[go: up one dir, main page]
Wikipedie

Jaromír Pelc

český básník

Jaromír Pelc (* 23. května 1952 v Praze) je český básník 70. – 80. let dvacátého století, autor parafrází rockové poezie (Roger Waters, Tom Waits, Neil Young, Leonard Cohen, Bob Dylan), knih o Osvobozeném divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha, o výtvarném umění (Kamil Lhoták a Skupina 42), editor (Antonín Sova, Konstantin Biebl, Václav Hrabě). Jeho básně zhudebnil a zpívá Vladimír Mišík.

Jaromír Pelc
Jaromír Pelc
Jaromír Pelc
Narození23. května 1952 (72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníbásník, spisovatel, editor, kritik
TitulRSDr.
Politická stranaKomunistická strana Československa
Webhttp://www.jaromirpelc.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Maturoval v roce 1970 na gymnáziu v Praze-Žižkově. Poté v letech 1970–1972 studoval Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy a současně působil v redakci týdeníku Svět práce. Studium nedokončil (fakulta byla v roce 1972 zrušena). Od roku 1982 studoval na Vysoké škole politické ÚV KSČ obor moderní dějiny. Toto studium zakončil diplomovou prací Boj proti fašismu v letech 1933–1938 a kulturní fronta, doktorský titul (RSDr.) získal v roce 1989.[1]

 
Jaromír Pelc v diskusním kruhu The Frank Lloyd Wright Foundation, Scottsdale, Arizona, USA (devadesátá léta)

V letech 1972–1986 pracoval v týdeníku Tvorba jako redaktor přílohy LUK (Literatura – Umění – Kritika) a literární přílohy Kmen. V letech 1987–1990 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. V letech 1990–1991 spoluvydával literárně-erotickou revue Sextant.[1] V roce 1991 se stal majitelem Nakladatelství Niké[2], které vydávalo například časopis Rodinný lékař (1993–2006), fotografické publikace, ale také četné bibliofilské tisky. V poslední době se výhradně věnuje modernímu českému výtvarnému umění. S využitím archivů i sbírek, převážně vlastních, pořádá tematické výstavy v ČR a USA.

Od roku 1993 byl souběžně také šéfredaktorem časopisu o nadacích a neziskovém sektoru Grant a předsedou představenstva i ředitelem akciové společnosti Questor, zabývající se organizací a správou neziskových institucí v ČR (do 1999)[3] .

Dílo

editovat

Básnické sbírky

editovat
 
Jaromír Pelc v roce 1979
  • Lear v letním kině (1978)
  • Gilotina (1979,1982)
  • Ten kdo odchází (1982)
  • Žena a ona (1982)
  • Slovo válka (spolu s Petrem Cincibuchem a Karlem Sýsem, 1982)
  • Maňana (1984)
  • Město (spolu s Petrem Cincibuchem a Josefem Šimonem, 1983, 1984)
  • Platinové srdce (1985)
  • Kufr kouzelníka Boska (1987)
  • Démanty k snídani (1987)
  • Třináct tváří lásky (1987)
  • Láska je kytarové sólo (1989) ISBN 8020201181
  • Půlnoční poledne (1991) ISBN 8090072542
  • Trosky (bibliofilie, 1994) ISBN 8090119301
  • Muž s temným pozadím (PmD, Mnichov, 1994)
  • Závan vůně (bibliofilie, 1997)
 
Jaromír Pelc a Etc... - Vladimír Mišík, Jaroslav Olin Nejezchleba, Jan Hrubý. Období zkoušek na pořad "Požár na obloze", hostinec U Zábranských, prosinec 1985

Výbory z poezie

editovat
  • Čistá vášeň (1988)
  • Požár na obloze (1988)
  • Hudba pro osamělá srdce (PmD, Mnichov, 1991)
  • Závan vůně (ETC Publishing, 1998) ISBN 8086006972

Gramofonová deska

editovat

Eseje, monografie, rozhovory

editovat
  • "Předchůdce" - Václav Hrabě (1977)[5]
  • Janusovská dvojí tvář komiky V+W (1979)[6]
  • Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo (1981)
  • Návštěvy v ateliérech (spolu s Karlem Sýsem, 1981)
  • Zpráva o Osvobozeném divadle (1982)
  • "Strom kůru shazuje..." – Vladimír Holan (1985)[7]
  • "Vůně, pohyb, barva doby" – Konstantin Biebl (1986)[8]
 
