Indoevropané

Indoevropané jsou početná etnolingvistická skupina populací mluvících indoevropskými jazyky a sdílejících některé společné etnické rysy. V užším slova smyslu je toto označení používáno pro Protoindoevropany, pravěkou populaci hovořící pra-indoevropštinou, jazykem který je předkem pozdějších indoevropských jazyků.

Indoevropská expanze podle kurganové hypotézy, přibližně 4 000 – 1 000 př. n. l. Purpurová oblast reprezentuje předpokládanou indoevropskou pravlast, červená oblast osídlenou okolo roku 2 500 př. n. l., oranžová okolo roku 1 000 př. n. l.

Indoevropské migrace související s expanzí jámové kultury, 3 000 – 800 př. n. l.

Migrace stepních pastevců jámové kultury, kteří po Evropě rozšířili indoevropské jazyky a stepní geny.^[1]

Výzkumem indoevropských jazyků, jak vymřelých tak živých, se zabývá indoevropeistika.

Antropologie identifikovala několik hlavních vln indoevropského vysídlení. V Evropě jsou první indoevropské invaze spojeny s tzv. jámovou kulturou, která vznikla ve stepích východní Ukrajiny a jižního Ruska.

Terminologie

Označení této etnické skupiny je odvozeno od označení jazyků, kterými mluvili a mluví. Termín indoevropský (Indo-European) byl uveden poprvé roku 1813 v britském časopise London Quarterly Review Thomasem Youngem a později byl široce akceptován.^[2]

V 17. a 18. století byl používán výraz skytský jazyk, poprvé nizozemským učencem Marcem Zueriem van Boxhorn v roce 1640, tento termín byl však opuštěn pro možnost záměny se jménem historického etnika.^[2]

V němčině je také užíván termín Indogermáni (Indogermanen). Poprvé jej užil německý lingvista Julius Klaproth ve svém díle Asia Polyglota z roku 1823, namísto delšího Indisch-Medisch-Sclavish-Germanisch (Indo-Médsko-Slovansko-Germánské), které používal ve svých starších dílech. Ještě starší je však užití tohoto výrazu ve francouzštině jako indogermanique dánsko-francouzským geografem Conradem Malte-Brunem který tak charakterizoval jazyky kterými se mluví „od údolí Gangy po břehy Islandu“.^[3]

Již opuštěný výraz pro Indoevropany je Árjové/Árijci používaný v druhé polovině 19. století lingvisty jako byl Max Müller a Heinrich Zimmer. Později byl tento termín spojen především s rasovou ideologií, včetně nacistické. V poválečné době se toto slovo opět začalo používat ve svém primárním významu, tedy pro Indoíránce.^[3]

Odkazy

Reference

↑ Nejnásilnější skupina lidí, která kdy na Zemi žila: Kmen jámové kultury používal výšku a svaly k brutálním vraždám. TechFocus.cz [online]. 2. dubna 2019. Dostupné online.
↑ ^a ^b URBANOVÁ, Daniela; BLAŽEK, Václav. Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma. Brno: Host, 2008. ISBN 978-80-7294-292-3. S. 23.
↑ ^a ^b URBANOVÁ, Daniela; BLAŽEK, Václav. Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma. Brno: Host, 2008. ISBN 978-80-7294-292-3. S. 24.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Indoevropané na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Indoevropan ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Nejnásilnější skupina lidí, která kdy na Zemi žila: Kmen jámové kultury používal výšku a svaly k brutálním vraždám. TechFocus.cz [online]. 2. dubna 2019. Dostupné online.

[Urbanová23-2] URBANOVÁ, Daniela; BLAŽEK, Václav. Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma. Brno: Host, 2008. ISBN 978-80-7294-292-3. S. 23.

[Urbanová24-3] URBANOVÁ, Daniela; BLAŽEK, Václav. Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma. Brno: Host, 2008. ISBN 978-80-7294-292-3. S. 24.

[1]

[2]

[3]