Kaniv
Kaniv (ukrajinsky Канів) či Kaněv (rusky Канев [kaňjef]; polsky Kaniów) je město v Čerkaské oblasti na střední Ukrajině, přístav na pravém břehu Dněpru, mezi Čerkasy (cca 80 km) a Kyjevem (130 km). Po administrativně-teritoriální reformě v červenci 2020 patří do Čerkaského rajónu, do té doby bylo centrem Kanivského rajónu.[1] Žije zde přibližně 23 tisíc obyvatel, v roce 2006 zde žilo 26 108 obyvatel.[2]
| Kaniv Канів | |
|---|---|
 Pomník Tarase Ševčenka | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°45′ s. š., 31°28′ v. d. |
| Nadmořská výška | 101 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Čerkaská |
| Rajón | Čerkaský |
  Kaniv | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 17,42 km² |
| Počet obyvatel | 23 172 (2022) |
| Hustota zalidnění | 1 330,2 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci (přes 90 %), Rusové |
| Náboženské složení | Pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Starosta | Ihor Oleksandrovyč Renkas |
| Vznik | 1078 |
| Oficiální web | kaniv-rada |
| Telefonní předvolba | +380-4736 |
| PSČ | 19000–19009 |
| Označení vozidel | CA a IА / 24 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dějiny
editovatO Kaněvě je zmínka již v pateriku Kyjevskopečerské lávry (okolo roku 1078). Jeho poloha na Dněpru z něj učinila zastávku na trase z Novgorodu do Byzance.
Od 16. století byl Kaniv součástí Kyjevského vojvodství I. Rzeczpospolité. Roku 1600 přijalo Magdeburské právo. Během kozáckého povstání roku 1648 dobyl město načas Bohdan Chmelnický, při bouři „hajdamáků“ v roce 1768 pak Maksym Zalizňak. Roku 1775 se městečko stalo majetkem posledního polského krále Stanislava A. Poniatowského, který se zde roku 1787 setkal s ruskou carevnou Kateřinou II. Velikou. Jejímu impériu již o 6 let později – po druhém dělení Polska – patřila většina Ukrajiny.
Koncem 19. století mělo město 8855 obyvatel, z toho dvě třetiny tvořili Ukrajinci, třetinu Židé, několik procent pak Rusové a další.
Během osvobozovacích bojů 2. světové války probíhala v okolí města tzv. Korsuň-ševčenkovská operace. Roku 1972 bylo naplněno jezero mohutné Kaněvské přehrady (o rozloze 675 km²), jejíž hráz stojí poblíž města.
Současnost
editovatKaniv je poklidné město s říčním přístavem a potravinářským, především mlékárenským průmyslem. Železnice sem nebyla nikdy zavedena, je však provozována lodní doprava na přehradě Kanivské vodní elektrárny a s okolím existuje časté autobusové spojení. Je zde muzeum Tarase Ševčenka a lidového umění.
Osobnosti
editovat- Na kopci nad městem je pohřben nejznámější ukrajinský básník – Taras Ševčenko (1814–1861). V roce 1978 se poblíž jeho hrobu upálil Oleksa Hirnyk na protest proti rusifikaci Ukrajiny; roku 2007 mu bylo in memoriam uděleno vyznamenání „Hrdina Ukrajiny“.
- Mikołaj Bazyli Potocki (1707 nebo 1708—1782), polsko-ukrajinský mecenáš a kanivský starosta.
Zajímavosti
editovat- V roce 2023 byla publikována odborná práce o objevu prvního známého ptakoještěra z Ukrajiny, objeveného nedaleko tohoto města.[3]
Partnerská města
editovat
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Про утворення та ліквідацію районів. www.golos.com.ua [online]. 2020-07-18. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Населення та міграція. ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Sokolskyi, T. (2023). First occurrence of pterosaurs in Ukraine from the Albian (Lower Cretaceous) Burim Formation, Kaniv Natural Reserve. Journal of Vertebrate Paleontology. e2238000. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2023.2238000
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaniv na Wikimedia Commons