Jaromír Pelc a Jan Werich na Kampě v roce 1977
  • "Láska ještě vlhká" – Josef Kainar (1986)[9]
  • Autoportrét čili Výklad snů (1988)[10]
  • "Vrchol lásky a nelásky" – Antonín Sova (1989)[11]
  • Skupina 42 (1989)[12]
  • Muž na libeňském dvorku – Pokus o portrét Bohumila Hrabala (1989)[13]
  • "Eiffelovka i perníková chaloupka" – Karel Sýs (1989)[14]
  • Zeď vzpomínek Kamila Lhotáka (1990)[15]
  • Osvobozené divadlo – Neznámé texty V+W (1990)[16] ISBN 8020401652
  • Jak jsem potkal Osvobozené – Neznámé forbíny V+W (1991)[17]

Edičně připravil

editovat
 
Bohumil Hrabal a Jaromír Pelc v Kersku 1986

Výstavy

editovat
  • Kamil Lhoták, Grafika (Galérie Fronta, Praha, prosinec 1989)
  • Kamil Lhoták, Kresby 1940–1987 (Galérie ENA, Praha, červen 2013)
  • Kamil Lhoták, Amerika, 1951 (Galérie ENA, Praha, říjen 2013, Consulate General of the Czech Republic, Chicago, Illinois, USA, březen 2014, Anderson Gallery, Cedar Rapids, Iowa, USA, duben 2015, Knupp Gallery, Praha, leden 2018)[18]. Knižně cyklus Amerika vydán v roce 2019[19] ISBN 978-80-270-4936-3
  • Kamil Lhoták, Odysseus, 1952 (Galérie ENA, Praha, březen 2015, Výstavní síň Zlatá trojka, Most, duben 2017)[20]
 
Instalace výstavy v Galérii Fronta 1. 2. 1976 - zleva František Dvořák, Karel Sýs, Kamil Lhoták, Jaromír Pelc a jeho manželka Tamara

Zvukové záznamy

editovat
  • Jaromír Pelc recituje své verše (Archiv Českého rozhlasu, 28. 1. 1980, CD v příloze Dějin české literatury 1945–1989, sv. IV)
  • Vladimír Mišík, Melancholická (sampler z roku 2011, obsahuje písně "Zůstala sama" a "Milují se, protože se milují")
  • Zeď vzpomínek Kamila Lhotáka - série vzpomínkových rozhovorů s malířem z let 1976 až 1990, určených pro Československý rozhlas (režie Václav Cibula). Zúčastnili se jich rovněž Eduard Hofman, Bohumil Hrabal, Miloš Macourek, Josef Nesvadba a další hosté. Nezpracovaný audiozáznam v archivu Jaromíra Pelce a v archivu ČRo

Odkazy

editovat
 
Miloš Macourek (vlevo) obdivoval Skupinu 42 a byl častým hostem nahrávacích seancí pro "Zeď vzpomínek Kamila Lhotáka". Vpravo Jaromír Pelc s přítelkyní Renatou, 1990
 
Když vyšel kompletní Hrabě. Zakladatel Divokého vína Ludvík Hess, editor díla Václava Hraběte Jaromír Pelc a redaktor Klubu přátel poezie Jiří Žáček v roce 1990. Na stole leží v KPP právě vydaný svazek úplné básníkovy pozůstalosti Blues pro bláznivou holku

Reference

editovat
  1. ↑ a b Jaromír Pelc ve Slovníku české literatury po roce 1945
  2. ↑ Nakladatelství Niké v databázi NK ČR
  3. ↑ heslo "PELC Jaromír, Dr. básník, publicista, podnikatel". In: Michael Třeštík. Kdo je kdo : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. ISBN 80-902586-9-7.
  4. ↑ http://www.discogs.com/Jaromír-Pelc-Požár-Na-Obloze/release/2317233
  5. ↑ In: Jaromír Pelc, Nový obsah (1977)
  6. ↑ Přednáška v Památníku národního písemnictví v Praze z 26. října 1979. In: Texty Společnosti Jaroslava Haška, sv. 2 (1981)
  7. ↑ In: Psáno do budoucna. Česká literatura v Evropské unii (2005) ISBN 8086140288
  8. ↑ In: Konstantin Biebl, Modré stíny pod zlatými stromy (1988)
  9. ↑ Dostupné online:http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2017/179-26-2017-28-cervna-2017/1825-laska-je-jeste-vlhka
  10. ↑ In: Jaromír Pelc, Čistá vášeň (1988)
  11. ↑ Dostupné online: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/2.1989/8/1.png
  12. ↑ Dostupné online: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/2.1989/42/1.png
  13. ↑ Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2014&cis=12&cl=08
  14. ↑ Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=44&tisk=05
  15. ↑ Úryvky dostupné online: http://obrys-kmen-cz.svethostingu-tmp.cz/index.php/rocnik-2017/165-12-2017-22-brezna-2017/1690-zed-vzpominek-kamila-lhotaka
  16. ↑ Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04
  17. ↑ In: A - almanach autorů č. 3/1991 ISBN 8085214083
  18. ↑ Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2013&cis=47&cl=02
  19. ↑ Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2019/272-14-2019-3-dubna-2019/2758-vrcholne-dilo-lhotakovy-kresby
  20. ↑ Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2015/67-17-2015-29-dubna-2015/641-dalsi-lhotakovsky-objev

