeti. I přes ztrátu Opolska dokázal vést aktivní politiku – roku 1210 obsadil Němci držený hrad Lubuš s okolím; toto území mu přináleželo až do roku 1217, kdy bylo připojeno k Velkopolsku.[1] Jeho ambice však směřovaly k polskému knížecímu stolci, o čemž svědčí jeho užívání titulatury dux Slezie et Cracovie[P 1] doložené k roku 1217.[2] Obsadit Krakov se mu sice roku 1225 podařilo za pomoci malopolské šlechty, avšak udržel ho jen pár dní.[2] Kolem roku 1226 také znovu získal Lubušsko.[2] o něž svedl v letech 1229 až 1230 úspěšnou válku s magdeburským arcibiskupem.[3]
Po smrti Měškova syna Kazimíra I. Opolského roku 1230 převzal jako poručník Kazimírových synů vládu nad Opolsko-ratibořským knížectvím, čímž na čas opět sjednotil Slezsko. V roce 1232 se stal poručníkem krakovského knížete Boleslava V. Stydlivého a tím i polským seniorem. Vzestup Vratislavska završil v letech 1234 až 1235, kdy ve válce s Vladislavem Odoničem ovládl část Velkopolska.[4]
Přízvisko Bradatý (Barbatus) získal podle svého mohutného vousu, který nosil na základě slibu manželské čistoty manželce Hedvice, pozdější svaté a patronce Slezska. Během své vlády založil cisterciácký klášter v Jindřichové (1227)[3], kde byla později sepsána latinská kronika Kniha Jindřichovská, a spolu s manželkou ženský klášter v Třebnici (1202)[5]. V roce 1211 se dostal do sporu s vratislavským biskupem Vavřincem Dolivetou o vybírání desátku od německých kolonistů bez souhlasu knížete. Jindřich v protiakci odmítl imunitní privilegium církve z roku 1210. Spor byl nakonec zažehnán, k dalšímu ale došlo v letech 1225 a 1226, kdy biskup požadoval vyjmutí z knížecí pravomoci pro poddané biskupských statků. Spor pokračoval i s Vavřincovým nástupcem Tomášem I.[6]
Vratislavsko se za jeho vlády dočkalo nebývalého rozkvětu, a to především zásluhou podporování německé emfyteutické kolonizace, lokace nových měst a těžbě zlata a stříbra. Po jeho smrti v roce 1238 a krátké vládě jeho syna Jindřicha II. Pobožného byl tento vývoj přerušen drastickým vpádem Mongolů do Slezska.
Manželství a potomci
[editovat | editovat zdroj]Jindřichovou manželkou byla Hedvika Slezská (1174–1243), se kterou měl sedm dětí:
- Anežka (asi 1190 – před 11. květnem 1214)
- Boleslav (asi 1191 – 10. září 1206/08).
- Jindřich II. Pobožný (asi 1196 – 9. duben 1241)
- Konrád Kadeřavý (asi 1198 – 4. září 1213)
- Žofie (asi 1200 – před 22./23. březnem 1214)
- Gertruda (asi 1200 – 1268), abatyše
- syn [Vladislav?] (před 25. prosincem 1208 – 1214/17)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vévoda slezský a krakovský. (Pojem „Slezsko“ se tehdy a ještě dlouho potom vztahoval pouze na západní polovinu dnešního Slezska, tj. Dolní Slezsko neboli Vratislavsko.) Držba Krakova zavdávala nárok k seniorátní vládě nad Polskem. V roce 1217 ho však držel Lešek Bílý.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 40. Dále jen Dějiny Slezska v datech.
- ↑ a b c Dějiny Slezska v datech. s. 42
- ↑ a b Dějiny Slezska v datech. s. 43
- ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 44
- ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 38
- ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 41
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha: Libri, 2005. 208 s. ISBN 80-7277-245-7.
- Długosz Jan, Roczniki, czyli kroniki sławnego królestwa polskiego, księga piąta i szósta („Letopisy nebo kroniky proslulého Polského království“), 1140-1240, Warszawa 1973.
- Kromer Marcin,Kronika Polska Marcina Kromera biskupa warmińskiego ksiąg XXX. Dotąd w trzech językach a mianowicie łacińskim, polskim i niemieckim. Wydana na język polski z łacińskiego przełożona przez Marcina z Błażowa Błażowskiego i wydana w Krakowie w drukarni M. Loba r. 1611, obecnie wydana w języku polskim trzecie, tom II, Sanok 1868, tom I (nie wiadomo).
- Kronika Wielkopolska, Warszawa 1965.
- Księga Henrykowska,Poznań – Wrocław 1949.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich I. Bradatý na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Konrád I. Mazovský |
|
Polský kníže 1232–1238 |
|
Nástupce: Jindřich II. Pobožný |
| Předchůdce: Boleslav I. Vysoký |
|
Kníže vratislavský 1201–1238 |
|
Nástupce: Jindřich II. Pobožný |
| Předchůdce: Boleslav I. Vysoký |
|
Kníže opolský 1201–1202 |
|
Nástupce: Měšek I. Křivonohý |
| Předchůdce: Kazimír I. Opolský |
|
Kníže ratibořský Jindřich I. (regent) 1230–1238 |
|
Nástupce: Jindřich II. Pobožný (regent) |
