Vlk

Vlk je český název pro některé druhy rodu Canis, někdy užívaný i pro rody Cuon a Chrysocyon. Nejznámější je vlk obecný.

Vlk
Vlk obecný
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	šelmy (Carnivora)
Čeleď	psovití (Canidae)
Rod	vlk (Canis, popř. Cuon)
Areál rozšíření Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seznam druhů a poddruhů

• vlk obecný (Canis lupus) a jeho poddruhy jsou:
  • vlk arabský (Canis lupus arabs)
  • vlk černý (Canis lupus pambasileus)
  • vlk eurasijský (Canis lupus lupus)
  • vlk indický (Canis lupus pallipes)
  • vlk kanadský (Canis lupus occidentalis)
  • vlk mongolský (Canis lupus chanco)
  • vlk polární (Canis lupus tundrarum)
  • vlk iberský (Canis lupus signatus)
  • vlk arktický (Canis lupus arctos) – spekulovaný poddruh
  • † vlk arizonský (Canis lupus mogollonensis)
  • † vlk horský (Canis lupus fuscus)
  • † vlk japonský (Canis lupus hodophilax)
  • † vlk kenajský (Canis lupus alces)
  • † vlk koloradský (Canis lupus youngi)
  • † vlk novofoundlandský (Canis lupus beothucus)
  • † vlk ostrovní (Canis lupus hattai)
  • † vlk prériový (Canis lupus nubilus)
  • † vlk španělský (Canis lupus deitanus)
  • † vlk texaský (Canis lupus monstrabilis)
  • k druhu vlk obecný patří také pes dingo (Canis lupus dingo) a dingo pralesní (Canis dingo hallstromi).
  • postupnou domestikací vznikl poddruh pes domácí (Canis lupus familiaris).
• vlk rudohnědý = vlk červený = vlk červenohnědý (Canis rufus)
• vlk himálajský (Canis himalayensis) – někteří vědci ho považují jen za poddruh vlka obecného.

Jako vlci jsou někdy označováni i šakal obecný Canis aureus (vlk šakalovitý) a kojot prériový Canis latrans (vlk stepní) z rodu Canis a pes hřivnatý Chrysocyon brachyurus (vlk hřivnatý) a dhoul Cuon alpinus (vlk rudý).

Chrup

Vlk arktický v Zoo Tábor

Vlci mají, stejně jako ostatní psovité šelmy, celkem 42 zubů: 20 v horní čelisti a 22 v dolní. Vlčí tesáky mohou být dlouhé až 6,25 cm. Jsou ostré a lehce zakroucené, čímž umožňují pevné uchopení kořisti. Řezáky jsou také ostré a umožňují vlkovi ukusovat z kořisti velké kusy masa. Vlk dokáže čelistmi vyvinout tlak až 10 MPa, což mu dovoluje rozkousávat i velké kosti. Pro srovnání – německý ovčák dokáže vyvinout tlak 5 MPa.

Speciální smysly a zákony ve smečce

Vlci jsou stejně jako psi nebo kočky citliví na vibrace a dokáží rozpoznat blížící se zemětřesení několik dní před jeho příchodem. Dokáže se podle intuice dorozumět s ostatními členy smečky. Ve smečce je vždy jen jeden „alfa samec“. Ten může mít mláďata. Ostatní členové smečky se o mláďata pomáhají starat. Mládě se v těle matky vyvíjí 62 dnů, tedy dva měsíce. Během prvního týdne jsou slepá.

Když si nějaký vlk troufne na samce „alfa vlka“ a porazí ho, z alfy se stává samotář a z vlka se stává alfa vlk. Poražený vlk se stává vlkem „samotářem" a žije sám. Výjimečně se stane, že vlka přijme jiná smečka.

Velikost

Vlk je největším zástupcem psovitých šelem^[zdroj?], váží 35 až 52 kg. Je dlouhý 150 až 190 cm a vysoký 65 až 80 cm. Samice jsou menší – váží zhruba o 25 % méně než samci. Mezi různými poddruhy vlka jsou rozdíly v hmotnosti i ve velikosti. Například červený vlk (Canis rufus) žijící na dolním toku Mississippi může vážit jen pouhých 15 kg. Na velikost vlků má také vliv zeměpisná šířka – čím severněji žijí, tím jsou větší (Bergmannovo pravidlo). Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je arktický vlk (Canis lupus arctos) který je, i přes to, že žije severněji, drobnější než vlci žijící na severu Kanady a Aljašky. Na velikost má také vliv hojnost kořisti v oblasti kde vlci žijí. Plné velikosti vlk dosáhne ve věku okolo jednoho roku.

Vlk na území ČR

Na území současné České republiky byl vlk vyhuben na konci 19. století a začátkem 20. století. V Čechách je uváděno datum 2. prosince 1874 a na Moravě 5. března 1914. V pozdějších letech docházelo v ČR pouze k náhodnému výskytu, když osamělí jedinci zabloudili na české území ze zahraničí.

V současné době lze hovořit o návratu vlčí populace na území České republiky, protože v roce 2015 byl zaznamenán výskyt vlků v pohoří Šumava, Lužici, v Beskydských horách, v oblasti Kokořínska či na území bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko. V dalších letech se dá tedy předpokládat rozšíření populace do dalších oblastí, jako např. do Krkonoš, Krušných hor či Českého Švýcarska. V roce 2016 byl potvrzen trvalý pobyt vlků na Broumovsku, kam se vrátili po 250 letech; v roce 2017 byli doloženi čtyři vlci. K 7. květnu 2019 potvrdili členové honebního společenstva výskyt v Orlickém Záhoří a v katastru Mezilesí, k témuž datu chovatel na Borové. „Očekáváme, že brzy v Orlických horách zdomácní. Možná ještě letos. Nejblíže Broumovsku je Olešnice, kde podle dosavadních poznatků sondují budoucí teritorium.“ Někteří z vlků se nebojí přiblížit k lidskému obydlí.

Na Broumovsku vlci zabijí desítky ovcí za rok, podobně hradecký kraj vyplatil jen za rok 2019 na náhradách škod po vlcích rekordních více než 2,2 milionu korun. [1][2]

Mytologie

V řecké mytologii byl zpupný král Lykáón proměněn ve vlka kvůli špatné povaze a proto, že se vzepřel bohům. Vlk byl také jedním ze symbolů boha Apollóna.

V severské mytologii hrál významnou roli vlk Fenrir.

Zajímavosti

V roce 1995 byl vlk (Canis lupus) reintrodukován do několika oblastí v severních Skalnatých horách ve Spojených státech. V Yellowstonském národním parku došlo v souvislosti s návratem vlka nejen ke změně skladby živočišstva, ale i vegetace a toku řeky. Navrácení vlka jako vrcholového predátora způsobilo tzv. trofickou kaskádu.

Vlci dokážou při skupinovém vytí vyvinout hlasitost až kolem 90 decibelů.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vlk na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo vlk ve Wikislovníku
• Téma Vlk ve Wikicitátech
• Živý přenos z výběhu vlků Archivováno 5. 5. 2020 na Wayback Machine.

Autoritní data	NKC: ph128313, ph314917 NARA: 10663665