Ulisse Aldrovandi

Ulisse Aldrovandi
Ulisse Aldrovandi
Narození	11. září 1522; Boloňa; Papežský stát
Úmrtí	4. května 1605 (ve věku 82 let); Boloňa; Papežský stát
Alma mater	Padovská univerzita; Boloňská univerzita
Povolání	entomolog, přírodovědec, botanik, ornitolog, zoolog, malíř, lékař, pedagog, vysokoškolský učitel a geolog
Zaměstnavatel	Boloňská univerzita
Rod	Aldrovandi
Funkce	profesor
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulisse Aldrovandi (11. září 1522 Boloňa – 4. května 1605 Boloňa), také známý jako Ulysses Aldrovandus, byl italský lékař, přírodovědec, botanik a entomolog, zakladatel jednoho z prvních přírodovědných muzeí. Jako první v roce 1603 použil termínu geologie. Jeho impozantní sbírky „přírodnin“ jsou zachovány a vystaveny v Paláci Poggi na univerzitě v Bologni.

Život

Ulisse Aldrovandi se narodil v roce 1522 do vznešené italské rodiny. Otcem byl notář a tajemník Senátu, hrabě Tesseo Aldrovandi. Začal se studiem matematiky na Boloňské univerzitě, ale kvůli finančním problémům v rodině musel studium přerušit, a od roku 1536 pracoval jako účetní v Boloni, později v Brescii. V roce 1539 se vrátil do Boloni a zapsal se na univerzitu. Vystudoval práva a literaturu (1546), pak pokračoval ve studiích filosofie, logiky a medicíny v Padově. Ve 31 letech získal doktorát a vrátil se do Boloni, kde byl z neznámých důvodů obviněn spoluobčany z kacířství. Dne 12. června 1549 byl zatčen a jeho proces byl převeden do Říma. K Aldrovandimu štěstí zemřel papež Pavel III., nastoupil Julius III. a Aldrovandi byl propuštěn.

Ulysse Aldrovandi

Díky známosti s Luccou Ghinim z Imoly se začal věnovat botanice. Mezi léty 1551–1554 organizoval několik botanických expedic. Sbírka popsaných rostlin je dnes známa jako Herbář Ulise Aldrovandiho. Jedná se o jednu z nejstarších botanických sbírek. Skládá se z 15 svazků a vice než 5000 vzorků. Velká část se dnes nachází v přírodovědném muzeu, založeném Aldrovandim.

Od roku 1554 se stal vyučujícím logiky a medicíny na univerzitě v Boloni a v roce 1559 se stává profesorem filosofie. V roce 1561 slavnostně založil katedru přírodních věd v Boloni s názvem: Lectura philosophiae naturalis ordinaria de fossilibus, plantis et animalibus.

Od roku 1567 Aldrovandi doplnil přednášky též o praktická cvičení a došla mu nutnost zřízení botanické zahrady pro praxi studentům. V roce 1568 předložil tedy Senátu návrh na založení Ortus botanicus, který byl přijat a projekt ve stejném roce dokončen. Stal se tak čtvrtou botanickou zahradou na světě (po Pise, Padově a Florencii). Zahrada původně ležela v prostorách dvora Sala Borsa při Palazzo Publico v centru města, dnes sloužící k účelům městské knihovny. V roce 1803 byla zahrada kvůli zájmům města přesunuta na aktuální místo v ulici Via Irnerio.

Hortus botanicus není botanická zahrada v dnešním slova smyslu. Jedná se o středověký termín, který označoval areály vznikající přibližně od 16. století hlavně při univerzitách. Jejich předchůdcem byl Hortus simplicium označující středověkou zahradu, určenou pro pěstování rostlin pro přímou léčbu.

Přesné a pečlivé shromažďování a uchování přírodních objektů vedla k vytvoření jednoho z prvních přírodovědných muzeí, na světě. Jmenovalo se dall'Aldrovandi a sám autor ho nazýval „divadlo“ nebo „mikrokosmos přírody“, Bylo zde možné studovat 18 000 „rozmanitých věcí přírodních” a 7 000 „sušených rostlin v patnácti svazcích“, nazývaných Herbář Ulisse Aldrovandiho. Sbírka byla nedílnou součástí všech 17 svazků obsahujících tisíce nádherných akvarelů, zobrazující zvířata, rostliny, minerály a monstra a 14 štočků ze dřeva pro ilustraci tištěných svazků.

