Jule
Jule,[1] psáno i yule[2] je svátek zimního slunovratu, slavený od starověku v severní Evropě. Po přijetí křesťanství byl svátek znám jako „Vánoce“, kombinující tradici a symboliku Jule s celým příběhem narození Ježíše Nazaretského. Tradice Jule zahrnují zdobení jedle, umisťování řádně připraveného dřeva do krbu, zavěšení jmelí a cesmíny v domě, rozdávání darů, stejně jako obecně chápané oslavy.
| Jule | |
|---|---|
 Vlečení „polena jule“ v roce 1832 | |
| Druh | pohanský |
| Začátek | Zimní slunovrat/25. prosinec |
| Oslavy | spojené se zimním slunovratem a symbolický vracejícím se sluncem |
| Zvyky a tradice | zdobení jedle |
| Souvisí s | Vánoce, Kračun |
V předkřesťanských dobách germánské pohanské kmeny slavily Jule od konce prosince do začátku ledna a stanovovaly dobu oslav podle lunárního kalendáře.[3] Během procesu pokřesťanštění, po přijetí juliánského kalendáře, byl čas začátku svátku Jule nastaven na 25. prosince, aby odpovídal svátku slavenému křesťany, který oni nazývali Vánoce.[4] Z těchto důvodů se pojmy „Jule“ a „Vánoce“ často používají zaměnitelně,[5] obzvláště v koledách, např. Jul, jul, strålande jul.
V Dánsku, Norsku a Švédsku se slovo jul běžně používá k popisu svátků, a to i v křesťanském prostředí. V některých kulturách je vrcholem svátku 24. prosince – kdy děti dostávají dárky, které přinesla postava připomínající Santa Clause, který se v Dánsku nazývá „julemanden“, v Norsku „julenissen“ a ve Švédsku „jultomten“.
Ve Finsku se svátek nazývá „joulu“, v Estonsku „jõulud“, na Islandu a na Faerských ostrovech „jól“.
Jule je důležitou událostí pro germánské novopohany. Mezi stoupenci náboženství Wicca ale i v řadě světských kruhů se svátek slaví jako zimní slunovrat, připadající na severní polokouli na 21. nebo 22. prosince a na jižní polokouli na 20. nebo 21. června.
V některých zemích (severských, ale třeba i v Anglii) jde o pálení posvěceného polene (angl. Yule log, u Germánů Julblock. Jde o speciálně vybraný kus dřeva, který by měl hořet 12 dní. Symbolikou se vztahuje ke slunovratu, kdy hořící poleno má posílit nově přicházející Slunce. Podle jiných zdrojů se jedná o symbolické spálení nebezpečného draka. Od tohoto hořícího polene se zapalují i jiné ohně v domácnosti. Při přípravě do krbu se rovněž kropí vínem či pivem a posypává moukou, popelem nebo třískami z julového polena předchozího roku. V 19. století se také ustálil zvyk přípravy julového polena jakožto sladkého koláče, z čehož lze tušit předchůdce vánoční štoly. Podobné zvyky nacházíme i u jižních Slovanů, kteří svátek, ale i poleno samotné nazývají (Srbové) badnjak, (Bulhaři) badnik a (Slovinci) božič.[6]
Prameny o předkřesťanském jule pochází především ze severského prostředí. Jedno z jmen Ódina znělo jólfaðr „otec jule“ a v severské poezii se toto slovo často používá jako výraz pro jakoukoliv slavnost, například v kenningu hugins jól „Huginnovo jule“ ve významu „hostina pro vrány“.[7]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Jul na polské Wikipedii.
- ↑ Židovská obec v Praze. www.kehilaprag.cz [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
- ↑ KŘÍŽ, Jan. Pohané slaví Vánoce jako ostatní. Znamenají pro ně ale převážně zimní slunovrat. www.munimedia.cz [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-27.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Snorri Sturluson, Heimskringla, „Yule in Ancient Norway”.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-20.
- ↑ Když ještě nechodil Ježíšek : Dingir, 30. 12. 2019
- ↑ VIGFÚSSON, Guðbrandur. An Icelandic-English Dictionary: Based on the Ms. Collections of the Late Richard Cleasby. [s.l.]: Clarendon Press, 1874. Dostupné online. S. 326.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jule na Wikimedia Commons
