Jacques-Yves Cousteau

Jacques-Yves Cousteau
Jacques-Yves Cousteau
	Jacques-Yves Cousteau
Narození	11. června 1910; Saint André de Cubzac, Francie
Úmrtí	25. června 1997 (ve věku 87 let); Paříž, Francie
Příčina úmrtí	akutní infarkt myokardu
Alma mater	Námořní škola; Stanislavova kolej
Povolání	zoolog, objevitel, filmař, inovátor, fotograf, ochránce přírody, oceánograf, spisovatel, vynálezce, scenárista, důstojník francouzského námořnictva, mořský biolog, inženýr, biolog, filmový režisér, světoběžník a umělecký producent
Ocenění	Oscar za nejlepší celovečerní dokumentární film (1955); Oscar za nejlepší krátkometrážní hraný film (1958); Zakladatelova medaile (1963); Howard N. Potts Medal (1970); komandér Řádu čestné legie (1972); … více na Wikidatech
Choť	Simone Melchior (1937–1990); Francine Cousteau (1991–1997)
Děti	Philippe Cousteau; Jean-Michel Cousteau; Diane Cousteau; Pierre-Yves Cousteau
Rodiče	Daniel Cousteau a Elizabeth Cousteau
Příbuzní	Pierre-Antoine Cousteau (sourozenec); Philippe Cousteau mladší a Alexandra Cousteau (vnoučata)
Funkce	ředitel muzea (Musée océanographique de Monaco; 1957–1988); 17. křeslo Francouzské akademie (1988–1997)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques-Yves Cousteau ([žak ív kustó]; 11. června 1910, Saint André de Cubzac u Bordeaux – 25. června 1997, Paříž) byl francouzský námořní důstojník, oceánograf, vynálezce, ochránce přírody, fotograf a filmař zabývající se výzkumem, ochranou a popularizací života moří a oceánů.

Život

Pocházel z rodiny advokáta, ale od dětství ho zaujalo létání a moře. Od roku 1930 navštěvoval Námořní školu v Brestu, roku 1933 vstoupil do Francouzského válečného námořnictva, v němž sloužil až do roku 1956, nakonec jako korvetní kapitán. Zasloužil se o zřízení oddílů vojenských potápěčů a vynalezl pro ně první vodní skútr. Přání stát se pilotem se po těžké autonehodě musel vzdát. Roku 1937 se oženil se Simone Melchior a měl s ní dva syny. Za druhé světové války se podílel na odboji a roku 1943 byl vyznamenán Řádem čestné legie.

Už před válkou se zabýval potápěním, postavil si vodotěsné pouzdro na kameru a roku 1942 natočil svůj první podmořský film. Se dvěma spolupracovníky vynalezl dýchací přístroj aqualung (1942), po válce konstruoval výzkumné ponorky a hlubokomořské kamery. Roku 1950 získal vyřazenou britskou minolovku a přestavěl ji na výzkumnou loď RV Calypso, které pak velel a na první výpravě do Rudého moře roku 1952 natočil první podmořský barevný film. Stal se prezidentem Francouzské oceánografické společnosti a ředitelem Oceánografického institutu v Monaku. Roku 1975 objevil v Egejském moři vrak britské lodi HMHS Britannic, potopené 1916. Po roce 1980 dal postavit novou výzkumnou loď Alcyone, která stále slouží výzkumům Cousteauovy společnosti. Natočil přes 100 filmů a publikoval mnoho knih. Vytvořil také populární seriál Podmořský svět Jacquese Cousteaua.

V jeho odkazu pokračuje syn Jean-Michel Cousteau a vnoučata Fabien a Celine.

Ocenění

Jeho film Svět ticha získal roku 1956 Zlatou palmu v Cannes a roku 1957 Oscara za nejlepší dokumentární film, stejně jako filmy "Příběh červené rybky" (1959), a Svět bez slunce (1965). Roku 1979 získal čestný doktorát Harvardovy univerzity a roku 1965 nejvyšší americké vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody. Od roku 1988 byl členem Francouzské akademie.

Jméno Jeancousteau nese planetka 6542, kterou roku 1985 objevil Antonín Mrkos na Kleti.

Bibliografie v češtině

Svět ticha. Praha: Mladá fronta, ¹1959, ²1960. (s Frédéricem Dumasem)
Dech moře. Praha: Mladá fronta, ¹1964, ²1966.
Žralok. Praha. Mladá fronta. 1973 (s Philippem Cousteau)
Poklad na stříbrné mělčině. Praha: Mladá fronta, 1977. (s Philippem Diolé)
Tři dobrodružství lodě Calypso. Praha: Orbis, 1977. (s Philippem Diolé)
Velryba. Vládce moří. Praha: Mladá fronta, 1977.
Delfíni. Praha: Mladá fronta, 1979. (s Philippem Diolé)
Život na konci světa. Praha: Mladá fronta, 1983. (s Yvesem Paccaletem)
Tuleni. Praha: Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-081-2
Tučňáci. Praha: Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-079-0
Delfíni. Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-082-0 (fotopublikace odlišná od knihy z r. 1979)
Tajemství mořských hlubin. Praha: Slovart, 1995. ISBN 80-85871-29-7
Člověk, orchidej a chobotnice: objevování a ochrana našeho přírodního světa. Praha. Mladá fronta, 2010 ISBN 978-80-204-2109-8

Na motivy knih J. M. Cousteau vycházely komiksové příběhy s názvem Slavné vraky v časopise ABC.

Galerie

Loď Calypso
Ponorka SP-350

Odkazy

Reference

↑ Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jacques-Yves Cousteau
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques-Yves Cousteau na Wikimedia Commons
Osoba Jacques-Yves Cousteau ve Wikicitátech
Životopis na stránkách Francouzské akademie (francouzsky)

17. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce: Jean Delay	1988–1997 Jacques-Yves Cousteau	Nástupce: Érik Orsenna

[a6467f1f0a0a4cd50ca71b4fa654bf643b0a5a45-1] Dostupné online.

[1]