Fudži
| Hora Fudži 富士山 (Fudžisan) | |
|---|---|
 Pohled na horu Fudži za úsvitu od jezera Kawaguči | |
| Vrchol | 3776 m n. m. |
| Prominence | 3776 m ↓ Tichý oceán |
| Izolace | 2077 km → Süe-šan, Tchaj-wan[1] |
| Seznamy | Nejvyšší hory asijských zemí Japonské třítisícovky #1 Ultraprominentní hory |
| Poloha | |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Japonsko |
| Souřadnice | 35°21′38″ s. š., 138°43′39″ v. d. |
  Fudži | |
| Prvovýstup | neznámý mnich v roce 663 |
| Typ | stratovulkán |
| Erupce | 1707 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Sopka Fudži - posvátné místo a zdroj inspirace umění | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
| Smluvní stát | Japonsko |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | iii, vi |
| Odkaz | 1418 (anglicky) |
| Oblast | Asie |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2013 (37. zasedání) |
Fudži (japonsky 富士山, Fudži-san) je nejvyšší hora Japonska. Rozkládá se v regionu Čúbu na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú.
Sopka
[editovat | editovat zdroj]Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán.[2] V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př. n. l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707, kdy město Edo (dnešní Tokio) vzdálené 100 kilometrů pokryla vrstva popela.
Kráter (Nai-in) má šířku kolem 700 metrů. Okraj sopečného kráteru má přibližně kruhový tvar, z kterého vyrůstá šest výstupků zvaných „šest okvětních plátků Fudži“. Tyto výstupky vytvářejí dojem hrbolatého vrcholu.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem. Obvod hory na úpatí je 125 km. Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.
Turismus
[editovat | editovat zdroj]Do roku 1868 byl přístup na vrchol hory povolen jen mužům. Nejvhodnějším obdobím pro výstup na Fudži je období od 1. července do 27. srpna, kdy jsou otevřeny turistické chaty a ostatní zařízení. K vrcholu se dá vyjít některou z šesti upravených cest. Kolem východní části hory byla zřízena lanovka; její provoz je však limitován aktivitou sopky. Například se lanovka nedoporučuje kardiakům, epileptikům a alergikům – neboť její cesta vede nad lávovými poli, ze kterých mohou stoupat plynové sopečné výpary.
K západní části hory se lze dostat výletní lodí po jezeru. Na Fudži se turisté vypravují prostřednictvím specializované cestovní kanceláře se zajištěným programem nebo individuálně, z Tokia do Hakone a následně místním vláčkem. Na jeho zastávkách lze nalézt i další atrakce, jako vesnici se zahradou výtvarného umění.
Každý rok navštíví horu asi 200 000 lidí, z nichž 30 % tvoří cizinci. Fudži je spolu s nedalekým pobřežím součástí národního parku, který ročně navštíví až 80 mil. návštěvníků.
Příroda
[editovat | editovat zdroj]V nejnižším patře mezi modřínovými a smrkovými lesy můžeme nalézt také třešně a azalky. V horních svazích se potom drží již jen odolnější křoviny a trávy. V srpnu se na zasněženém vrcholu pohybují teploty kolem 6°C.
Název
[editovat | editovat zdroj]Fudžisan je někdy v euroamerické kultuře označován jako Fudžijama, protože jedno z možných čtení znaku 山 (hora) je „jama“. Ovšem Japonci toto označení považují za zastaralé. Další zastaralé nebo básnické japonské názvy hory Fudži jsou: Fudži-no-Jama (ふじの山, Fudžijská hora), Fudži-no-Takane (ふじの高嶺, Vysoký vrchol Fudži), Fujó-hó (芙蓉峰, Lotosový vrchol) a Fu-gaku (富岳 nebo 富嶽, první znak z 富士, Fudži a 岳, hora). Literatura uvádí, že část Fudži- je původem z jazyka autochtonních Ainů s významem bohyně ohně.[3]
Náboženství
[editovat | editovat zdroj]Původní obyvatelé Japonska – národ Ainu – uctívali horu jako posvátnou. Hora je posvátná také pro vyznavače šintóismu a buddhisty. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko (Společenství Fudži), která se zasvěcuje přímo a jenom této hoře.
Umění
[editovat | editovat zdroj]Hora Fudži je světoznámým symbolem Japonska a je často zobrazována na uměleckých dílech a fotografiích. Nejznámějším dílem zabývajícím se horou je mistrovské dílo malíře stylu ukijo-e Kacušiky Hokusaie 36 pohledů na horu Fudži. Někteří buddhističtí malíři zobrazovali často pohled na jezero Kawaguči, v jehož hladině se hora Fudži zrcadlí.
Tradiční barvou používanou při zobrazování hory Fudži je modrá.
Renomovaný japonský fotograf Kójó Okada (1895–1972)[4] fotografoval horu více než 40 let. Snímal ji ze země, ze vzduchu, ve všech náladách, z každého úhlu i v každé denní době.[5]
Celkem jsem fotografoval tuto horu více než 150 000krát, ale obávám se, že jsem dosud nevyužil všechny možnosti.[5]Kójó Okada
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Mount Taranaki ležící na Novém Zélandu je z některých úhlů tak podobná hoře Fudži, že byla použita jako její zástupce v několika filmech, např. v Posledním samuraji. Velmi podobný hoře Fudži je také Volcán Osorno v jižním Chile. I sopka St. Helens v americké státě Washington byla díky své symetrii a vrcholku pokrytém sněhem a ledem někdy označována jako "Fudžisan Ameriky".[6] Erupce z roku 1980 však výrazně změnila její podobu.
Tvarem Fudži byl inspirován projekt na nejvyšší stavbu světa s názvem X-Seed 4000. Tato budova, kterou u Tokya navrhla společnost Taisei Corporation, měla dosahovat výšky čtyř kilometrů a měla poskytovat obydlí až milionu lidí.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Fudži na Peakclimber.com
- ↑ SIGURDSSON, Haraldur; DAVIDSON, Jon; DE SILVA, Shan. Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola Composite Volcanoes, s. 668. (anglicky)
- ↑ LUTTERER, Ivan; KROPÁČEK, Luboš; HUŇÁČEK, Václav. Původ zeměpisných jmen. Praha: Mladá fronta, 1976. 301 s. S. 90.
- ↑ Tokijské muzeum fotografie, editor, 328 Outstanding Japanese Photographers, 『日本写真家事典』; Nihon šašinka džiten. Kjóto: Tankóša, 2000. ISBN 4-473-01750-8, (japonsky)
- ↑ a b ORBIS. Bude Vás zajímat. Československá FOTOGRAFIE. 5. 1960, roč. 1960, čís. 5, s. 73.
- ↑ HARRIS, Stephen. Fire Mountains of the West: The Cascade and Mono Lake Volcanoes. 1. vyd. Missoula, Montana: Mountain Press Publishing Company, 1988. Dostupné online. ISBN 0-87842-220-X. Kapitola Mount St. Helens: A Living Fire Mountain, s. 201. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fudži na Wikimedia Commons - Galerie Fudži na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo 富士山 ve Wikislovníku- Webové kamery na hoře Fudži (anglicky)
- Satelitní snímek na Google Maps (anglicky)
- Hora Fudži na Wikivoyage (anglicky)
- PDMZ.com's year-round pictures of Mt. Fuji (anglicky)
- Informace o výstupu na Fudži (anglicky)
