Podbořany
| Podbořany | |
|---|---|
 Masarykovo náměstí | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Podbořany |
| Obec s rozšířenou působností | Podbořany (správní obvod) |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°13′46″ s. š., 13°24′43″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 6 317 (2024)[1] |
| Rozloha | 60,16 km²[2] |
| Nadmořská výška | 331 m n. m. |
| PSČ | 438 01, 441 01 |
| Počet domů | 1 454 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 13 |
| Počet k. ú. | 11 |
| Počet ZSJ | 22 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Mírová 615 441 01 Podbořany info@podborany.net |
| Starosta | Mgr.Bc.Radek Reindl |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Podbořany | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 566616 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město Podbořany (německy Podersam) se nachází v severozápadních Čechách, 14 kilometrů jihozápadně od Žatce v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v něm přibližně 6 300[1] obyvatel.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název původní vesnice znamenal ves podbořanů (lidí, kteří žijí pod borovým lesem). V historických pramenech se vyskytuje ve tvarech Podwarzen (1369), Podworzan (1405), Podbořany (1436), Na Podbořanech (1615), Podersam nebo Podboržany, Podworžan, Podhoržany (1787) a Podersam, Podhořan nebo Podhořany (1846).[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší prokazatelné osídlení Podbořanska je datováno do neolitu. Na blízkém vrchu Rubín se údajně nacházelo bájné slovanské hradiště Wogastisburg, u nějž se roku 631 nebo 632 odehrála bitva mezi Sámovou říší a králem Dagobertem.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1362.[5] Dne 11. listopadu 1575 obdržely Podbořany městská práva.
V zahradě komunistického spolkového domu byl v roce 1928 odhalen první pomník Vladimira Iljiče Lenina mimo Sovětský svaz a jediný v tehdejším Československu. Jeho autorem byl Václav Fürst. Na základě úředního rozhodnutí z roku 1931 byl odstraněn.[6][7] Jako připomínka tohoto pomníku byl v Podbořanech vybudován památník, který byl památkově chráněn od roku 1958 do roku 1993[8] a následně přeměněn v památník Města Podbořany. Při rekonstrukci přilehlé křižovatky v roce 2007 byl památník kompletně demontován a dnes se na jeho místě nachází malý parčík.[9][10]
Do roku 1960 byly sídlem okresu v Karlovarském kraji. V té době to byl rozlohou největší okres ČSR. V roce 1960 byl okres Podbořany zrušen, převážná část obcí se stala součástí okresu Louny, další obce byly začleněny do okresů Chomutov, Karlovy Vary, Rakovník a Plzeň-sever.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Podbořany stojí na jižním okraji Mostecké pánve na soutoku Doláneckého a Kyselého potoka, které patří k povodí povodí Ohře. Do katastrálního území města na západě zasahují východní výběžky Doupovských hor, konkrétně jejich geomorfologický okrsek Rohozecká vrchovina. Samotné město se nachází v geomorfologickém podcelku Žatecká pánev a vede jím hranice mezi okrsky Pětipeská kotlina a Čeradická plošina. Do nejjižnější části území jižně od Valova zasahuje také Rakovnická pahorkatina.[11]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 3 342 obyvatel (z toho 1 594 mužů), z nichž bylo 457 Čechoslováků, 2 798 Němců, 35 Židů, jeden příslušník jiné národnosti a 51 cizinců. Kromě 76 evangelíků, 121 židů a sta lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 3 730 obyvatel: 690 Čechoslováků, 2 974 Němců, patnáct Židů, dva příslušníci jiné národnosti a 49 cizinců. Stále převládali římští katolíci, ale žilo zde také devadesát evangelíků, třicet členů církve československé, 108 židů a 146 lidí bez vyznání.[13]
| Město Podbořany | ||||||||||||||
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 5 221 | 6 270 | 6 597 | 7 345 | 7 846 | 7 641 | 8 289 | 5 792 | 5 851 | 5 723 | 5 917 | 5 913 | 6 112 | 6 453 |
| Místní část Podbořany | ||||||||||||||
| Obyvatelé | 1 649 | 2 349 | 2 533 | 3 068 | 3 405 | 3 342 | 3 730 | 3 600 | 3 638 | 3 815 | 4 429 | 4 683 | 4 909 | 5 117 |
| Domy | 186 | 231 | 261 | 330 | 386 | 422 | 554 | 617 | 699 | 585 | 566 | 629 | 659 | 757 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Hlubany, Letov a Valov. | ||||||||||||||
Židovská komunita
[editovat | editovat zdroj]Počátky židovského osídlení Podbořan se datují k druhé polovině 18. století. Početnější komunita však byla ve městě až v druhé polovině následujícího století, kdy i dosáhla svého vrcholu (v roce 1880 zde žilo 232 židů). V letech 1873 až 1874 byla v Podbořanech postavena novorománská synagoga v dnešní ulici Antonína Dvořáka. V roce 1938 bylo její vybavení zničeno nacisty a v roce 1948 byly dvě třetiny budovy zbourány a na jejich místě vyrostly garáže. Zbytek byl zakomponován do sousedního obytného domu čp. 201, dříve obecního domu s židovskou školou a bytem rabína. Do dnešní doby se naopak dochoval židovský hřbitov z roku 1889, který se nachází asi dva kilometry jihovýchodně od Podbořan. Hřbitov byl těžce poničen nacisty, kteří odvezli většinu náhrobků – dochovalo se jich pouze šest.[16]
Místní části
[editovat | editovat zdroj]- Podbořany
- Buškovice
- Dolánky
- Hlubany
- Kaštice
- Kněžice
- Letov
- Mory
- Neprobylice
- Oploty
- Pšov
- Sýrovice
- Valov
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Ve městě se kříží tři silnice II. třídy: silnice II/221, silnice II/224 a silnice II/226. Městem vede železniční trať Plzeň–Žatec, u které zde stojí stanice Podbořany.
