Attičtina

attičtina
Počet mluvčích	není znám
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	není
ISO 639-3	není
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozmístění nářečí starořečtiny v klasickém období.^[1]

**Západní** skupina:
     Dórština

     Severozápadní dórština

     Achájská dórština
**Střední** skupina:
     Aiolština

     Arkado-kyperská řečtina
**Východní** skupina:
     Attičtina

     Iónština

Attičtina byla nářečím starořečtiny, kterým se mluvilo zhruba v pátém a čtvrtém století před naším letopočtem a to zejména v Athénách a obecněji v Attice a také na některých ostrovech, například na Lémnu. V rámci soudobé starořečtiny měla nejblíž k iónštině, s kterou tvořila „východní“ skupinu atticko-iónských nářečí. Stala se hlavním předkem koiné a tím také předkem novořečtiny.

Attičtinou psali svá díla například filosofové Platón a Aristotelés, dějepisci Xenofón a Thúkydidés a dramatici Aischylos, Sofoklés a Aristofanés.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Attisches Griechisch na německé Wikipedii.

↑ Roger D. Woodard (2008), "Greek dialects", in: The Ancient Languages of Europe, ed. R. D. Woodard, Cambridge: Cambridge University Press, p. 51.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu attičtina na Wikimedia Commons

[Woodard-1] Roger D. Woodard (2008), "Greek dialects", in: The Ancient Languages of Europe, ed. R. D. Woodard, Cambridge: Cambridge University Press, p. 51.

[1]