František Sequens
| František Sequens | |
|---|---|
 František Sequens (foto Jindřich Eckert) | |
| Narození | 21. listopadu 1836 Plzeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 14. června 1896 (ve věku 59 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | kardiovaskulární onemocnění |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Mnichově |
| Povolání | malíř, učitel a výtvarník |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Seraf Sequens (21. listopadu 1836 Plzeň[1] – 14. června 1896 Praha[2]) byl český malíř, autor církevních obrazů a historických výjevů.
Život
[editovat | editovat zdroj]František Sequens se narodil v Plzni jako syn koželuha.[3] Vyrůstal v prostředí ovlivněném silnými katolickými tradicemi.[4] Vystudoval reálku v rodném městě a vyšší reálku v Praze.[3] Roku 1853 nastoupil na pražskou malířskou akademii, odkud přešel do Mnichova (profesor Wilhelm Kaulbach) a později do Antwerp (Jozef van Lerius). V roce 1860 se vrátil do Prahy.
V létě 1863 získal Klárovo stipendium pro výtvarné umělce a na podzim téhož roku odjel do Říma, kde byl od roku 1855 zřízen ve věži budovy rakouského vyslanectví bezplatný výtvarný ateliér (pro stipendisty z nadace Aloise Klara). V žádosti o stipendium též uvedl, že votivní dílo, které ze stipendijního závazku vyplývalo, vytvoří po svém příjezdu pro kostel v Plasech (místo svého křtu).[5] Na Klarovo stipendium strávil v Itálii tři roky, další dva roky na stipendium státní[6] společně s Ludvíkem Šimkem, Petrem Maixnerem a Václavem Levým.[3] V Itálii se sblížil s hnutím nazarénů,[4] romantických malířů náboženských obrazů s typickými strnulými, stylizovanými, asketickými, úzkostlivě oblečenými postavami, které co nejméně působí na smyslnost. Pod jejich vlivem zcela změnil svůj přístup a přeorientoval se z historické malby na církevní umění.[4] Po uplynutí stipendia se vrátil roku 1868 do Čech.
Dne 6. února 1869 se v Plzni oženil s operní pěvkyní Emílií Gerlachovou (1839-1914),[7] nejstarší dcerou plzeňského klavíristy Josefa Gerlacha. Usadili se v Praze, manželství bylo bezdětné. Emílie se věnovala pěvecké kariéře a František výtvarné tvorbě a pedagogické práci. Spolupracoval často s architektem Josefem Mockerem.[4]
V roce 1880, po smrti ředitele Jana Swertse, získal místo profesora pro malířství náboženské a dějinné na pražské malířské akademii. Působil tam až do smrti.[3] V letech 1882–83, 1884–85, 1886–87 a 1890–93 vykonával na této škole funkci rektora.
Žáci
[editovat | editovat zdroj]Školením v jeho ateliéru prošlo během šestnácti let 98 posluchačů, mezi jinými Luděk Marold (1889), Viktor Oliva (1883), Augustin Němejc (1883), František Kupka, Gustav T. Mikeš, Josef Karel Linhart, František Bohumil Doubek (1885), Antonín Krisan, Vojtěch Bartoněk (1889), Vilém Trsek (1890), Josef Douba (1891), Josef Ferdinand Hetteš (1888), Karel Krattner (1888), Josef Douba (1891), František Kupka (1892), Emil Holárek (1892), Karel Rašek (1892)[4] a Maxmilián Pirner, který se stal jeho asistentem a nástupcem.[8] Na umělecký vývoj studentů měl ale vliv minimální. Jeho styl nenašel u většiny žáků odezvu, přímého pokračovatele nevychoval.[4]
Byl schopný manažer, účastnil se veřejného života a cílevědomě získával prestižní zakázky: od roku 1875 byl členem vedení Křesťanské akademie.[9], kde jednak předsedal uměleckému odboru, ale také dodával umělecké návrhy pro realizace chrámového vybavení. Zasedal v Jednotě pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta, kam rovněž dodával návrhy designu a spolurozhodoval o přidělování zakázek. Počátkem 80. let byl členem komise pro posouzení projektu přestavby budovy kavárny na pražské Městské muzeum.[4] Roku 1890 získal členství v České akademii věd a umění.[3] Byl oddaný vlasti, církvi i národu. Zemřel 14. června 1896 ve 2 hodiny v noci po dlouhé srdeční nemoci.[10] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově[11].[4]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]František Sequens patřil k posledním českým představitelům hnutí nazarénů,[4] k němuž se dále řadí např. Joseph von Führich a v určité době zčásti Felix Jenewein. Výjimečně je uváděn mezi prerafaelity,[3] kteří byli obdobně zaměřenou mladší uměleckou skupinou. Navázal na tradice italského malířství pozdního středověku.[4] Církevní obrazy považoval za vrchol umění. Snažil se působit spíše na mysl diváka než na jeho smysly. Malby mají harmonické, ale nevýrazné barevné ladění. Postavy světců jsou strnulé, bez vnitřního výrazu, slavnostního rázu dosahuje jen vnějším uspořádáním. Nesouhlasil s tehdy moderním realistickým přístupem; domníval se, že důraz na realismus by poškodil stylovost díla. Maloval proto také zásadně bez modelu. V dílech se projevuje autorova zbožnost a nadání k zobrazování náboženských předmětů.[4]
