[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Dương Thu Hương

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dương Thu Hương
Narození1947 (76–77 let)
Thái Bình
Povoláníspisovatelka, romanopiskyně a literární kritička
Významná dílaParadise of the Blind
Oceněnírytíř Řádu umění a literatury
Cena prince Clause
Oxfam Novib/PEN Award
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dương Thu Hương (* 1947) je vietnamská autorka a disidentka. Tato bývalá členka vietnamské komunistické strany byla v roce 1989 ze strany vyloučena, bylo jí odepřeno právo cestovat do zahraničí a byla dočasně uvězněna za její spisy a otevřenou kritiku korupce ve vietnamské vládě.

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v roce 1947 v severovietnamské provincii Thai Binh a dospěla v době, kdy se násilně vyhrotila vietnamská válka. Ve věku dvaceti let, když byla studentkou Vysoké školy umění Vietnamského ministerstva kultury, se Thu Hương Dươngová v první linii dobrovolně účastnila „války proti Američanům“ v ženské brigádě mládeže. Thu Hương Dươngová strávila dalších sedm let války v džunglích a tunelech Bình Trị Thiênu, nejvíce bombardované oblasti války. Její posláním bylo „zpívat hlasitěji než bomby“ a poskytovat divadelní představení severovietnamským jednotkám, ale také se starat o raněné, pohřbívat mrtvé a doprovázet vojáky. Byla jednou ze tří přeživších ze čtyřiceti dobrovolníků v této skupině. Byla také na frontě během čínských útoků na Vietnam v roce 1979 během krátké čínsko-vietnamské války. V období po znovusjednocení Vietnamu v roce 1975 se však stále více otevřeně vyjadřovala a kritizovala represivní atmosféru vytvořenou komunistickou vládou. Když viděla podmínky na jihu ve srovnání se severem, začala se vyjadřovat proti komunistické vládě.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Její první romány, Hành trình ngày thơ ấu (tj. „Cesta v dětství“, 1985), Bên kia bờ ảo vọng, (tj. „Za iluzemi“, 1987), [1] Những thiên đường mù (tj. „Ráj slepých“, 1988)[2] a Quãng đời đánh mất, (tj. „Ztracený život“, 1989) byly publikovány v jejím rodném Vietnamu, kde se staly bestsellery ještě před tím, než byly zakázány. Třetí byl také prvním vietnamským románem, který byl ve Spojených státech publikován v angličtině.[3] Její další tři knihy byly Tiểu thuyết jít đề (tj. „Román beze jména“, 1991), [4] Vzpomínky na čisté jaro (2000),[5] a Chốn vắng, (tj. „Země nikoho“, 2002).[6] Francouzská vláda Thu Hương Dươngové v roce 1994 udělila Řád umění a literatury (1994).[7] Již dříve napsala řadu povídek a scénářů. Román „Země nikoho“, který vyhrál Grand prix des lectrices de Elle (2007)), možná její nejúspěšnější, byl v konečném seznamu ceny Femina 2006 a v roce 2007 obdržel francouzskou literární cenu Grand prix des lectrices de Elle.

Dílo a politické důsledky

[editovat | editovat zdroj]

Thu Hương Dươngová byla označena jako „disidentská spisovatelka“, byla vyloučena z Vietnamské komunistické strany a v roce 1991 byla na krátkou dobu uvězněna za poznámky kritizující cíle a zájmy strany a jejích členů. V současném Vietnamu to není neobvyklé; Linh Dinh ve svém úvodu do sbírky Noc, opět podrobně popisuje extrémní reakci vlády na určité subjekty – například v roce 1956 byl básník Tran Dan zatčen za kapitalizaci „On“ v krátké pasáži básně katalogizující sociální zoufalství, protože takové označení bylo vyhrazeno pro Ho Či Mina. V roce 1991 byla Le Minh Khue stále ještě kritizována za snění ženy sloužící v armádě Severního Vietnamu o úsměvu hezkého válečného zajatce z Jihu.

Ačkoli byla jedním z nejpopulárnějších vietnamských autorů, většina její beletrie je kvůli cenzuře a vládnímu monopolu vydavatelského průmyslu vydávána pouze mimo Vietnam. Její nejnovější romány ani scénáře jsou vydávána pouze mimo její rodnou zemi.[8]

V poslední době odešla do důchodu, přičemž má nárok na důchod ve výši přibližně dvaceti amerických dolarů měsíčně a musí si vydělat na živobytí jako překladatelka a pokoušet se publikovat své romány a povídky v zahraničí. Věří však v úspěch úsilí o získání demokracie; ačkoli sama nemůže kandidovat na politickou funkci nebo organizovat konkurenční stranu, využívá své psaní k vyjádření této myšlenky.

Ve svém příběhu „Příběh herečky“ spojuje Thu Hương Dươngová své vášnivé přesvědčení o lidské svobodě s existenciální literární citlivostí.

Bê a Thom bydlí vedle sebe a stávají se nejlepšími přáteli; zatímco Bê je inteligentní a zábavná, Thom se stane kráskou města. Thom se nakonec ve snaze stát se herečkou vdá za nejslavnějšího divadelního režiséra ve Vietnamu, muže o 40 let staršího; Bê ji navštěvuje a sleduje, jak se její život rozpadá, když pracuje na svém statusu a životním snu.

