oň

Možná hledáte on, oń, ón, òn, ôn, ön, òñ, oʻn, -on, -ön, on-, ön-, ON, õnn nebo oon.

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔɲ]

dělení

• oň

etymologie

Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce o, podobně jako naň, proň, veň, zaň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním, tedy k zájmenu ono. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.

zájmeno

• osobní
• rod mužský nebo střední

význam

1. (zastarale, knižně, nářečně) tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: o něho, o něj
   • Pozejtří přijde mládenec, uchystejte mu pokojík v prvním patře a dobře se oň postarejte, aby mu ničeho nechybělo.