Ikongruence v humoru

Inkongruence v humoru je založena na výskytu podnětů, které jsou neslučitelné, jejich propojení je nesmyslné, překvapivé nebo šokující, a to ve stejnou chvíli. Inkongruence humoru pouze napomáhá.

Teorie humoru

Teorie humoru (inkongruence) je jednou z teorií, které vysvětlují proč se lidé smějí. Jsou nejšíře uznávanými teoriemi humoru.. Lidé vnímají základ humoru v kombinaci vzájemně rozporných prvků. Smějeme se, když se setkáme s něčím nečekaným či překvapivým. Teorie se dělí do několika skupin:

1. psychoanalytické teorie,
2. teorie superiority,
3. teorie inkongruity a
4. kognitivní teorie.

Dělení má reprezentativní význam a je využíváno v odborných publikacích o humoru.

Humor obecně

Humor je typ zážitku, který se projevuje při souběžném výskytu dvou inkongruentních jevů. Má kognitivní a emocionální stránku. Jedinec by měl u kognitivních procesů zaznamenat inkongruentní prvky, hravý rámec sdělení a poté sdělení správně vyložit.

Inkongruentní prvky

Inkongruentní prvky mohou být různé. Ve škole se jedná nejčastěji o rozpor mezi očekávaným chováním aktérů a jejich skutečným chováním. Od vyučujících se očekává, že budou zdatní ve svém povolání. Budou emocionálně vyrovnaní a také schopnými představiteli společenských hodnot. Od žáků se očekává píle, kázeň, slušné chování a ochota podřídit se učiteli. V prostředí školy se předpokládá, že dojde k potlačení projevů vlastní sexuality. Odchylky od výše popsaných představ se mohou stát zdrojem humoru. Nejčastějšími inkongruentními prvky spojenými s humorem žáků jsou například výrazy „bobr“, „pochva“ či „klacek“. Tyto výrazy žáci čtou jako označení pohlavních orgánů. Výzkumníci konstatují, že pohlavní orgány nejsou samy o sobě směšné, směšné je mluvit o nich ve výuce a slyšet jejich názvy z úst učitelky. Tabuizované téma (sex) ve výuce je zdrojem tohoto druhu humoru.

Proces zpracování inkongruentních sdělení

V případě vtipů se lidé smějí především překvapení v pointě. Inkongruentní situace poté vede k smíchu nebo nějaké humorné odpovědi. Wanzerová s kolektivem vytvořili teorii s názvem Institucional humor processing theory (IHPT). Teorie vysvětluje, jak žák zpracovává a využívá humorné sdělení vyprodukované učitelem. Probíhá v následujícím algoritmu:

1. Žák zaznamenává inkongruitu ve sdělení učitele.

1. Řadí vnímanou inkongruitu do hravého a neseriózního rámce. Pokud to však neudělá, stává se zmateným.
2. Učitelovo sdělení v žácích probouzí emoce. V případě „vhodného humoru“ je tento efekt kladný.
3. Pozitivní emoce žáků vedou k vyšší motivaci zpracovat sdělení učitele. Tento proces je mimo jiné podpořen inkongruitou humorného podnětu.
4. Tato reakce však může, ale nemusí nastat. Pokud ano, žáci se učí intenzivněji a zapamatují si informaci v humorném sdělení.

Význam pro výuku

Pozitivní emoce žáků doprovázející humor se přenášejí na vyučovaný předmět a vzdělávání. Dochází také ke zvýšení motivace k učení, která vede k lepším studijním výsledkům. Emocionální vzrušivost humorných podnětů láká pozornost žáka. Ve výsledku pomáhá s osvojením informací. Inkongruentní mentální asociace podporují proces, při kterém dochází k ukládání znalostí do dlouhodobé paměti žáka. Vtipy učitelů však lehce přicházejí o inkongruenci jejich opakováním.