Vádí Ára
| Vádí Ára | |
|---|---|
| Délka | 20 km |
| Stát |  Izrael |
  Vádí Ára | |
| Souřadnice | 32°29′39″ s. š., 35°3′16″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vádí Ára (arabsky: وادي عارة) nebo Bik'at Iron (hebrejsky בקעת עירון) je vádí, údolí a geografický region v Izraeli s vysokým podílem obyvatelstva z řad izraelských Arabů.
Geografické vymezení
[editovat | editovat zdroj]
Vádí Ára leží přibližně 55 km severovýchodně od Tel Avivu a 35 km jihojihovýchodně od Haify. Na jihovýchodě se dotýká Zelené linie, která odděluje Izrael v mezinárodně uznávaných hranicích od okupovaného Západního břehu Jordánu.
Údolím protéká stejnojmenný vodní tok (hebrejsky nazývaný Nachal Iron), který pramení v nadmořské výšce přes 300 metrů nedaleko vesnice Mej Ami, jižně od města Umm al-Fahm. Teče pak směrem k západu výrazně zaříznutým údolím na severu ohraničeným planinou Ramat Menaše. Poblíž vesnice Barkaj vstupuje do pobřežní planiny a v ní se spojuje s dalšími vodními toky a směřuje pak obloukem k jihu a opět k západu. Ústí do Středozemního moře severně od města Chadera.
V geografickém smyslu označuje Vádí Ára pouze oblast horního toku vádí Ára, před vstupem do pobřežní nížiny, a také přilehlý region, který je odvodňován k východu, do Jizre'elského údolí. Společným rysem této oblasti je husté – většinově arabské osídlení v zdejší kopcovité krajině. Do Vádí Ára v geografickém a etnickém slova smyslu tak bývá například zahrnováno i arabské město Ma'ale Iron, které přitom leží mimo povodí Vádí Ára. Další arabská sídla leží zase jihozápadně od Vádí Ára (například Baka-Džat), ale bývají rovněž někdy řazena do tohoto regionu, protože územně vytvářejí jeden celek se zdejšími arabskými městy a vesnicemi.
Zdejší arabská sídla populační a plošnou expanzí vytvořila jednu téměř souvislou aglomeraci o délce 15 kilometrů. Jejími součástmi jsou od východu k západu následující arabská města: Ma'ale Iron, Umm al-Fahm, Basma, Ar'ara, Kafr Kara. Každé z nich je složeno z několika částí, často původně samostatných vesnic, která jsou rozprostřena v krajině. Mezi Umm al-Fahm a Ar'ara si administrativní samostatnost udržela vesnice al-Arian. Jižně od Ar'ary pak ještě leží židovské město Kacir-Chariš.
Region arabských sídel ve Vádí Ára bývá někdy považován za podmnožinu takzvaného Trojúhelníku, který má ale územně širší vymezení a kromě Vádí Ára zahrnuje i pás arabských měst podél východního okraje pobřežní planiny, která se táhnou jižním směrem až ke Kafr Kasim východně od Tel Avivu.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Podél Vádí Ara vedla ve starověku Via Maris – obchodní stezka spojující centra civilizace v Egyptu, Palestině a v Mezopotámii.[1] Vádí Ára je významnou dopravní linií i v současnosti. Vede tudy dálnice 65.
