[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Džafar Panahí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Džafar Panahí
Narození11. července 1960 (64 let)
Mianeh
NárodnostÁzerbájdžánci
Alma materUniversity of Islamic Republic of Iran Broadcasting
Teheránská univerzita
Povolánífilmový režisér, filmový producent, střihač, scenárista, herec a režisér
DětiPanah Panahi
OceněníZlatá kamera (Cannes) (1995)
Golden Leopard (1997)
Zlatý lev (2000)
Un certain regard (2003)
Stříbrný medvěd (2006)
Carrosse d'or (2011)
Sacharovova cena za svobodu myšlení (2012)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Džafar Panáhí na fotografii z roku 2007

Džafar Panáhí (persky جعفر پناهی), * 11. července 1960) je jeden z nejvýznamnějších íránských režisérů. Mezi ocenění, která získal, patří Zlatý lev z Benátského filmového festivalu (Kruh) a Stříbrný medvěd z Berlínského mezinárodního filmového festivalu (Ofsajd).

V červenci 2022 byl zatčen a převezen do věznice Evín, kde si odpykává šestiletý trest vězení. K němu byl odsouzen již v roce 2010, ale později byl podmínečně propuštěn.

Panáhí získal v deseti letech cenu za svůj literární debut, po dokončení školy se zúčastnil války s Irákem jako frontový kameraman, působil jako asistent režie, jeho prvním filmem byl Bílý balónek (1995), jednoduchý příběh o novoročních oslavách z pohledu dětí, který byl oceněn na festivalu v Cannes. Ve filmu Kruh (2000) se zabývá postavením ženy v íránské společnosti, dotýká se i tématu potratů. Film Ofsajd (2006) zobrazuje skupinu dívek, které se snaží proniknout na fotbalový stadion při důležitém mezistátním utkání s Bahrajnem (v Íránu nesmějí ženy sledovat sportovní soutěže, v nichž vystupují muži). V roce 2001 byl Panáhí členem poroty Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

Uvěznění

[editovat | editovat zdroj]

Po porážce tzv. zelené revoluce v roce 2009 byl Džafar Panáhí zatčen[1] a za pokus nafilmovat protivládní protesty odsouzen k šesti letům vězení a dvacetiletému zákazu činnosti.[2] Proti tomuto rozhodnutí protestovalo mnoho filmařů, jako Martin Scorsese, Steven Spielberg nebo Abbás Kiarostamí – autor scénáře k Bílému balónku, Panáhí mu také asistoval při filmu Pod olivovníky.[3] V květnu 2010 byl Panahí podmínečně propuštěn.[4]

Na programu Berlinale 2013 se objevil snímek Pardé (Zatažený závěs) jeho a jeho íránského kolegy Kamboziyy Partovi. Tento film pojednává o příběhu skrývajícího se muže, který chová psa, což je v Íránu zakázané. Filmem autoři líčí peklo samoty, tak strach i stres, které pronásledovaný člověk zažívá. Vzhledem k zákazu tvorby pro Panáhího byl film natočen uvnitř vily – domácího vězení. Oba tvůrci v něm hráli, spolu s nimi několik dalších herců.[5] Film byl na závěr festivalu oceněn Cenou za nejlepší scénář.[6]

V červenci 2022 byl Panahí znovu zatčen poté, co se šel na úřady dotázat po osudu vězněného íránského režiséra Mohammada Rasoulofa.[7] Soud nařídil, že si musí odpykat dřívější šestiletý trest. Panahí je držen v obávané věznici Evín.[8]

  1. Aktuálně: Jafar Panahi před soudem, Indiefilm, 22. 11. 2012
  2. Oceňovaný režisér půjde na šest let za mříže za ´protistátní´ film, lidovky.cz, 23. 12. 2010
  3. Iranian Filmmaker Speaks Out on Prisoners (anglicky), blogs.nytimes.com, 9. 3. 2010
  4. BLACK, Ian. Jafar Panahi freed from jail in Iran. The Guardian [online]. 2010-05-25. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Film na Berlinale Novinky.cz 13.2.2013
  6. Ocenění na festivalu Idnes.cz 16. 2. 2013
  7. AFP. Dissident Iranian film-maker Jafar Panahi arrested: media. France 24 [online]. 2022-07-11. Dostupné online. (anglicky) 
  8. V Íránu zakázaný režisér Džafar Panahí musí na šest let do vězení. ČT 24 [online]. 2022-07-21. Dostupné online. 
  9. Cannes film festival 2011: Jafar Panahi wins Carrosse d'Or (anglicky), guardian.co.uk, 20. 4. 2011
  10. Vítězi Sacharovovy ceny za rok 2012 jsou Nasrín Sotúde a Džafar Panahí, Evropský parlament, 26. 10. 2012

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]