Fieseler Fi 156
| Fi 156 Storch | |
|---|---|
 Fieseler Fi 156 C-1 (5F+YK), 2.(H)/Auf.Kl.Gr.14 | |
| Určení | spojovací a pozorovací letoun |
| Původ | nacistické Německo |
| Výrobce | Fieseler |
| Šéfkonstruktér | Reinhold Mewes[1] |
| První let | 24. května 1936 |
| Zařazeno | 1937 |
| Vyřazeno | Německo: 1945 Francie: 1970 |
| Uživatel | Luftwaffe Finské letectvo |
| Výroba | 1937–1949 (1965 jako MS 500) |
| Vyrobeno kusů | Přes 2 900[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fieseler Fi 156 Storch ("čáp") byl německým jednomotorovým spojovacím a průzkumným letounem, který se vyráběl před i během druhé světové války. Zůstává slavný díky svým schopnostem STOL (krátký vzlet i přistání); pozdější varianty stavěné po válce ve Francii jsou běžně k vidění na leteckých přehlídkách.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Vývoj typu začal v roce 1934 z iniciativy hlavního konstruktéra letounu Rheinholda Mewese, přičemž letoun se stal i reakcí firmy Fieseler na výzvu Říšského ministerstva letectví na vývoj nového spojovacího letounu.[1] První prototyp Fi 156 V1 (D-IKVN) vzlétl 10. května 1936 pilotován Gerhardtem Fieselerem a byl poháněn vidlicovým 8válcem Argus As 10C o výkonu 240 k (180 kW). Letoun tak mohl letět maximální rychlostí pouhých 175 km/h. Mohl však letět i rychlostí 50 km/h, a tak při mírném větru dokázal vzlétnout méně než na 45 metrech a přistát na 18 metrech. První prototyp následoval ještě druhý prototyp Fi 156 V2 (D-IDVS) s kovovou vrtulí a třetí prototyp s plnou vojenskou výbavou Fi 156 V3 (D-IGLI).[1] Počátkem roku 1937 byl zkoušen další prototyp Fi 156 V4 (D-IFMR), který byl opatřen lyžovým podvozkem a prošel testy v zimních podmínkách.
Prototyp Fieseleru zvítězil ve zkouškách s konkurenčními typy Bf 163, Siebel Si 201 a vírníkem Focke-Wulf Fw 186.[1] Luftwaffe nejprve objednala 10 předsériových kusů Fi 156 A-0 vyráběných podle vzoru Fi 156 V5 (D-IYZQ), které do služby vstoupily roku 1937, přičemž byly pozitivně přijaty. Na ně navázala sériová výroba. První sériové kusy Fi 156 A-1 jednotky převzaly na přelomu let 1937–1938.[1]
Koncem roku 1938 započala výroba verze Fi 156 C-0 s obrannou střeleckou výzbrojí a několika malými úpravami, naopak následující varianta Fi 156 C-1 určená k dopravě vyšších štábních důstojníků a jako spojovací nenesla výzbroj žádnou. Dvoumístný typ Fi 156 C-2 byl opět vybaven kulometem MG 15 a mohl nést fotografický přístroj. Byl sériově vyráběn od roku 1939 a používán letkami frontového taktického průzkumu.
Víceúčelová varianta Fi 156 C-3 z roku 1940 byla určená zejména pro taktický průzkum, spojovací, záchranné a sanitní lety. Fi 156 C-5 podobné konstrukce poháněly motory Argus As 10P, pod trup mohl být zavěšen kontejner s fotografickým přístrojem, nebo odhazovatelná přídavná palivová nádrž prodlužující dolet na 1 000 km. Obě tyto verze se v Africe používaly pod označením Fi 156 C-3/Trop a C-5/Trop. Byly vybaveny protiprachovými filtry a výbavou umožňující přežití v poušti při nouzovém přistání.
