Boris Akunin
| Boris Akunin | |
|---|---|
 Boris Akunin (18. listopadu 2013) | |
| Rodné jméno | Григорий Шалвович Чхартишвили |
| Narození | 20. května 1956 (68 let) Zestaponi nebo Tbilisi |
| Pseudonym | Борис Акунин |
| Povolání | spisovatel, překladatel, historik, autor sci-fi, autor dětské literatury, dramatik, literární vědec, veřejná postava, šéfredaktor a japanolog |
| Alma mater | Ústav asijských a afrických zemí (do 1978) |
| Žánr | detektivka, historická fikce a historická próza |
| Témata | literární věda, překlady z japonštiny, překlady z angličtiny, detektivka, historická próza, detektivní literatura a literární kritika |
| Významná díla | Erast Fandorin series |
| Ocenění | Řád vycházejícího slunce 4. třídy (2009) Národní knižní ceny Specsavers (2024) |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boris Akunin (rusky Борис Акунин), rodným jménem Grigorij Šalvovič Čchartišvili (Григорий Шалвович Чхартишвили; * 20. května 1956 Tbilisi, Gruzie) je populární ruský spisovatel historických detektivních románů, autor rozsáhlé série knih o dějinách Ruska (История Российского государства) a překladatel z japonštiny.[1] Putinovým režimem byl v roce 2023 zařazen na seznam extrémistů a teroristů, neboť od počátku ruské invaze na Ukrajinu odsuzuje válku.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jeho otec byl Gruzín a matka Židovka. Od roku 1958 žil v Moskvě. Studoval v Moskvě historii a filologii Japonska a japonštinu, řadu let pracoval jako zástupce šéfredaktora časopisu Zahraniční literatura. Od roku 2000 se věnuje pouze psaní. Jeho nejznámějším dílem je série detektivních románů o Erastu Fandorinovi, podle nichž byly natočeny 2 filmy a které se překládají do řady jazyků. Po anexi Krymu žije od roku 2014 střídavě v Londýně, Francii a Španělsku.
Odsouzení ruské agrese a zařazení na seznam teroristů
[editovat | editovat zdroj]V roce 2022 veřejně odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu a prohlásil, že Rusku vládne duševně vyšinutý diktátor.[3] V březnu 2022 spustil charitativní projekt Pravé Rusko, jehož cílem je získat finanční prostředky ve prospěch ukrajinských uprchlíků.[4] V květnu byl jeho web ruskou prokuraturou zablokován. V roce 2023 byl ruským režimem zařazen na seznam extrémistů a teroristů, jeho knihy byly staženy z ruských knihkupectví a policejní razie proběhla v nakladatelství Zacharov, které ho vydávalo.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Příběhy Erasta Fandorina
[editovat | editovat zdroj]- Případ Azazel (Азазель, 1998, česky Albatros 2004, ISBN 80-00-01416-5), „spiklenecký detektivní román“ [1] – odehrává se od 13. května do září 1876; zpracováno jako televizní seriál 2002, natáčený zčásti v Česku
- Turecký gambit (Турецкий гамбит, 1998, Albatros 2005, ISBN 80-00-01548-X), „špionážní detektivní román“ [2]) – za rusko-turecké války 1877; zfilmováno 2005
- Leviatan (Левиафан, 1998, Albatros 2005, ISBN 80-00-01528-5), „hermetický detektivní román“, [3] – od 15. března do 19. dubna 1878
- Achillova smrt (Смерть Ахиллеса, 1998, Albatros 2006, ISBN 80-00-01529-3), „detektivní román o zabijákovi z Kavkazu“, [4]) – 1882
- Zvláštní úkoly (Особые поручения, 1998, Albatros 2006, ISBN 80-00-01655-9); obsahuje dvě samostatné novely Pikový kluk (Пиковый валет), „novela o podvodnících“, a Dekoratér (Декоратор), „novela o maniakovi“ – odehrává se v zimě a předjaří 1886
- Статский советник – 1891
- Коронация, или Последний из романов – 1896
- Любовница смерти – 1900
- Любовник смерти – 1900
- Алмазная колесница – 1878,1905
- Нефритовые четки – 1881–1899
- Весь мир театр – 1911
Příběhy Nicholase Fandorina
[editovat | editovat zdroj]- Tajemství zlatého tolobasu (Алтын-толобас, 2001, česky Art slovo 2002, ISBN 80-238-8560-X), "historicko-špionážní román" [5] – odehrává se v roce 1995, paralelní příběh pak v letech 1675–76
- Внеклассное чтение – 2001, 1795
- Ф.М. – 2006, 1865
- Сокол и Ласточка. – 2009, 1702
Filmové adaptace
[editovat | editovat zdroj]- Азазель (Azazel) – televizní seriál, 2002 [6]
- Турецкий гамбит (Turecký gambit) – film, 2005 [7]
- Статский советник (Státní rada) – film, 2005 [8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Борис Акунин. www.livelib.ru [online]. [cit. 2016-09-25]. Dostupné online.
- ↑ a b SOUKUP, Ondřej. Protiválečný „terorista“ Boris Akunin. Český rozhlas Plus [online]. Český rozhlas, 2023-12-30 [cit. 2023-12-3é]. Dostupné online.
- ↑ Самое страшное утро в жизни Россия напала на Украину. Чтобы описать происходящее, не хватает слов. Вот что говорят об этом Земфира, Иван Дорн, Юрий Шевчук и другие — Meduza. meduza.io [online]. 2022-03-02 [cit. 2022-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-02.
- ↑ "Думаю, что последняя глава путинского государства началась". Борис Акунин о войне и "Настоящей России". BBC News Русская служба [online]. 2022-03-17 [cit. 2022-09-02]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Akunin na Wikimedia Commons 
Osoba Boris Akunin ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Boris Akunin
- Akunin.ru oficiální stránky, obsahují plné texty 10 příběhů
- Virtuální muzeum Erasta P. Fandorina, angl.
- Akunin.net Akuninovy publikované knihy v ruštině, angličtině, němčině a francouzštině
- Akunin, Boris – portrét autora na iLiteratura.cz
- Boris Akunin v Databázi knih