Školství
[editovat | editovat zdroj]Ve městě se nachází dvě mateřské školy, dvě základní školy a jedna základní umělecká škola. Střední školy jsou zastoupeny gymnáziem a střední odbornou školou.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
- Pseudorománský kostel Božího Spasitele z let 1901–1902 v Husově ulici
- Barokní kostel svatého Petra a Pavla z roku 1781 v ulici Na Kopci
- Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice u kostela svatého Petra a Pavla
- Boží muka
- Radnice čp. 1 v Dukelské ulici
- Městský dům čp. 45 (knihovna)
- Dům čp. 46 mezi ulicemi Dukelská a Revoluční (bývalý soud
- Dům čp. 108 v ulici Na Kopci (fara)[17]
- Dělnický dům
- Hřbitov – mj. památník padlým vojákům, volyňským Čechům z Novokrajeva (1938–1945)[18]
- Židovský hřbitov
- Muzeum Podbořany
Zaniklé památky
[editovat | editovat zdroj]- Pomník V. I. Lenina (na jeho místě je nyní malý parčík)
- Pomník se sochou T. G. Masaryka (před stejnojmennou ZŠ, zničen roku 1953. Dne 28. září 2018 byla socha nahrazena bustou T. G. Masaryka.)
- Pomník se sochou Hanse Kudlicha (Masarykovo náměstí, zrušen roku 1945)
Historické podzemí Podbořan
[editovat | editovat zdroj]Pod centrem města Podbořany se nachází stovky metrů podzemních chodeb z let 1820–1880. Chodby jsou pozůstatkem těžby arkózového kaolinového pískovce v 19. století. Chodeb je pod Podbořany celkem třináct. V roce 2001 byl proveden jejich průzkum a na podzim téhož roku bylo zastupitelstvem města Podbořany rozhodnuto, že podzemí bude kompletně zasypáno.
Školy
[editovat | editovat zdroj]- 1. Základní škola Podbořany
- Základní škola T. G. Masaryka
- Gymnázium Podbořany
- SOŠ a SOU Podbořany
- Základní umělecká škola Podbořany
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Joachim Anton Cron (1751–1826), teolog, hudební skladatel
- Theodor Hassmann (1825–1894), politik
- Václav Fürst (1873–1940), český keramik a kamnář
- Max Glaser (1875–1954), spisovatel
- Eugen Leo Lederer (1884–1947), německý chemik
- Josef Ignác Langenauer (1886–1944), německý varhanář[19]
- Jiří Rébl-Volyňský (1900–1990), spisovatel, básník a publicista
- Gerhard Schindler (1910–1975), meteorolog
- Radomil Eliška (1931–2019), dirigent
- Stanislav Štech (* 1954), profesor psychologie, ministr školství
- Jan Pelc (* 1957), spisovatel
- Marcela Březinová (* 1960), zpěvačka, textařka, učitelka
- Kamil Ausbuher (* 1975), bývalý reprezentant ČR v cyklokrosu
- Filip Štojdl (* 1975), duchovní a biskup Církve československé husitské
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Schillerův památník v parku -
Bývalá radnice -
Kostel Československé církve husitské -
Nádraží
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 392.
- ↑ Do Podbořan se vracejí oblíbené letní slavnosti. Začínají už v pátek, potrvají dva dny. Náměstí bude pořád s opatrností průjezdné. Noviny Zblízka [online]. 2022-06-16 [cit. 2022-09-06]. Dostupné online.
- ↑ Das Lenindenkmal in Podersam muss entfernt werden. Reichenberger Zeitung [online]. 1931-05-18 [cit. 2021-10-22]. Čís. 117. Dostupné online.
- ↑ Beseitigung des einzigen Lenin-Denkmal in der Tschechoslowakei. S. 3. Die Rote Fahne [online]. 1931-09-05 [cit. 2021-10-22]. S. 3. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog: Pomník V. I. Lenina [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ V Podbořanech začíná oprava křižovatky u památníku. Žatecký a lounský deník. 2007-07-06. Dostupné online [cit. 2018-08-05].
- ↑ V Podbořanech rozebrali pomník kvůli stavbě křižovatky. Žatecký a lounský deník. 2007-07-16. Dostupné online [cit. 2018-08-05].
- ↑ CENIA. Katastrální mapy a geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-07-20]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 254.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 265.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno: Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 301.
- ↑ Podbořany – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog
- ↑ Langenauer Josef Ignác [online]. Štěpán Svoboda [cit. 2024-07-19]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SMETANA, Jan. Podbořany – Dějiny města a okolních obcí, Podbořany, Město Podbořany, 2001
- PATROVSKÁ, Zdena/Roedl Bohumír, Biografický slovník okresu Louny, Louny, Státní okresní archiv, Louny, 2001
- PEKSA, Vojtěch a kol. Podbořany. 660 let od první písemné zmínky. Podbořany: Město Podbořany, 2022. 552 s. ISBN 978-8085036-81-7.<
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Podbořany v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Podbořany na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Podbořany v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Článek o zasypání Podbořanského podzemí v Žateckém a lounském deníku
- Článek o Podbořanském podzemí v Žateckém a lounském deníku