Na povrchu se zdá být relativně jednoduchý příběh o tom, jak dvě dívky vyrůstají a volí si jiné životní cesty. Její jazyk a podrobnosti však prozradí hlubší úroveň tohoto jednoduchého příběhu. Kritizuje současnou společnost, kde je krása ceněna nad intelektem a peníze nad laskavostí, a upozorňuje na to, jak může mizící optimismus mládeže být tak zničující, že lidi žene k zoufalství.

Podle Thu Hương Dươngové se většina spisovatelů musí naučit, jak vyjádřit své individuální obavy v rámci skupinové mentality. Jinými slovy, jejich psaní musí odrážet jednotlivce a masy obecně způsobem schváleným stranou; Dươngová zjišťuje, že většina spisovatelů v současném Vietnamu je uvězněna v mentálním chování skupinového myšlení.

Autorka pocítila důsledky cenzury snad ještě krutěji než mnoho jejích kolegů. Její práce není obsažena v žádných vietnamských antologiích nebo sbírkách. Přestože díky románům dosáhla úspěchu a proslavila i jejich překlady v zahraničí, publikum, pro které píše ve Vietnamu a jež by detailům jejích příběhů nejlépe porozumělo, nemá často příležitost její dílo číst, s výjimkou případů, kdy je pašováno do Vietnamu.

Nicméně Thu Hương Dươngová pevně doufá v budoucnost psaní ve své zemi. Počítá s tím, že v určitém okamžiku lidé otevřou oči a uvidí, co se v její vlasti děje.

Thu Hương Dươngová se v roce 2006 přestěhovala do Paříže. V lednu 2009 vyšel její román Đỉnh Cao Chói Lọi; byl také přeložen do francouzštiny jako Au zénith (tj. „Na zenitu“). Mezi další její díla patří ve francouzštině vydané romány „Svatyně srdce“ (2011)[9] a „Eukalyptové kopce“ (2013).[10]

Ceny a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  • 1991: Prix Fémina del migliore romanzo straniero (tj. cena „za nejlepší zahraniční román“, za Ráj slepých).
  • 1994: Medaglia di cavaliere delle arti e delle lettere (tj. „Medaile rytíře umění a literatury“, Francie)
  • 1996: Prix Fémina del migliore romanzo straniero (za román Za iluzemi)
  • 2001: Premio della Fondazione del Principe Claus per la Cultura e lo Sviluppo (tj. „Cena Nadace Prince Clause za kulturu a rozvoj“, Nizozemí)
  • 2005: Oxfam Novib/PEN Award[11] (tj. cena Mezinárodního PEN klubu)
  • 2005: Premio letterario Grinzane Cavour (Itálie)
  • 2006: Prix Fémina del migliore romanzo straniero (za Zemi nikoho)
  • 2007: Grand prix des lectrices de Elle (tj. cena časopisu Elle)
  • 2009: Prix Laure Bataillon de la meilleure œuvre traduite en français (tj. cena „za nejlepší dílo přeložené do francouzštiny“ za román Na zenitu, Francie)

Překlady děl

[editovat | editovat zdroj]

Mnoho z jejích prací bylo přeloženo do cizích jazyků, například do angličtiny, francouzštiny, italštiny[12] a japonštiny.[13] Není známo, zda některé z nich vyšlo i v češtině.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dương Thu Hương na anglické Wikipedii, Duong Thu Huong na italské Wikipedii a Dương Thu Hương na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Beyond Illusions Paperback – January 3, 2003
  2. ↑ Paradise of the Blind: A novel Paperback – July 1, 1994
  3. ↑ Vietnamese. web.archive.org [online]. utdallas.edu, 2004-01-23 [cit. 2019-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-01-23. 
  4. ↑ Novel without a Name Paperback – June 1, 1996
  5. ↑ Memories of a Pure Spring. archive.nytimes.com [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ No Man's Land Hardcover – April 13, 2005
  7. ↑ Duong Thu Huong at PEN. www.pen.org [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-07. 
  8. ↑ KAROLIDES, NICHOLAS J. Literature suppressed on political grounds. 3rd ed. vyd. New York: Facts On File, Inc xxvi, 695 pages s. Dostupné online. ISBN 9780816082315, ISBN 0816082316. OCLC 652743629 S. 371. 
  9. ↑ Sanctuaire du coeur - Duong Thu Huong. Babelio [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ Les Collines d'Eucalyptus. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9782253099918. (francouzsky) 
  11. ↑ Novib / PEN Awards for persecuted writers | The Power of Culture. www.krachtvancultuur.nl [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ Audiolibro - Dalla terra di nessuno, DUONG, Thu Huong - Libro Parlato. Centro Internazionale del Libro Parlato [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. (italsky) 
  13. ↑ 愛と幻想のハノイ (集英社文庫) | ズオン・トゥー・フオン, 石原 未奈子 |本 | 通販 | Amazon [online]. 2004-09-17 [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. (japonsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dương_Thu_Hương&oldid=24416927“