Jean Jaurès
| Jean Jaurès | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Auguste Marie Joseph Jean Léon Jaurès |
| Narození | 3. září 1859 Castres |
| Úmrtí | 31. července 1914 (ve věku 54 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Chaudun (1914–1924) Pantheon (od 1924; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) |
| Alma mater | École normale supérieure Lyceum Ludvíka Velikého Collège Sainte-Barbe |
| Povolání | politik, profesor, novinář, spisovatel, historik a reportér |
| Zaměstnavatelé | L'Humanité La Dépêche du Midi Toulouská univerzita |
| Ocenění | Všeobecná soutěž agrégation de philosophie |
| Politická strana | Francouzská sekce dělnické internacionály |
| Choť | Louise Bois |
| Příbuzní | Louis Jaurès (sourozenec) |
| Funkce | poslanec francouzského Národního shromáždění (1893–1898) prezident (Socialistická strana; 1902–1905) poslanec francouzského Národního shromáždění (1902–1914) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean Louis Jaurès [žán lui žorés] (3. září 1859 Castres, departement Tarn v jižní Francii – 31. července 1914 Paříž) byl francouzský filosof, historik a politik, reformní socialista a odpůrce války. Kvůli tomu byl těsně před vypuknutím první světové války zavražděn. Patří mezi zakladatele francouzské sociální demokracie.
Život a působení
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z měšťanské republikánské rodiny a mezi jeho příbuznými byli dva admirálové. Byl skvělým studentem a v roce 1878 byl mezi přijatými na prestižní École normale supérieure první před H. Bergsonem. V roce 1881 získal učitelskou aprobaci (licenciat), učil na gymnáziu v Albi a roku 1883 se stal v Toulouse docentem filosofie. V roce 1885 byl poprvé zvolen do parlamentu jako republikán, po skončení mandátu se vrátil ke svému učitelskému povolání. Roku 1891 promoval ve filosofii latinskou prací „První kořeny německého socialismu u Luthera, Kanta, Fichta a Hegela“.[1] Angažoval se v místní politice a roku 1892 se zastal stávkujících horníků v Carnaux, proti nimž bylo nasazeno 1500 vojáků. Vláda, která měla rozhodnout, zda majitel dolu smí propustit jejich předáka, se pod tlakem veřejnosti přiklonila také na stranu stávkujících a majitel dolů markýz de Solages se vzdal svého poslaneckého mandátu. Na jeho místo byl zvolen právě Jaurès, který se mezitím přiklonil k reformnímu socialismu.[2]
V letech 1893-1914 byl pak (s jedním přerušením) levicovým poslancem parlamentu. Osvědčil se jako vynikající řečník a zasazoval se za revizi Dreyfusova procesu. Roku 1902 byl mezi zakladateli Francouzské socialistické strany a spolu s Aristide Briandem založil noviny L'Humanité, které redigoval a které vycházejí dodnes. 1905 patřil k zakladatelům francouzské sekce dělnické internacionály, jejímž se stal předsedou. Jako zásadní stoupenec lidských práv a svobod odmítal revoluční marxismus a dostal se tak do konfliktu s radikály. Jako přesvědčený demokrat a pacifista se stavěl proti kolonialismu a válce a naléhal na vládu, aby se snažila s Německem dohodnout. Vysloužil si tak nenávist nacionalistů a jeden z nich, student R. Villain, ho 31. července 1914 v pařížské kavárně zavraždil.[3]
Po válce v roce 1919 porotní soud vraha osvobodil (navíc měla vdova zaplatit soudní výlohy), ale už roku 1924 byly Jaurèsovy ostatky přeneseny do Pantheonu a pod dojmem válečných útrap po něm řada francouzských měst pojmenovala ulice, stejně jako Berlín a Vídeň. Jmenují se po něm stanice metra v Paříži i v dalších městech a nadace Francouzské socialistické strany.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]
- Histoire socialiste de la Révolution francaise („Socialistické dějiny francouzské revoluce“), tři svazky, 1898-1902
- L'armée nouvelle („Nová armáda“), 1910
- Contre la guerre et la politique colonialiste („Proti válce a kolonialistické politice“)
| „ | Věrnost tradici znamená být věrný jejímu ohni, ne popelu. | “ |
| — Jean Jaurès | ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Jaurès na francouzské Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jauresovo dílo – z myšlenkové pokladnice socialistického velikána. Praha: A. Svěcený 1919
- J. Jaurès – P. Lafargue, Materialistický a idealistický názor na dějiny. Praha: ČSSD 1946
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Jaurès Jean. Sv. 5, str. 139.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Jaurès na Wikimedia Commons 
Osoba Jean Jaurès ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean Jaurès
- (anglicky) Životopis)
- (francouzsky) Stránky Société Jaures
- Francouzští politici
- Francouzští socialisté
- Francouzští historikové
- Francouzští filozofové
- Narození v roce 1859
- Úmrtí v roce 1914
- Pohřbení v pařížském Pantheonu
- Absolventi École normale supérieure
- Zastřelení lidé
- Zavraždění politici
- Narození 3. září
- Úmrtí 31. července
- Úmrtí v Paříži
- Osobnosti na francouzských poštovních známkách
- Historikové 19. století
- Historikové 20. století
- Filozofové 19. století
- Filozofové 20. století