K jeho dílům patří:
- Výjevy ze životů sv. Václava a sv. Prokopa pro děkanský chrám v Plzni – vytvořil v Antverpách[9]
- Navštívení Panny Marie, Narození Kristovo, Andělský pozdrav – vytvořeno v Římě[3]
- Oprava císařského oltáře na Svaté Hoře, první práce v Čechách[3]
- Výzdoba svatovítské katedrály: návrh emailových šesti čelných desek relikviářových truhliček a vyobrazením českých patronů a šesti plaket s jejich mučednickými scénami na hlavním oltáři, návrhy vitráží dvanácti oken, nástěnné malby v kaplích Martinické, Arcibiskupské a Nejsvětější trojice[4]
- Předlohy pro okna a figurální malby na stěnách v kostele sv. Václava na Smíchově[12]
- Předloha pro velké okno ve votivním chrámu ve Vídni, které financoval Adolf Josef Schwarzenberg (martyrium sv. Václava, čeští patroni) a dvě menší okna, která byla zničena při bombardování Vídně za druhé světové války, dále 9 předloh k obrazům na hlavní oltář[12]
- Návrhy sklomaleb do oken pro Kostel svatého Vojtěcha (Nové Město)[13]
- Návrhy sklomaleb do oken pro Kostel svaté Ludmily (Vinohrady)
- Oprava maleb v kapli na Staroměstské radnici[12]
- Fresky v kaplových hrobkách rodin Šebkových a Lannových na Olšanských hřbitovech[9]
- Figurální malby na schodišti domu Šebkových v Bredovské ulici[9] (dnes Politických vězňů)[14]
- Fresky v levé boční lodi karlínského kostela[9]
- Narození Spasitelovo v kapli Klárova ústavu slepců v Praze[9]
- Obrazy pro další kostely (Písek, Cheb aj.)[9]
- Několik komorních portrétních studií, uložených v Západočeské galerii v Plzni[4]
- návrh vitráží oken presbytáře v kapitulním kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
František Sequens – Panna Maria a Alžběta (1860), Galerie moderního umění v Hradci Králové (Ze sbírky biskupa Josefa Doubravy) -
Frantisek Sequens - Křest Bořivojův -
Frantisek Sequens - Studie k obrazu sv.Cyrila -
Frantisek Sequens - Sv.Cyril a Metoděj
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
- ↑ a b c d e f g h WEITENWEBER, Vilém. František Sequens. Zlatá Praha. 1896-06-19, roč. 13, čís. 32, s. 381–382. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
- ↑ a b c d e f g h i j k l m CÍSAŘ, Jaromír. Nástěnné malby Františka Sequense v Martinické kapli svatovítského chrámu v Praze. Bakalářská diplomová práce. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2006. 46 s. Dostupné online.
- ↑ Národní listy. Praha: Julius Grégr, 2.10.1898, 38(271), s. 2: Tím opravuje se též posavadní rozšířené udání, že narodil se r. 1826 v Křicích v Rakovnicku. Příslušnost jeho do Plas vychází najevo i z toho, že své votivní dílo jakožto stipendista měl pro tamní kostel provésti.
- ↑ Národní listy. Praha: Julius Grégr, 2.10.1898, 38(271), s. 3.
- ↑ Encyklopedie Plzně: data a rodina
- ↑ Almanach Akademie výtvarných umění v Praze (1799-1979), uspořádal Jiří Kotalík. Praha 1979, s. 88-90
- ↑ a b c d e f g František Sequens. Světozor. 1896-06-26, roč. 30, čís. 33, s. 395. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
- ↑ František Sequens. Světozor. 1896-06-19, roč. 30, čís. 32, s. 384. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
- ↑ hrog malíře Františka Sequense na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-09.
- ↑ a b c František Sequens. Humoristické listy. 1887-04-01, roč. 29, čís. 14, s. 112. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
- ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění 2 (N-Ž), ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 731.
- ↑ Politických vězňů (atlasceska.cz)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Sequens na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Sequens
- Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914 Sequens František († 1896)
- František Sequens v informačním systému abART
