[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

František Pastrnek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. PhDr. František Pastrnek
Narození4. října 1853
Kelč
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. února 1940 (ve věku 86 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, překladatel, etnograf, učitel, bibliograf, kulturní pracovník, literární historik a redaktor
Alma materVídeňská univerzita
Tématafilologie
Manžel(ka)Marie Pastrnková (od 1884)
DětiHana Pastrnková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Pastrnek (4. října 1853 Kelč[1] – 17. února 1940 Praha[2]) byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bohemista, slovakista, literární historik, etnograf, dialektolog, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských literárních památek, bibliograf a vysokoškolský pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Středoškolská studia absolvoval na gymnáziích v Olomouci a Uherském Hradišti (maturita 1873), po krátké vojenské službě studoval klasickou filologii na Vídeňské univerzitě (absolutorium 1881).[3]Souběžně vykonával funkci prefekta v Löwenburském konviktu (1875–1878),[4]v letech 1878–1885[4]byl gymnaziálním profesorem ve Vídni-Josephstadtu a docházel na slavistické přednášky profesorů Vatroslava Jagiće a Franja Miklošiče.[3]

V roce 1886 získal na vídeňské univerzitě doktorát filozofie,[3] o dva roky později (1888) zde v oboru slovanská filologie habilitoval.[3]Na univerzitě ve Vídni přednášel jako soukromý docent od roku 1888 do 1895,[4]mimořádným profesorem Filozofické fakulty UK v Praze se stal v roce 1895,[5]řádným profesorem slovanské filologie byl ustanoven roku 1902 a v této pozici působil až do svého odchodu na odpočinek (1924).[4]Ve funkčním období 1904–1905 byl děkanem FF UK, v čele univerzity jako její rektor stál v letech 1923–1924.

Vedle své badatelské, akademické, publikační a editorské činnosti byl významným organizátorem českého vědeckého života mj. jako ředitel slovanského semináře (od 1907), stál u zrodu Kanceláře Slovníku jazyka českého,[5]v níž od třicátých let 20. století vznikal Příruční slovník jazyka českého. Od roku 1906 byl prvním a dlouholetým předsedou Svazu osvětového[6] a členem řady českých i zahraničních vědeckých společností, včetně ruské a bulharské akademie věd,[3] výrazně se zapojil do činnosti Klubu moderních filologů, Národopisné společnosti, Učené společnosti Šafaříkovy a Matice slovenské.[7]

Jeho zásluhy o vědní obor slovanská filologie byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění (dopisující člen od 2. 12. 1893, mimořádný 1. 7. 1904, řádným členem zvolen 3. července 1908)[4]a Královské české společnosti nauk (mimořádný 10. 1. 1900, řádný od 12. ledna 1910). V letech 1915–1916 a 1923–1940 zastával funkci předsedy III. třídy ČAVU pro jazykozpyt a literární historii,[4]významné bylo rovněž jeho redakční angažmá v Listech filologických, Národopisném věstníku českoslovanském[7]a Věstníku slovanských starožitností.[5]

Zemřel roku 1940 v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Hrob rodiny Františka Pastrneka na Olšanských hřbitovech

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. října 1884 se ve Vídni oženil s Marií Cehákovou (1849–??); František Pastrnek byl v té době suplujícím gymnaziálním profesorem.[8] Ve Vídni se manželům Pastrnekovým narodily dcery Marianna (1888–??) a Johanna (1889–??). Od roku 1895 žila rodina v Praze.[9]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Vědecké dílo prof. Františka Pastrnka sice bylo převážně zaměřeno na paleoslovenistiku (staroslověnské a církevněslovanské písemnictví různých redakcí, cyrilometodějská problematika, hláskosloví, skladba a zejména morfologie staroslověnského jazyka),[10]průkopnicky však také přispěl k rozvoji české (v oblasti moravských dialektů) a slovenské dialektologie i národopisu. Zabýval se rovněž vztahem slovenštiny jako celku k češtině i k jejím sousedním nářečím polským a rusínským, okrajově se dotkl některých problémů komparistiky slovanských jazyků a staročeské lexikografie.[3]Byl též uznávaným bibliografem oboru.

Publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Beiträge zur Lautlehre der slovakischen Sprache in Ungarn (Vídeň 1887)
  • Bibliographische Übersicht über die slavische Philologie 1876–1891 (Berlín 1892)
  • Chrvatsko-hlaholský rukopis Sienský (1900)
  • Dějiny slovanských apoštolů Cyrilla a Methoda s rozborem a otiskem hlavních pramenů (1902, 1903)
  • Slovanská legenda o sv. Václavu (1903)
  • Mluvnice jazyka staroslověnského : úvod a hláskosloví (190-)
  • Mluvnice jazyka staroslověnského : skladba (1908)
  • Tvarosloví jazyka staroslověnského : s úvodem a ukázkami (1909, 1912)
  • Kmenosloví (1915)

Sborníky

[editovat | editovat zdroj]
  • Jan Kollár 1793–1852 : sborník statí (1893)
  • Národopisný sborník českoslovanský (jednotlivé svazky vycházely v letech 1897–1905)

Studie, články a statě

[editovat | editovat zdroj]

Vycházely v odborných časopisech i neperiodických tiskovinách Archiv für slavische Philologie (Berlín), Časopis Musea království Českého, Časopis Matice moravské, Listy filologické, Slovenské pohľady (Turčiansky sv. Martin), Věstnících ČAVU a v tiscích vydávaných Svazem osvětovým.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Národní politika, 18.2.1940, s.4, Český jazykozpytec Fr. Pastrnek zemřel
  3. ↑ a b c d e f Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 487
  4. ↑ a b c d e f Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 226
  5. ↑ a b c Český biografický slovník XX. století II, s. 522
  6. ↑ Svaz osvětový [online]. Databáze českého amatérského divadla. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 488
  8. ↑ Matrika oddaných, Vídeň sv. Štěpán, snímek 182
  9. ↑ Soupis pražských obyvatel: Pastrnek František
  10. ↑ Staroslověnská etapa českého písemnictví, s. 129

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 487–489. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 587. 
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 683.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 60–61, 101, 194–198, 364–365. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 137. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 362–363. 
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 166.
  • Prof. dru Fr. Pastrnkovi, předsedovi Svazu osvětového v Praze k sedmdesátým narozeninám. Praha : Svaz osvětový, 1923. 41 s.
  • Slavica Pragensia ad tempora nostra : sborník statí z mezinárodní vědecké konference ke 150. výročí založení stolice slovanské filologie na Univerzitě Karlově Praha 8.–10. června 1998. Praha : Euroslavica, 1998. 319 s. ISBN 80-85494-42-6. S. 15–19. 
  • Slovanský sborník věnovaný jeho magnificenci Františku Pastrnkovi, rektoru university Karlovy k sedmdesátým narozeninám : 1853–1923 (ed. Miloš Weingart). Praha : Klub moderních filologů, 1923. 387 s.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. 
  • VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 176 s. ISBN 978-80-7422-044-9. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 208. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Seznam rektorů Univerzity Karlovy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Pastrnek&oldid=23916853“