Inherited from Old Czech zemřieti. From z- + mřít.
- IPA(key): [ˈzɛmr̝iːt]
- Hyphenation: ze‧mřít
zemřít pf (imperfective zmírat)
- to die, to pass away, to decease
- Synonyms: see Thesaurus:zemřít
- Na co zemřel? ― What did he die of?
- Její kolegyně zemřela pod koly nezidentifikovaného auta. ― Her colleague died after being run over by an unidentified car.
Conjugation
Infinitive
|
zemřít, zemříti
|
Active adjective
|
zemřevší
|
Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
The verb zemřít does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
|
Transgressives
|
present
|
past
|
masculine singular
|
— |
zemřev
|
feminine + neuter singular
|
— |
zemřevši
|
plural
|
— |
zemřevše
|
- “zemříti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “zemříti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “zemřít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)