Lothar II. Lotrinský
Lothar II. (asi 835 – 8. srpna 869 Piacenza) byl králem Lotharingie z dynastie Karlovců.
| Lothar II. Lotrinský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 835 nebo 827 |
| Úmrtí | 8. srpna 869 Piacenza |
| Příčina úmrtí | malárie |
| Místo pohřbení | Bazilika svatého Antonina |
| Povolání | panovník a spisovatel |
| Choť | Teutberga (od 855)[1][2] |
| Partner(ka) | Valdrada Lotrinská[3] |
| Děti | Hugo Lotrinský[4][5] Berta Lotrinská[6] Gisela Lotrinská[7] Ermengarda Lotrinská[6] |
| Rodiče | Lothar I. Franský a Irmingarda z Tour[8] |
| Rod | Karlovci |
| Příbuzní | Ludvík II. Italský[9], Karel z Provence[9], Karloman[9], Rotruda[9], Hiltruda[9], Berta[9], Ermengarda[9] a Gisela[9] (sourozenci) |
| Funkce | franský král (Lotharingie; 855–869) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeho otec byl Lothar I. Franský, římský císař a matka Irmingarda z Tours.[10] Po otcově smrti v roce 855 zdědil vcelku nesourodé území. Krom několika výprav proti normanským pirátům se jeho snaha zaměřovala spíše na rozvod se svou ženou Theutbergou a uzavření nového sňatku se svoji milenku Waldradou. Tyto snahy ovlivňovaly jeho vztahy s jeho strýci, Ludvíkem II. Němcem a Karlem Holým, kteří měli o území Lotharingie zájem. Lothar měl jediného nelegitimního syna Huga a pouze sňatek s Waldradou mohl z Huga učinit právoplatného dědice trůnu. Jeho manželka Teutberga nakonec v roce 869 s rozvodem souhlasila, ale Lothar II. záhy zemřel a tak Karel Holý i Ludvík Němec jeho syna Huga prohlásili nelegitimním dědicem a celá Lotharingie byla Meerssenskou smlouvou v roce 870 rozdělena mezi Východofranskou a Západofranskou říši.[11][12] Hugo byl odškodněn rozsáhlými statky v Alsasku.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ a b c d e f g h Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
- ↑ WEST, Charles. ‘Our dearest wife and son’ – King Lothar II’s charters. Turbulent Priests [online]. 2018-01-31 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GOETZ, Hans-Werner. Lexikon des Mittelalters. München: Artemis-Verlag ISBN 3-7608-8905-0. (německy)
- ↑ Treaty of Mersen - Britannica. www.britannica.com [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2022-01-18]. Roč. 1911. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lothar II. Lotrinský na Wikimedia Commons