Na podzim 1941 byla zahájena produkce předsériových Fi 156 D-0, krátce nato následovala verze D-1. "Déčka" byla charakteristická zvětšeným zavazadlovým prostorem za pilotní kabinou a zvětšenými nákladovými dveřmi. Koncem roku 1941 byla rovněž vyrobena desetikusová série Fi 156 E-0 se dvěma páry kol, které byly spojeny pružnými gumovými pásy. Tento nekonvenční podvozek umožňoval start i přistání ve velmi těžkém terénu.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Letoun je jednomotorový, dvou až třímístný vzpěrový hornoplošník smíšené konstrukce s dvoukolým, velmi vysokým záďovým podvozkem klasického typu. Dvoudílné křídlo bylo před náběžnou hranou opatřeno pevným slotem a vzadu velkými štěrbinovými vztlakovými klapkami; při jejich sklápění se úměrně vychylovala i křidélka. Při transportu se daly poloviny křídla sklopit podél trupu.
Výroba
[editovat | editovat zdroj]
Mezi lety 1937 a 1945 se vyrobilo okolo 2900 ks; když hlavní z továren Fieseler v roce 1943 přeměnila výrobu na typ Bf 109, byla výroba přesunuta do továrny Beneš-Mráz v Chocni. Mnoho letadel se také od roku 1942 vyrobilo v obsazené továrně Morane-Saulnier v Puteaux ve Francii, po válce jako MS.500 Criquet s původním německým motorem Argus, MS-501 s francouzským řadovým motorem Renault, MS-502, MS-504 a MS-505 s hvězdicovými motory Salmson 9ABb o výkonu 172 kW a Jacobs R-775-A2 o výkonu 227 kW. Také továrna v Chocni po válce pokračovala ve výrobě (v Československu jako K-65 Čáp; do roku 1949 bylo vyrobeno okolo 138 ks).
Operační nasazení
[editovat | editovat zdroj]Šest kusů první sériové verze Fi-156 A-1 bylo v roce 1938 odesláno k německé Legii Condor pro vyzkoušení v bojových podmínkách občanské války ve Španělsku.[1]
Široce byl typ Německem používán během druhé světové války.
K nejznámějším nasazením patří vysvobození Benita Mussoliniho z hotelu na Gran Sasso, kde byl vězněn (operace Eiche). Stroj Fi 156 C-5 nesl označení SJ+LL.[3]
K vlastní potřebě měl Storcha k dispozici i Erwin Rommel.
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
- Luftwaffe, Bulharsko, Francie (po válce), Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie, Československé letectvo (po válce), Finské letectvo, Regia Aeronautica, Rumunsko, Slovenské vzdušné zbraně, Španělsko, Švédské letectvo (po válce), Švýcarské vzdušné síly, Sovětský svaz.
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 2–3 (1 × pilot)[1]
- Rozpětí: 14,25 m[1]
- Délka: 9,9 m[1]
- Výška: 3,0 m[1]
- Nosná plocha: 26 m²
- Plošné zatížení: 48,5 kg/m²
- Hmotnost prázdného letounu: 930 kg[1]
- Vzletová hmotnost: 1 320 kg[1]
- Pohonná jednotka: 1× zážehový čtyřdobý vzduchem chlazený invertní vidlicový osmiválec Argus As 10
- Výkon motoru: 240 k (180 kW)
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 175 km/h ve výšce 300 m
- Dostup: 4 500 m[1]
- Stoupavost: 290 m/min
- Dolet: 380 km[1]
- Poměr výkon/hmotnost: 143 W/kg
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n SKOTNICKY, Mariusz; NOWAKOWSKI, Tomasz; ZALEWSKI, Krzystof. Legion Condor. 1. vyd. Hostomice: Intermodel, 1996. ISBN 80-901976-1-2. S. 229.
- ↑ Winchester, 2004
- ↑ Fieseler Fi 156 Storch (Čáp): specialista na přistání na každé louce | Muzeum Metoděje Vlacha [online]. Letecké muzeum Metoděje Vlacha [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha: Albatros, 1982. 246 s.
- NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-X. Kapitola Fieseler Fi 156 Storch, s. 99.
- MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe 1933-45 část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 239 s. ISBN 80-901976-2-0.
- KOLMANN, Petr. Fieseler Fi 156 Storch. Letectví a kosmonautika. Prosinec 2019, čís. 12, s. 54 a 55. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fieseler Fi 156 na Wikimedia Commons - Galerie Fieseler Fi 156 na Wikimedia Commons
- Restaurovaný Storch v Bruselu Archivováno 15. 1. 2020 na Wayback Machine.
- Kamufláže letounu Fieseler Fi 156 Archivováno 22. 1. 2015 na Wayback Machine.
