Ve 12 letech vstoupil do mládežnického sektoru Interu, rychle postupoval v kategoriích a zůstal tam až do roku 1984. Poté odešel na dva roky do Leffe, rok hrál v Piacenze, poté byl poslán na hostování do Trenta. V roce 1989 odešel za 1,5 miliard lir do druholigovéFoggie, kterou trénoval Zdeněk Zeman. Za dvě sezony ve druhé lize vstřelil 26 branek a pomohl klubu k postupu do nejvyšší ligy. V první sezoně v nejvyšší lize vstřelil 11 branek a klubu pomohl k 9. místu v tabulce.
V roce 1992 jej za 8 miliard lir koupilo Lazio. Hned v první sezoně vstřelil 26 branek ze 32 utkání a stal se králem střelců. V následující sezoně si prvenství zopakoval když vstřelil 23 branek. Na sezonu 1994/95 byl povolán trenér Zdeněk Zeman. S ním se klub dostal na 2. místo v lize a Giuseppe k tomu pomohl, když vstřelil 17 branek. Králem střelců se stal ještě v sezoně 1995/96 s 24 brankami. V sezoně 1996/97 se vyměnil trenér, ale on sám branky střílel neustále. Sezonu zakončil 15 brankami. V následující sezoně přišel trenér Sven-Göran Eriksson a ten si přivedl nové útočníky a Giuseppe vysedával na lavičce náhradníků. Za šest let v klubu, odehrál celkem 195 (152 v Serii A) utkání a vstřelil 127 (107 v Serii A) branek.
V prosinci roku 1997 byl prodán do Sampdorie. Odehrál zde zbytek sezony a po sezoně odešel do Boloně. I tady střílel branky a nejlepší sezonu odehrál v ročníku 2000/01, když vstřelil 16 branek. V roce 2004 se po 176 utkání a 84 brankách, se rozhodl odejít do řeckéhoIraklisu. I kvůli zranění odehrál jen sedm utkání a po jedné sezoně odešel hrál do maďarského Šoproňu, ale také tady již nenašel střelecký instinkt. Poté co již nenašel klub, který by jej zaměstnal, rozhodl se v roce 2007 že ukončí fotbalovou kariéru.[1]
Za reprezentaci odehrál 28 utkání a vstřelil 7 branek. První utkání odehrál ve 24 letech 31. května1992 proti Portugalsku (0:0).[3] První branku vstřelil ve druhém utkání 4. června1992 proti Irsku (2:0).[4] Byl v nominaci na MS 1994, kde hrál i na pozici záložníka. Nastoupil kromě finále do všechna utkání a domů si odvezl stříbrnou medaili. Kvůli konfliktu na šampionátu se poté již často neukazoval v národním týmu[5] a tak poslední utkání tak odehrál 6. září1995 proti Slovinsku (1:0).[6]
Irsko
Norsko
Mexiko
Nigérie
Španělsko
Bulharsko
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giuseppe Signori na Wikimedia Commons