Kvůli sporu mezi lékárníky a lékaři v Boloni na složení lidové medicíny v roce 1575, byl Aldrovandi vyloučen ze všech veřejných úřadů na dobu pěti let. V roce 1577 získal pomoc papeže Řehoře XIII. (bratranec jeho matky), který nařídil, aby se Aldrovandi znovu mohl zhostit veřejné funkce učitele a navíc poskytl finanční podporu na vydání jeho díla.

Aldrovandi sepsal svou závěť v roce 1603. Jeho záměrem bylo nechat celé své vědecké dědictví, kterému zasvětil celý život, Senátu v Boloni. Po jeho smrti v roce 1605, se město a boloňská univerzita staly majiteli a správci tohoto přírodovědného dědictví. Carl von Linné a Georges Louis Leclerc de Buffon ho považovali za zakladatele moderní přírodní vědy.

Po Ulissem Aldrovandim byla k jeho poctě pojmenována masožravá rostlina Aldrovanda vesiculosa.

Ulisse Aldrovandi má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Aldrovandi.^[1]

Dílo

Monstrorum Historia

Je ho hlavním dílem je jedenáctisvazková Historia animalium. V Monstrorum Historia popisuje Aldrovandi detailně dnes mytické bytosti, tehdy představy monster a nadpřirozených bytostí dle výpovědí svědků a dle nálezů „přírodnin”. Třetím známým dílem je De Monstris, zabývající se lidskými tělesnými deformacemi.

Další díla:

Antidotarii Bononiensis, siue de vsitata ratione componendorum, miscendorumque medicamentorum, epitome (1574)
Ornithologiae, hoc est de avibus historia libri XII (Boloňa, 1599–1603)
De animalibus insectis libri septem, cum singulorum iconibus ad vivum expressis (1602)
Historia serpentum et draconum
De reliquis animalibus exanguibus libri quatuor, post mortem eius editi: nempe de mollibus, crustaceis, testaceis, et zoophytis (1606)
De piscibus libri 5. et De cetis lib. vnus. Ioannes Cornelius Vteruerius... collegit. Hieronymus Tamburinus in lucem edidit... Cum indice copiosissimo (1608)
Quadrupedum omnium bisulcorum historia. Ioannes Cornelius Vteruerius Belga colligere incaepit. Thomas Dempsterus Baro a Muresk Scotus i.c. perfecte absoluit. Hieronymus Tamburinus in lucem edidit... Cum indice copiosissimo (1621)
Musaeum metallicum in libros 4 distributum Bartholomaeus Ambrosinus ... labore, et studio composuit cum indice copiosissimo. (1648)
Monstrorum historia cum Paralipomenis historiae omnium animalium. Bartholomaeus Ambrosinus... labore, et studio volumen composuit. Marcus Antonius Bernia in lucem edidit. Proprijs sumptibus... cum indice copiosissimo (1658)
Dendrologiae naturalis scilicet arborum historiae libri duo sylua glandaria, acinosumq. pomarium vbi eruditiones omnium generum vna cum botanicis doctrinis ingenia quaecunque non parum iuuant, et oblectant. Ouidius Montalbanus (Boloňa, 1668)
Pomarium curiosum (Boloňa, 1682).

Fotogalerie

Ulisse Aldrovandi
Aldrovandi, U. Ornithologia, 1° vol. Bologna, 1599.
Memorie della vita di Ulisse Aldrovandi, di Giovanni Fantuzzi, Bologna 1774

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ulisse Aldrovandi na německé Wikipedii a Ulisse Aldrovandi na italské Wikipedii.

↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek.

Související články

Petrus Gonsalvus

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ulisse Aldrovandi na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Aldrovandi v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

[1] BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek.

[1]

Ulisse Aldrovandi

Narození	11. září 1522 Boloňa Papežský stát Papežský stát
Úmrtí	4. května 1605 (ve věku 82 let) Boloňa Papežský stát Papežský stát
Alma mater	Padovská univerzita Boloňská univerzita
Povolání	entomolog, přírodovědec, botanik, ornitolog, zoolog, malíř, lékař, pedagog, vysokoškolský učitel a geolog
Zaměstnavatel	Boloňská univerzita
Rod	Aldrovandi
Funkce	profesor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.