Adolf Weidlich
| Adolf Weidlich | |
|---|---|
 Konrád Wiesner: Portrét Adolfa Weidlicha (kresba ze skicáře, 1846) | |
| Narození | 21. června 1817 Loket |
| Úmrtí | 9. února 1885 (ve věku 67 let) Praha |
| Povolání | malíř |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adolf Weidlich, též Adolf Joseph Weidlich (21. června 1817 Loket[1] – 9. února 1885 Praha[2]) byl český malíř podobizen, krajin a oltářních obrazů, učitel na německém gymnáziu a německé reálce v Praze.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině Jana (Johanna) Weidlicha, učitele v Loktu, a jeho manželky Marie. Pokřtěn byl Vinzenc Adolf.[1]
Navštěvoval pražskou Akademii, kde byl žákem Christiana Rubena a Františka Tkadlíka. Svá díla počal vystavovat v roce 1842. V listopadu 1847 žádal o stipendium, které vypsal Alois Klar, protože však dal přednost učitelské dráze před uměleckou, svou žádost v říjnu následujícího roku stáhnul.[3]
V letech 1854–1872 vyučoval kreslení na akademickém gymnáziu v Praze.[4] Od roku 1861 byl též učitelem kreslení na německé vyšší reálce v Praze.[5]
Podle životopisného slovníku Neues allgemeines Künstler-Lexikon (vydáno 1886) se jeho nová díla přestala objevovat na veřejnosti od roku 1851, autor slovníku dokonce nevěděl, zda Adolf Weidlich ještě žije.[6]
Jako příčina smrti bylo uvedeno ochabnutí plic (Lungenlähmung), pochován byl na Olšanských hřbitovech.[2]
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]S manželkou Marií, rozenou Mühlwenzlovou (1825–1889) měl čtyři děti. Rodina žila na Starém Městě pražském.[7][8]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeho malby byly především historické kompozice či malby s biblickým námětem. Adolf Weidlich byl posmrtně hodnocen nejvýše ze žáků Františka Tkadlíka.[9]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Adolf Weidlich: Cestou do Betléma -
Adolf Weidlich: Požehnání na hoře (1842) -
Adolf Weidlich: Biblická scéna
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Adolf Weidlich učil mezi jinými na malostranském gymnáziu ve školním roce 1848/1849 Jana Nerudu a je podepsán na jeho vysvědčení.[10]
- Plánovaný sňatek Adolfa Weidlicha komentovala Amálie Mánesová v dopise z roku 1845 bratru Josefu Mánesovi nevybíravě: „Weidlich pravděpodobně opustí umění; ožení se s dcerou profesora Milwenzla a hledá místo učitele kreslení na odborné škole. Co tomu říkáš? To děvče se mi pranic nelíbí. Má postavu jak almara a krátký krk.“[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matrika narozených, Loket, 1809-1824, snímek 70 [online]. Porta fontium [cit. 2022-11-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika zemřelých, sv. Jiljí 1884-1901, snímek 11 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
- ↑ JIŘÍK, F. X. Klarovo stipendium pro výtvarné umělce. S. 2. Národní listy [online]. 1898-10-02 [cit. 2022-11-14]. S. 2. Dostupné online.
- ↑ PROS, Rudolf. Počátek a vývoj kreslení na českých středních školách. S. 114. Nové směry [online]. [cit. 2022-11-14]. Čís. 1-10/1931-1332, s. 114. Dostupné online.
- ↑ RANK, Josef. Příručný slovník všeobecných vědomostí.. Praha: F. Kytka, 1887. Dostupné online. Kapitola Weidlich Adolf, s. 1114.
- ↑ Neues allgemeines Künstler-Lexikon. Mnichov: E. A. Fleischmann, 1839. Dostupné online. Kapitola Weidlich, Adolf Joseph. (německy)
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 668, obraz 508 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Weidlich Adolf [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
- ↑ JIŘÍK, F. O. X. Romantická perioda českého malířství. Květy. Čís. 06/1896, s. 1790–1720. Dostupné online.
- ↑ NOVOTNÝ, Miloslav. Život Jana Nerudy I.. Praha: Československý spisovatel, 1951. Dostupné online. Kapitola Vysvědčení Jana Nerudy, s. 116. Dostupné online po registraci.
- ↑ KÜHNDEL, Jan. Dopisy Josefa Mánesa. Praha: Odeon, 1968. Dostupné online. S. 22.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Neues allgemeines Künstler-Lexikon. Mnichov: E. A. Fleischmann, 1839. Dostupné online. Kapitola Weidlich, Adolf Joseph. (německy)
