Czesław Niemen
| Czesław Niemen | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Czesław Juliusz Wydrzycki |
| Narození | 16. února 1939 Stare Vasiliški |
| Úmrtí | 17. ledna 2004 (ve věku 64 let) Varšava |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Powazkowský hřbitov |
| Povolání | hudební skladatel, písničkář, zpěvák, nahrávající umělec a multiinstrumentalista |
| Manžel(ka) | Małgorzata Niemen |
| Děti | Natalia Niemen Eleonora Niemen |
| Ocenění | Zasloužený kulturní aktivista Zlatý záslužný kříž |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Czesław Niemen (vlastním jménem Czesław Juliusz Wydrzycki) (16. února, 1939 Stare Wasiliszki, Polsko, dnes Bělorusko — 17. ledna, 2004 Varšava, Polsko) byl velmi originální, svérázný polský zpěvák, písničkář, a rockový a soulový bard, hráč na elektronické klávesové nástroje, zvukový mág a hudební experimentátor, jenž zpíval převážně ve svém rodném jazyce – polštině, velká osobnost soudobé světové hudby druhé poloviny 20. století, nonkonformní umělec světového stylu.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Niemen se narodil ve vesnici Stare Wasiliszki na řece Němenu (podle níž si zvolil svůj pseudonym) nedaleko Hrodna, které tehdy patřilo meziválečnému Polsku. Původním jménem byl Julius Wydrzycki.[1] Po druhé světové válce se jeho rodiště stalo součástí Běloruska. V rámci repatriace v roce 1958 přesídlil do polského Gdaňsku, kde začal také poprvé vystupovat nejprve ve studentských kabaretech a estrádách. Debutoval v roce 1960, kdy zpíval převážně polsky jak rokenrol, tak i soulový repertoár. V roce 1962 se stal jedním z laureátů štětínského festivalu mladých hudebních talentů.
Dalších pět let vystupoval jakožto zpěvák-sólista s jednou z raných polských rockových formací Niebiesko-Czarni (Modro-Černí). Byl s nimi i v zahraničí, v Paříži, ve Švédsku a na festivalu v Rennes. Jeho podání soulu a rhythm-and-blues bylo velmi osobité, natolik zvláštní, že mu novináři začali přezdívat slovanský soul. V tvorbě C. Niemena se krásně mísila slovanská melodika s anglosaským hudebním nasazením. Jeho cesta vedla od klasického amerického soulu přes free-jazz, jazz-rock až k volném elektrofonickému kouzelnictví a zvukové magii, jež někdy hraničila s tzv. psychedelickým stylem hudby.
V roce 1967 si založil svoji vlastní skupinu s názvem Akwarele, později Enigmatic, poté ji přejmenoval na Grupa Niemen, a ještě později na Aerolit. Nakonec ho jména kapel přestala bavit úplně[2] a začal hrál v různých zcela volných a nijak nepojmenovaných sestavách s rozličnými muzikanty dle potřeby a chuti. V roce 1967 natočil přelomové album Podivný je tento svět (polsky:Dziwny jest ten świat; anglicky:Strange Is This World). Jednalo se vlastně o jeho osobité podání protestsongů proti tehdejšímu stavu světa.
Na přelomu 60. a 70. let se jal zhudebňovat poezii klasických polských básníků (především Cyprian Kamil Norwid, dále též Bolesław Leśmian, Jarosław Iwaszkiewicz, Maria Pawlikowska-Jasnorzewska, Zbigniew Herbert), což bylo dobré i v tom smyslu, že dokázal kvalitní polskou klasiku přiblížit mladým posluchačům. Později zhudebňuje i literární klasiku ruskou a anglickou. Jeho osobitý styl hudby lze také označit souslovím progresivní rock, jedná se o zcela zvláštní typ hudby, který se neustále pohybuje kdesi na pomezí žánrů art-rocku, jazz-rocku, folku – dnes bychom ho možná zařadili pod všeobjímající pojem world music.
V roce 1970 C. Niemen uzavřel dlouhodobou smlouvu s americkou nahrávací společností CBS a své písně začal zpívat anglicky, nicméně ne vždy v souladu s komerčními požadavky a představami společnosti. V roce 1974 nahrál album Mourner's Rhapsody s českým skladatelem Janem Hammrem a Rickem Lairdem společně s hudebníky z uskupení Mahavishnu Orchestra. V 70. letech se nadále pokouší o různé fúze jazz-rocku, art-rocku, elektronické hudby či ambientní hudby (např. album Katharsis). V roce 1972 se také podílí na filmové hudbě pro Oscary ověnčeného polského režiséra Andrzeje Wajdu, později C. Niemen také komponuje filmovou a divadelní hudbu. Prakticky neustále zvukově improvizuje, nahrává sám playbackem různé nástroje, zpívá sám osmihlasé sbory, experimentuje neustále s různými druhy elektronické hudby, střídá různé syntetizátory, Hammondovy varhany a další moderní elektrofonické hudební nástroje, v některých ohledech někdy dost připomíná vynikajícího slovenského hudebního souputníka Mariána Vargu.
V 80. letech se Niemen postupně uzavírá do sebe a příliš nevystupuje. V 90. letech se kromě hudby začíná zaobírat také malířstvím a computerovu grafikou; nadále se věnoval také skládání divadelní a filmové hudby.
Czesław Niemen zemřel 17. ledna 2004 v jedné z varšavských nemocnic na rakovinu tlustého střeva. Pohřeb o účasti 2500 osob byl 30. ledna. Jeho ostatky jsou uloženy v katakombách Powązkowského hřbitova ve Varšavě.
Diskografie
[editovat | editovat zdroj]- 1967 Dziwny jest ten świat - Podivný je tento svět (anglicky :Strange Is This World)
- 1968 Sukces (anglicky:Success)
- 1968 Czy mnie jeszcze pamiętasz (anglicky:Can You Remember Me Still)
- 1969 Enigmatic
- 1970 Niemen Enigmatic (polsky: Człowiek jam niewdzięczny)
- 1972 Niemen Vol. 1 (Marionetki)
- 1972 Niemen Vol. 2
- 1972 Strange is This World (anglické texty)
- 1973 Ode to Venus (anglické texty)
- 1973 Russische Lieder (ruské texty)
- 1974 Mourner's Rhapsody (anglické texty)
- 1974 N.AE. (Niemen Aerolit)
- 1975 Katharsis
- 1977 Idée Fixe
- 1978 Best of Niemen
- 1980 Postscriptum
- 1982 Przeprowadzka (anglicky:Moving)
- 1989 Terra deflorata
- 2001 Spod chmury kapelusza (anglicky:From under the cloud of a hat)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czesław Niemen na anglické Wikipedii.
- ↑ DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha: Mladá fronta, 1987. Kapitola Czeslaw Niemen, s. 248.
- ↑ Panoráma populární hudby, s. 249
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Czesław Niemen na Wikimedia Commons 
Osoba Czesław Niemen ve Wikicitátech
