Hedmark
Hedmark | |
---|---|
Horská krajina poblíž Osu | |
Geografie | |
Hlavní město | Hamar |
Status | zaniklý kraj |
Souřadnice | 60°50′ s. š., 11°40′ v. d. |
Rozloha | 27 397,8 km² |
Časové pásmo | UTC+01:00 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 197 406 (2019) |
Hustota zalidnění | 7,2 obyv./km² |
Správa regionu | |
Stát | Norsko |
Podřízené celky | 22 obcí |
Vznik | 1919 |
Zánik | 31. prosince 2019 |
Mezinárodní identifikace | |
ISO 3166-2 | NO-04 |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hedmark je historické území a do roku 2019 i územněsprávní jednotka v jihovýchodní či východní části Norska (norsky fylke). Správním centrem území bylo město Hamar. Počet obyvatel dosáhl roku 2015 čísla 195 153. Rozloha kraje byl 27 398 km². 1. ledna 2020 vznikl kraj Innlandet sloučením dvou do té doby samostatných krajů Oppland a Hedmark. K reorganizaci územního uspořádání došlo na základě rozhodnutí norského parlamentu (Stortinget) ze dne 8. června 2017, jehož důsledkem byla redukce počtu územněsprávních jednotek z devatenácti na jedenáct.[1]
Hedmark hraničil s fylkery Akershus, Trøndelag a Oppland. A také sousedil se švédskými kraji Värmland a Dalarna.
V Hedmarku jsou dobře známá města Hamar, Kongsvinger, Elverum a Tynset. Hedmarka je jednou z nejméně urbanizovaných krajů v Norsku. Více než polovina obyvatel žije na venkově. Osídlení je soustředěno především do zemědělských oblastí přiléhajících k jezeru Mjøsa a obecně na jihozápadu. Lesy kraje jsou významným zdrojem norského dřeva. Klády jsou plaveny po Glommě k pobřeží.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]V raném vikinském období před Haraldem Krásnovlasým byl Hedmark malým královstvím.
Obce
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Nye fylker. Regjeringen.no [online]. 2019-12-19 [cit. 2020-01-16]. Dostupné online. (norsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hedmark na Wikimedia Commons