V březnu 1949, když končila první arabsko-izraelská válka, požádal izraelský premiér David ben Gurion na poslední chvíli jordánského krále Abdalláha, aby souhlasil se změnou linie příměří a zahrnul do území pod izraelskou kontrolou i vádí Ára. Šlo o strategicky a dopravně důležitý pruh území, který zajišťoval spojení mezi pobřežím a Jizre'elským údolím. Abdalláh nakonec souhlasil a zdejší oblast, která během války nebyla nikdy dobyta Izraelci, se tak ocitla pod správou židovského státu. Na rozdíl od mnoha jiných arabských sídel ovládnutých v letech 1948–1949 Izraelem zde ale bylo ponecháno původní arabské obyvatelstvo.[1]
Díky rapidnímu populačnímu nárůstu se z vádí Ára stalo jedno z hlavních center arabského etnika v Izraeli. Stojí zde druhé největší arabské město v Izraeli Umm al-Fahm s 45 000 obyvateli, ale i mnohá další lidnatá sídla. Například populace v Ar'ara, která byla roku 1945 na úrovni jen málo přes 2000 obyvatel, dosáhla v roce 2009 téměř 17 000.[2][3]
Během druhé intifády se tento region kvůli blízkosti palestinských území stal častým dějištěm teroristických útoků. Například 1. května 2001 zabil útočník při odpálení bomby jednoho člověka a devět jich zranil. 28. dubna 2001 tu došlo k útoku na projíždějící vůz a výsledkem byl jeden mrtvý muž a čtyři zranění ženy. 20. března 2002 došlo na křižovatce Musmus ve Vádí Ára k sebevražednému útoku na autobus, při kterém bylo zabito sedm lidí. K činu se přihlásil Palestinský islámský džihád. Ještě vážnější byl další sebevražedný atentát na autobus z 21. října 2002 s 13 oběťmi. I v tomto případě útočil islámský džihád.[4]
Vlna terorismu pak ale opadla, zejména poté, co byl tento region od palestinských oblastí počátkem 21. století fyzicky oddělen Izraelskou bezpečnostní bariérou, která zde vyrostla jako v jednom z prvních úseků a sleduje přibližně trasu původní Zelené linie.[5]
I část místního arabského obyvatelstva s izraelským občanstvím ale má nejasný postoj k loajalitě s židovským státem. V regionu okolo Umm al-Fahm má silné pozice Islámské hnutí. Na počátku druhé intifády, v říjnu 2000, proběhly v Izraeli arabské demonstrace. Těch se ve Vádí Ára účastnily tisíce lidí, kteří zablokovali zdejší dálniční tah. Došlo ke konfrontaci s policií a dva obyvatelé z Umm al-Fahm a jeden z Baka-Džat byli zastřeleni. Po těchto nepokojích výrazně poklesl turistický ruch v tomto regionu a izraelští Židé omezili své návštěvy v zdejších obcích.[6]
Úvahy o odstoupení regionu od Izraele
[editovat | editovat zdroj]Počátkem 21. století začali někteří izraelští politici prosazovat odstoupení arabských regionů podél vádí Ára a jejich připojení k případnému palestinskému státu. Toto téma prosazoval zejména Avigdor Lieberman ze strany Jisra'el Bejtejnu. Výměnou za tuto korekci hranice měl Izrael získat palestinský souhlas s anexí některých bloků židovských osad na Západním břehu Jordánu.[1]
Případné vyčlenění arabských sídel ve Vádí Ára z Izraele by ale nebylo jednoduché, protože od roku 1948 zde Izrael zřídil i některá židovská sídla zejména Kacir-Chariš a Mej Ami. Právě Kacir-Chariš byl od počátku 90. let 20. století koncipován v rámci programu Jišuvej ha-Kochavim jako nové město, které mělo posílit židovské demografické pozice v tomto příhraničním regionu většinově osídleným Araby. Tyto plány se sice nepodařilo zcela naplnit, ale v březnu 2010 izraelská vláda ustavila zvláštní výbor pro podrobné plánování výstavby v Chariš, kde se nyní počítalo se zřízením velkého města pro 50 000 ultraortodoxních Židů. Proti plánované výstavbě protestovali někteří místní Arabové i sekulární Židé. Ti se obávali, že výstavba ultraortodoxního města nakonec přesáhne povolený limit a dojde k vytvoření obytného souboru se 100 000 obyvateli.[7] Někteří dokonce mluvili o možném nárůstu města až na 150 000 obyvatel.[8] Myšlenku na převedení vádí Ára pod případný palestinský stát odmítají i místní Arabové. Starosta Umm al-Fahm ji označil za rasistickou a nepřijatelnou.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Aluf Benn: Trading Places, Can a Land Swap Keep Jews From Being a Minority in Their Own State? [online]. The Washington Post, August 14, 2005 [cit. 2010-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Welcome To 'Ar'ara [online]. Palestine Remembered [cit. 2010-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ לוח 3.- אוכלוסייה, ביישובים שמנו מעל 2,000 תושבים ב-30.06.2009 [online]. ročenky Centrálního statistického úřadu [cit. 2010-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-21. (anglicky, hebrejsky)
- ↑ Fatal Terrorist Attacks in Israel Since the Declaration of Principles [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2010-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Separation Barrier Map [online]. B´Tselem [cit. 2010-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ran Shapira: Joint Jewish-Arab initiatives revitalize neighbor relations in Wadi Ara [online]. Haaretz, March 21, 2010 Nisan 6, 5770 [cit. 2010-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-24. (anglicky)
- ↑ Plans for New Hareidi City Proceed Amid Protests [online]. Arutz Sheva [cit. 2010-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gov’t approves plan to build haredi city in Harish [online]. Jerusalem Post, 14. března 2010 [cit. 2010-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vádí Ára na Wikimedia Commons