prokurátor
Étymologie
modifier- Du latin procurator.
Nom commun
modifier| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | prokurátor | prokurátoři |
| Génitif | prokurátora | prokurátorů |
| Datif | prokurátorovi ou prokurátoru |
prokurátorům |
| Accusatif | prokurátora | prokurátory |
| Vocatif | prokurátore | prokurátoři |
| Locatif | prokurátorovi ou prokurátoru |
prokurátorech |
| Instrumental | prokurátorem | prokurátory |
prokurátor \prɔkʊraːtɔr\ masculin animé (pour une femme, on dit : prokurátorka)
- (Justice) Procureur.
Prokutároři, vojenští prokurátoři a polní prokurátoři vykonají při prvním ustanovení tuto přísahu: „Přísáhám, že budu věren Československé republice, jejímu společenskému řádu a státnímu zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu zachovávat zákony a jiné právní předpisy a pečovat, aby jich bylo užíváno podle zásad socialistické zákonnosti v zájmu pracujícího lidu, a přísně zachovávat mlčenlivost o úředních věcech.“
— (§ 10 zákona č. 65/1952 Sb., o prokuratuře)
Synonymes
modifierDérivés
modifierRéférences
modifier- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage