Kwame Nkrumah
Kwame Nkrumah | |
---|---|
Kwame Nkrumah | |
1. Prezident Ghany | |
Ve funkci: 1. července 1960 – 24. února 1966 | |
Předchůdce | nikdo, funkce vytvořena |
Nástupce | Joseph Arthur Ankrah |
Předseda vlády Ghany | |
Ve funkci: 6. března 1957 – 1. července 1960 | |
Panovník | Alžběta II. |
Předchůdce | nikdo, funkce vytvořena |
Nástupce | nikdo, funkce zanikla |
Předseda vlády Zlatonosného pobřeží | |
Ve funkci: 21. března 1952 – 6. března 1957 | |
Panovník | Alžběta II. |
Gen. guvernér | Charles Arden-Clarke |
Předchůdce | nikdo, funkce vytvořena |
Nástupce | nikdo, funkce zanikla |
Stranická příslušnost | |
Členství | Convention People’s Party United Gold Coast Convention |
Narození | 21. září 1909 Nkroful, Zlaté pobřeží (současná Ghana) |
Úmrtí | 27. dubna 1972 (ve věku 62 let) Bukurešť, Rumunsko |
Příčina úmrtí | rakovina kůže a rakovina prostaty |
Místo pohřbení | Nkrumahovo mauzoleum Akkra Nkroful |
Děti | Gamal Nkrumah Samia Nkrumah Sekou Nkrumah |
Alma mater | Lincolnova univerzita Achimota School University of Pennsylvania Graduate School of Education Londýnská škola ekonomie |
Profese | politik, spisovatel, diplomat a lektor |
Náboženství | křesťanství |
Ocenění | Řád Bílého lva s kolanou (1961) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1963) velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska (1965) Řád společníků O. R. Tamba (2004) Leninova mírová cena |
Commons | Kwame Nkrumah |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kwame Nkrumah (21. září 1909 – 27. dubna 1972) byl africký protikoloniální vůdce, zakladatel a první prezident moderního ghanského státu a jeden z nejvlivnějších panafrikanistů 20. století. Byl také jednou z vůdčích osob tehdy se rodícího Hnutí nezúčastněných zemí.
Život
Jeho otec byl zlatník a matka obchodnice. Byl pokřtěn jako římský katolík a strávil devět let v římskokatolické základní škole blízko Half Assini. V roce 1930 po úspěšném ukončení Achimota College začal kariéru pedagoga. Ve studiu se rozhodl pokračovat v USA. Navštěvoval Lincoln University v Pensylvánii od roku 1935 a v roce 1939 získal magisterský titul. Studoval literaturu socialismu (hlavně Karla Marxe a V. I. Lenina) a byl ovlivněn panafrikanistickým ideologem Marcusem Garveym a černošským socialistou Williamem Edwardem Burghardtem Du Boisem.[1] Toho po zisku moci Nkrumah pozval do Ghany, kde dožil - ostatně hlásal, že by se všichni američtí černoši měli vrátit do Afriky, což je idea, která je v Ghaně stále aktuální.[2] Nkrumah popsal sebe sama jako "nesektářského křesťana a marxistického socialistu". Do politiky vstoupil ještě jako student v USA, kde se stal prezidentem studentské organizace sdružující africké studenty. Z USA odešel v květnu 1945 do Anglie, kde organizoval 5. Panafrický kongres v Manchesteru.
Politická kariéra
Mezitím ve Zlatém pobřeží J. B. Danquah zformoval stranu "United Gold Coast Convention" (UGCC), která podporovala autonomii na ústavní úrovni. Nkrumah byl pozván do funkce generálního tajemníka a tak se v roce 1947 vrátil domů. Jako generální tajemník organizoval mítinky po celé zemi a začal vytvářet obrovskou základnu pro nové hnutí. V únoru 1948 se objevily rozsáhlé nepokoje a Nkrumah byl spolu s dalšími lídry UGCC zatčen.
Vznikl rozdíl mezi středními lídry UGCC a radikálními stoupenci Nkrumaha. Proto v červnu 1949 založil Nkrumah "Convention Peoples' Party" (CPP), stranu, jejímž programem byla okamžitá autonomie Zlatého pobřeží. V lednu 1950 spustil Nkrumah nenásilnou kampaň, jejímž cílem byly protesty, stávky a odmítání spolupráce s autoritami Britského impéria.
V následné krizi byla země poznamenána a Nkrumah byl znovu zatčen a odsouzen k ročnímu vězení. Ale v prvních volbách ve Zlatém pobřeží (8. únor 1951) vyhrála CPP. Zvolením do parlamentu byl Nkrumah propuštěn z vězení a v roce 1952 se stal premiérem Zlatého pobřeží.
V roce 1958 jeho vláda zlegalizovala uvěznění bez soudu pro ty, kteří představují bezpečnostní riziko. Brzy se jeho vláda stala autoritativní. Nkrumah ale neztrácel v zemi podporu. Zasloužil se o výstavbu silnic, škol a nemocnic a jeho politika "afrikanizace" vytvořila lepší příležitosti pro obyvatele Ghany.
Plebiscitem se v roce 1960 Ghana stala republikou a Nkrumah jejím prezidentem se širokou legislativní a výkonnou mocí, kterou mu zajistila nová ústava. V úřadu prezidenta se soustředil na politickou jednotu černé Afriky. Jeho administrativa realizovala velkolepé, ale často neúspěšné rozvojové projekty a tak se onehdy prosperující země stala zmrzačenou se zahraničním dluhem. To vedlo k nepokojům a generální stávce v září 1961. Od té doby začal Nkrumah používat tvrdší nástroje politické moci a častěji hledal podporu v komunistických zemích.
V srpnu 1962 na něj byl spáchán neúspěšný atentát. Stáhl se do soukromí, vytvořil kolem sebe kult osobnosti a posílil vnitrostátní bezpečnost. Začátkem roku 1964 se Ghana stala oficiálně zemí s jedinou politickou stranou a Nkrumahem jako doživotním prezidentem strany a národa. Zatímco administrativa země se stala zkorumpovanou a sloužící pouze svému prospěchu, Nkrumah vytvářel ideologické vzdělání příští generace černých afrických aktivistů. Mezitím ekonomická krize v zemi snížila zásoby potravin a ostatního zboží.
24. února 1966 během Nkrumahovy návštěvy Pekingu převzala moc v Ghaně armáda a policie. Nkrumah našel azyl v Guineji, kde prožil zbytek svého života. V roce 1972 zemřel na rakovinu v Bukurešti. Jeho cílem a snem byly „Spojené státy africké“.[3]
Nkrumah a Československo
Ve dnech 31. července – 3. srpna 1961 vykonal Kwame Nkrumah státní návštěvu Československa.[4] Při té příležitosti obdržel 2. srpna čestný doktorát Univerzity Karlovy.[5]
Spisy v českém překladu
- NKRUMAH, Kwame. Boj o Zlaté pobřeží. Překlad Marie Horská. 1. vydání. Praha: Svobodné slovo-Melantrich, 1958. 292 s. (vzpomínky)
Vyznamenání
- velkokříž s řetězem Řádu Bílého lva – Československo, 2. srpna 1961[6]
- velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 25. září 1963[7]
- velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska – Polsko, 1965[8]
- Řád společníků O. R. Tamba ve zlatě – Jihoafrická republika, 16. června 2004 – za jeho přínos v boji proti kolonialismu ve Ghaně a za aktivní boj o ideály svobody, spravedlnosti a sjednocené Afriky[9]
Reference
- ↑ ROMERO, Patricia W. W.E.B. DuBois, Pan-Africanists, and Africa 1963-1973. Journal of Black Studies. 1976, roč. 6, čís. 4, s. 321–336. Dostupné online [cit. 2021-08-25]. ISSN 0021-9347.
- ↑ Přijďte domů, Afrika na vás čeká, vyzývá Ghana americké černochy. Nabízí jim levnou půdu i pocit bezpečí | Svět. Lidovky.cz [online]. 2020-07-12 [cit. 2021-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Biography of Kwame Nkrumah Archivováno 2. 8. 2012 na Wayback Machine. (25. 12. 2007)
- ↑ Po boku Československo-ghanské komuniké. Rudé právo. 4. 8. 1961, s. 1. Dostupné online.
- ↑ PETRÁŇ, Josef; PETRÁŇOVÁ, Lydia. Čestní doktoři Univerzity Karlovy, 1848-2015. první. vyd. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017. 386 s. ISBN 978-80-246-3774-7. S. 169, 203.
- ↑ Československý řád Bílého lva 1923–1990 (zřízený vládním nařízením č. 362/1922 Sb., ze dne 7. prosince 1922, které bylo nahrazeno vládním nařízením č. 10/1961 Sb., ze dne 11. ledna 1961) JMENNÝ REJSTŘÍK NOSITELŮ podle matrik nositelů (Archiv KPR, fond KPR, Evidenční knihy k udělování státních vyznamenání, inv. č. 1–15, kartony č. 1–4) a spisů z fondu KPR Dostupné online
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2020-06-11]. Dostupné online.
- ↑ Wojciech Stela: Polskie ordery i odznaczenia (Vol. I). Varšava: 2008, s. 49.
- ↑ The Presidency | Kwame Nkrumah (1909– 1972 ). web.archive.org [online]. 2014-11-12 [cit. 2020-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-12.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kwame Nkrumah na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kwame Nkrumah
Ghanští prezidenti | ||
---|---|---|
Předchůdce: — |
1960 – 1966 Kwame Nkrumah |
Nástupce: Joseph Ankrah |
- Prezidenti Ghany
- Doživotní prezidenti
- Nacionalisté
- Absolventi Londýnské univerzity
- Nositelé Řádu společníků O. R. Tamba
- Nositelé Řádu Bílého lva I. třídy s řetězem
- Rytíři velkokříže s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku
- Rytíři velkokříže Řádu znovuzrozeného Polska
- Nositelé Leninovy ceny míru
- Držitelé čestných doktorátů Univerzity Karlovy
- Narození v roce 1909
- Narození 21. září
- Úmrtí v roce 1972
- Úmrtí 27. dubna
- Úmrtí v Bukurešti
- Bývalí diktátoři