[go: up one dir, main page]

Vlajka Trinidadu a Tobaga

státní symbol karibského státu

Vlajka Trinidadu a Tobaga byla přijata po vyhlášení nezávislosti v roce 1962. Tvoří ji červené pole s pokosem vedeným černým pruhem, jenž je lemován dvěma úzkými bílými proužky. Červená barva připomíná vitalitu státu a jeho lidu, sluneční teplo a energii, mírumilovnost a statečnost všech obyvatel. Černá barva symbolizuje lid ostrovů spojený navzájem pevnými pouty solidarity, jeho sílu, jednotu i bohatství země. Bílá pak je barvou vln moře, které obklopuje ostrovy, i barvou čistoty ideálů a rovnosti všech lidí pod sluncem.[1]

Užití vlajkyZlevadoprava Vlajka Trinidadu a Tobaga
Poměr stran: 3:5
Užití vlajkyZlevadoprava Námořní vlajka Trinidadu a Tobaga
Poměr stran: 1:2
Užití vlajkyZlevadoprava Námořní válečná vlajka Trinidadu a Tobaga
Poměr stran: 1:2

Námořní vlajka je stejná jako vlajka státní, avšak s poměrem stran 1:2.

Námořní válečná vlajka je tvořena svatojiřským křížem na bílém poli s národní vlajkou Trinidadu a Tobaga v kantonu. Evidentní je britský vliv dle červené námořní vlajky (Red Ensign).

Historie

editovat

Commonwealth

editovat

Trinidad a Tobago je členem Commonwealthu (který užívá vlastní vlajku) a do vyhlášení republiky roku 1976 byl hlavou státu britský panovník (Commonwealth realm), kterého zastupoval generální guvernér (viz seznam vlajek britských guvernérů).

V roce 1960 byla navržena osobní vlajka Alžběty II., určená pro reprezentaci královny v její roli hlavy Commonwealthu na územích, ve kterých neměla jedinečnou vlajku – to byl i případ Trinidadu a Tobaga.

Zřejmě v roce 1962 ale byla vytvořena speciální vlajka Alžběty II. na Trinidadu a Tobagu, poprvé ale byla užita až v roce 1966 při její návštěvě souostroví (viz seznam vlajek Alžběty II.). V roce 1976 se Trinidad a Tobago stalo republikou a vlajka pozbyla platnosti.[2]

Reference

editovat
  1. Vlajka Trinidadu a Tobaga na Flags of the World
  2. Charles Boutell, John Philip Brooke-Little. Boutell's Heraldry. [s.l.]: F. Warne, 1970. Dostupné online. S. 256. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat