Josip Vidmar
Josip Vidmar (14. října 1895, Lublaň, Rakousko-Uhersko – 11. dubna 1992, Lublaň, Slovinsko) byl slovinský literární kritik a esejista, který se podílel na slovinském odboji v průběhu druhé světové války. Sehrával také významnou roli v kulturní politice titovské Jugoslávie od poloviny padesátých do poloviny sedmdesátých let.
| Josip Vidmar | |
|---|---|
 | |
| Předseda Osvobozenecké fronty | |
| Ve funkci: 1944 – 1945 | |
| Předseda Předsednictva Lidového shromáždění | |
| Ve funkci: 1945 – 1953 | |
| Narození | 14. říjen 1895 Lublaň, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 11. duben 1992 Lublaň, Slovinsko |
| Místo pohřbení | Centralno pokopališče Žale, Ljubljana |
| Národnost | Slovinec |
| Rodiče | Josip Vidmar Sr. a Josipina Vidmar |
| Děti | Tit Vidmar Rok Vidmar |
| Příbuzní | Milan Vidmar[1], Meta Vidmar[1], Ciril Vidmar[1] a Stane Vidmar[1] (sourozenci) |
| Profese | literární kritik, dramatik |
| Ocenění | Njegošova cena (1981) Župančič Award Prešerenova cena Řád hrdiny socialistické práce |
| Commons | Josip Vidmar |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a politická činnost
editovatNarodil se v Lublani, kde vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu.[2] V letech 1934 až 1941 byl dramaturgem Národního divadla v Lublani.[2] V meziválečném období vzrostlo jeho postavení mezi literárními a politickými kritiky. V roce 1933 publikoval esej Kulturní problémy slovinské identity (Kulturni problem slovenstva), ve které reflektoval centralistickou politiky prvního jugoslávského království, přičemž se zaměřil na utváření jugoslávského kulturního a politického národa.
Po zhroucení Jugoslávie v dubnu 1941 se stal spoluzakladatelem Osvobozenecké fronty (Osvobodilna fronta). Ke konci války byl jejím předsedou. Členem AVNOJe byl od jeho druhého zasedání.[2] Po skončení války se stal předsedou jugoslávského Svazového lidového svazového sněmu (později Sněmovny republik a oblastí). V letech 1945 až 1953 byl předsedou slovinského parlamentu. V letech 1952 až 1976 byl předsedou Slovinské akademie věd a umění a v letech 1950 až 1964 vedoucím Akademického výzkumného centra.
Překládal z ruštiny, francouzštiny, němčiny, češtiny, chorvatštiny a srbštiny do slovinštiny, především divadelní hry a díla dramatiků jako Arbuzova, Gogola,Gribojedova, Krleži, Nušiće, Puškina či Tolstého. V roce 1948 obdržel Cenu svazové vlády za překlad Molièrova díla.[2]
Byl nositelem Řádu národního hrdiny, Řádu zásluh o národ, Řádu bratrství a jednoty, Partyzánské pamětní medaile 1941 a jednoho polského vyznamenání.[2] Zemřel v Lublani.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Josip Vidmar na anglické Wikipedii.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josip Vidmar na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josip Vidmar