Literatura

editovat
 
Program Poetické vinárny Viola, vydaný k pásmu Jaromíra Pelce Požár na obloze (1986, účinkovali Vladimír Merta a Vladimír Mišík)
  • Čas, bratr mého srdce (1979). Bez pověr a bez iluzí (1979). In: Jan Lukeš, Prozaická skutečnost, Mladá fronta, Praha (1982)
  • Kdyby tak někdo čistý, někdo pravdivý a sebejistý... Doslov Milana Blahynky ke knize Platinové srdce, Melantrich, Praha (1985)
  • Malá československá encyklopedie (1987)
  • Básník a jeho tvůrčí principy - Pokus o portrét Jaromíra Pelce. Na cestě od projektu k dílu (1985, 1989). In: Jiří Svoboda, Ve stopách tvorby. Studie, portréty, kritické sondy, Profil, Ostrava (1986)
  • Kdo je kdo - Česká republika/Federální orgány ČSFR (1991)
  • Básníkova úzkost (1992). In: Petr Král, Vlastizrady, Torst, Praha (2015)
  • Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994)
  • Kdo je kdo - v České republice (1995)
  • Přehledné dějiny literatury, sv. III (1997)
 
Jaromír Pelc (vlevo) a Petr Cincibuch (vpravo) cestou na hvězdicový slet automobilových veteránů v Brně 1983
  • Slovník českých spisovatelů od roku 1945, díl II (1998)
  • Bolestné radosti (1999). In: Alexej Mikulášek, Realitou k tvorbě, aneb Interpretační akordy a kontrapunkty, Nakladatelství Kmen, Křenovice (2016)
  • Slovník českých spisovatelů (2000)
  • Universum - Všeobecná encyklopedie (2001, 2003, 2005)
  • Hrdelní křik. Pak cosi závratného: hrdost (2002) - [1]
  • Anthologie de la poesie tcheque contemporaine 1945-2000, Editions Gallimard, Paris (2002)
  • Kdo je kdo - Osobnosti české současnosti (2002, 2005)
  • Čítanka II. Antologie z textů české a světové literatury pro 3. a 4. ročník středních škol (2003) - parafráze rockové poezie, str. 133-135
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2003, díl XI (2003)
  • Z dějin českého myšlení o literatuře 4, 1970-1989 (2005)
  • Diamantové hrany metafor Jaromíra Pelce (2007) – [2]
  • Dlážděná zahrada. Dědictví Skupiny 42 a tzv. autobiografický civilismus "pětatřicátníků". In: Vladimír Křivánek, Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945-2000, Host, Brno (2007)
 
Část literární skupiny „Pětatřicátníků“ – Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící ženu, v redakci poezie Československého spisovatele 1988
  • Jaromír Pelc na DatabazeKnih.cz (obsahuje anotace a vyobrazení všech autorových knih i výstavních katalogů) - [3]
  • Jaromír Pelc ve Slovníku české literatury po roce 1945 (2009)
  • Malá encyklopedie Universum (2009)
  • Dějiny české literatury 1945–1989, sv. IV (2009) - [4]
  • Velká všeobecná encyklopedie (2010)
  • Přehledné dějiny české literatury 1945-1989 (2012)
  • Poetika Pětatřicátníků a inspirace Skupinou 42. In: Lenka Pejchalová, Vliv Skupiny 42 na český literární underground (mag. diplomová práce), FF Masarykovy univerzity v Brně (2013) - [5]
  • Panorama české literatury 1 - do roku 1989 (2015)
  • Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), sv. II (2016)
  • Dvě města. Ukázka z knihy "Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků" (2017) - [6]
  • Pojmoslovná poznámka k termínu „oficiální literatura“. Ukázka z knihy „Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků“ (2017) - [7]
  • Devítka „pětatřicátníků“ a Skupina 42. Cestou z „klece“ na „svobodný ostrov za oceánem zábran“. Dva světy. Město poprvé. Slovo válka. Město podruhé. Devatero řemesel: edice. Dopis Jaromíru Pelcovi. Devítka „pětatřicátníků“ ve fotografiích a dokumentech. In: Milan Blahynka, Byla jednou jedna... básnické generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica), Typos, Klatovy, s podporou klubu GUE/NGL v Evropském parlamentu (2017) ISBN 9788090149472

Související články

editovat
 
Básník a šéfredaktor nakladatelství Mladá fronta (1987-1990) Jaromír Pelc ve své pracovně v Panské ulici číslo 8. Vpravo vedoucí výtvarné redakce nakladatelství Josef Velčovský, uprostřed básník Josef Šimon

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaromír_Pelc&oldid=24066829“