Istočno Sarajevo
| Istočno Sarajevo Источно Сарајево | |
|---|---|
 Hlavní ulice s chrámem svatého Vasila | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°49′ s. š., 18°21′ v. d. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 |
| Stát |  Bosna a Hercegovina |
| Entita | Republika srbská |
| Administrativní dělení | 6 opštin |
  Istočno Sarajevo Источно Сарајево | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 1 425,77 km² |
| Počet obyvatel | 61 516 |
| Hustota zalidnění | 43,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Nenad Vuković (Strana demokratického pokroku) |
| Oficiální web | gradistocnosarajevo |
| Telefonní předvolba | (387) 57 |
| PSČ | 71123 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Istočno Sarajevo (česky doslovně Východní Sarajevo, v srbské cyrilici Источно Сарајево) je město v Bosně a Hercegovině, které patří k Republice srbské. Žije v něm 61 516 obyvatel a zaujímá plochu 1426 km², je jedním z šestnácti bosenských měst, která mají status službeni grad.
Administrativní členění
[editovat | editovat zdroj]Město je tvořeno šesti opštinami: Istočno Novo Sarajevo, Istočna Ilidža, Pale, Istočni Stari Grad, Trnovo a Sokolac.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Srbové tvoří podle sčítání lidu v roce 2013 více než 94 % obyvatel, většina z nich se hlásí k pravoslavné církvi. 2 429 obyvatel se přihlásilo k bosňácké a 442 k chorvatské národnosti.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Východním Sarajevem protékají řeky Željeznica a Miljacka, přítoky Bosny. Terén je převážně hornatý, nejvyšším vrcholem je Treskavica (2088 m n. m.). Na území města se nachází středisko zimních sportů Jahorina, které hostilo Zimní olympijské hry 1984.[1] Sídlí zde fotbalový klub FK Slavija Sarajevo. Největším zaměstnavatelem je firma Famos vyrábějící automobilové motory, v roce 1992 vyčleněním z Univerzity v Sarajevu vznikla v Pale Univerzita ve Východním Sarajevu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Město bylo ustanoveno počátkem devadesátých let, kdy se v důsledku války v Bosně a Hercegovině od hlavního města Sarajeva odtrhla jeho východní předměstí, v nichž žili převážně Srbové. Vznik nové obce byl dojednán v zastupitelstvu místní části Lukavica hlavního města Sarajeva v létě 1992, na počátku války v Bosně a Hercegovině. Spolu s okolními osadami, z nichž nejvýznamnější bylo sídlo separatistické bosenskosrbské vlády Pale, vytvořila nové město Srpsko Sarajevo. Jasné hranice Východního Sarajeva určila až Daytonská dohoda v závěru roku 1995. Území města se podstatným způsobem zmenšilo, neboť v mezinárodní dohodě nebyly zahrnuty do území Východního Sarajeva územní zisky bosenskosrbských ozbrojenců z války. Hranice města byly v roce 2001 ještě později upraveny, neboť v lokalitě Lukavica procházely skrz jednotlivé bytové domy, což se pro místní obyvatelstvo ukázalo být nepraktické. V roce 2004 nařídil Ústavní soud Bosny a Hercegoviny přijetí nového názvu, který není diskriminující vůči žádnému etniku.[2] Vzhledem ke své genezi Istočno Sarajevo nemá historické centrum a je tvořeno moderními sídlišti nebo příměstskými satelity.[3] Radnice sídlí ve čtvrtí Lukavica.
V 21. století investovala Republika srbská nemalé prostředky[zdroj?] do rozvoje Východního Sarajeva a výstavby nových obytných budov i veřejných staveb tak, aby došlo k rozvoji města. Sídlí zde řada institucí Republiky srbské, jako např. Správa civilní obrany, Obvodní soud, Obvodní státní zastupitelství, Červený kříž, Správa lesů Republiky srbské a tisková agentura SRNA. Ačkoliv by mělo být Východní Sarajevo oficiálním hlavním městem Republiky srbské dle Ústavy republiky, je většina institucí dislokována v Banja Luce.
Samospráva
[editovat | editovat zdroj]Město má vlastní zastupitelstvo (srbsky Skupština grada), která má 31 členů, dále radu města a starostu.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Hlavní silniční tahy, které procházejí Východním Sarajevem jsou z historických hledisek orientovány směrem k hlavnímu městu Sarajevu. Silnice M18 sem směřuje z Trnova z jihu. Samotné hlavní autobusové nádraží se ve Východním Sarajevu nachází přímo na jeho západním okraji, při vnitrobosenské hranici. Slouží pro spoje ze Srbska, které většinou do Federace Bosny a Hercegoviny nezajíždějí.[4] S hlavním městem Sarajevem je v Lukavici Východní Sarajevo spojeno souvislou zástavbou a řadou ulic. Významné jsou rovněž i ulice, které směřuji podle vnitrobosenské hranice do Pale především územím Republiky srbské, případně částečně zasahují na území Federace Bosny a Hercegoviny.
Istočno Sarajevo není napojené na železniční síť Republiky srbské. Přes část území města nicméně v minulosti vedla úzkorozchodná železnice směrem do Pale a Višegradu.
Mezinárodní Letiště Sarajevo se nachází přímo za vnitrobosenskou hranicí.
Městskou dopravu na území Východního Sarajeva zajišťují pouze autobusy, které spojují Lukavici s Pale.
Školství
[editovat | editovat zdroj]Po skončení války v Bosně a Hercegovině byla ve východním Sarajevu vystavěna základní škola sv. Sávy, kde se učí několik set dětí.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Od srijede linije do Jahorine. Radio televizija BN Dostupné online
- ↑ Odlukom Ustavnog suda grad srpsko Sarajevo mijenja se u naziv Istočno Sarajevo... Glas Amerike Dostupné online
- ↑ Istočno Sarajevo – od ledine do grada. Trebevic.net Dostupné online Archivováno 13. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Polazna stanica Beograd: Nije jednostavno do suseda stići. Slobodna Evropa [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (srbsky)
- ↑ U Istočnom Novom Sarajevu sve veći broj osnovaca. Politika.rs [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (srbsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Istočno Sarajevo na Wikimedia Commons - Stránky městské správy
- Informační portál