[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

FG 42

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
FG 42
první verze (nahoře) a pozdější (dole)
první verze (nahoře) a pozdější (dole)
Typsamočinná puška
Místo původuNěmecká říše Německo
Historie služby
Ve službě19421945
PoužívánaNěmecká říše Německo
Válkydruhá světová válka
Historie výroby
KonstruktérLouis Stange
Navrženo1942
Vyrobeno kusů2 000 (Model I)
4 397 (Model II a III)
VariantyModel I, Model II, Model III
Základní údaje
Hmotnost4,5 kg (Model I)
4,9 kg (Model II)
Délka937 mm (Model I)
1 060 mm (Model II)
Délka hlavně502 mm
Typ náboje7,92 × 57mm Mauser
Princip střelbyodběr prachových plynů, rotační závorník
Kadence900 ran/min (Model I)
600 ran/min (Model II)
Úsťová rychlost760 m/s
Zásobování municíschránkový zásobník na 10 nebo 20 nábojů
Hledídioptrické/ puškohled

FG 42 (Fallschirmjägergewehr 42 – výsadkářská puška 42), byla samočinná puška používána za druhé světové války. Navržena byla pro německé výsadkáře po zkušenostech z invaze na Krétu a vyrobena pouze v menším množství (cca 7 000 kusů). V boji nebyla téměř užita, výsadkáři byli většinou vyzbrojeni standardním německým samopalem MP40.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Výsadkář s prvním modelem, 1944

Tato originálně řešená automatická zbraň byla vyvinuta ve spolupráci německých firem RheinmetallKrieghoff. Zbraň používala standardní náboje Mauser ráže 7,92 mm. Krátký zásobník vkládaný z levé strany obsahoval 20 nábojů. Zbraň pracuje na principu odběru prachových plynů příčným kanálem ve stěně hlavně. K uzamčení dochází při pootočení závěru kolem podélné osy. Možnost střelby jednotlivými ranami nebo dávkou. Zbraň při střelbě dávkou střílela z otevřeného závěru a při střelbě jednotlivými výstřely z přední polohy závěru- to umožňovalo větší přesnost střelby. FG 42 má dlouhý píst (nosič závorníku pevně spojen s pístem) a přímoběžný úderník. Většina součástí se vyráběla lisováním z plechu až na hlaveň. Zbraň má na ústí hlavně masivní tlumič plamene a je osazena nesnímatelnou sklopnou dvojnožkou. Jako bajonet je použit čtyřhranný francouzský bodák. Pažba je plechová s dobrou ergonomií, připomíná pažbu použitou na kulometu Maschinengewehr 42.

První verze

Byly vyvinuty dvě verze, pozdější verze byla vyvinuta pro urychlení výrobního procesu. Výroba probíhala hlavně ve firmě Krieghoff v počtu 2 000 ks provedení E a 5 000 ks provedení F a G (s dřevěnou pažbou).

První verze

[editovat | editovat zdroj]

Raná verze má silně zkosenou pistolovou pažbičku, která vykazuje dobrou ergonomii. Sklopná dvojnožka je umístěna ve středu zbraně. Zásobník není kompatibilní se zbraní pozdní verze.

Pozdější verze

[editovat | editovat zdroj]

Pozdní verze se oproti rané liší jiným tvarem pistolové pažbičky (menší zkosení), má dřevěnou pažbu místo kovové a dvojnožka je upevněna u ústí hlavně. Konstrukce zbraně byla celkově zesílena, proto se zvýšila také její hmotnost. U vyhazovacího okénka přibyl deflektor vystřelených nábojnic.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • V. Dolínek, V. Francev, J. Šach – Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války – Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 – ISBN 80-7151-198-6
  • A. B. Žuk – Pušky a samopaly – Naše vojsko, Praha 1992 – ISBN 80-206-0150-3

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]