[go: up one dir, main page]
Wikipedie

Chocholouš obecný

druh ptáka rodu Galerida

Chocholouš obecný (Galerida cristata) je malý pěvec z čeledi skřivanovití. Do poloviny 20. století v ČR velmi hojný, v 21. století zaznamenán drastický úbytek.[2][3]

Jak číst taxoboxChocholouš obecný
alternativní popis obrázku chybí
Chocholouš obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďskřivanovití (Alaudidae)
Rodchocholouš (Galerida)
Binomické jméno
Galerida cristata
(Linné, 1758)
Rozšíření chocholouše obecního
Rozšíření chocholouše obecního
Rozšíření chocholouše obecního
      hnízdiště
      celoroční výskyt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

editovat

Chocholouš obecný tvoří téměř 40 poddruhů, z nichž obecný název mají:

  • Galerida cristata cristata (Linnaeus 1758) – chocholouš obecný evropský
  • G. c. caucasica (Taczanowski 1877) – ch. o. kavkazský
  • G. c. meridionalis (C. L. Brehm 1841) – ch. o. balkánský
  • G. c. pallida (C. L. Brehm 1858) – ch. o. španělský[4]

Popis

editovat
  • Délka těla: 17–19 cm[2][4]
  • rozpětí křídel: 34 cm
  • hmotnost: 33–49 g[4]

Chocholouš obecný je o něco větší než vrabec domácí; je nepatrně větší než skřivan polní, jemuž se podobá, ale na hlavě má trochu větší chocholku než skřivan. Dlouhá špičatá chocholka je vidět v zadní části temene i složená (na rozdíl chocholky skřivana polního, která vidět není). Zobák je dlouhý a špičatý, dolní čelist je rovná. Ocas je poměrně krátký. Podobně jako ostatní skřivanovití není nápadně zbarvený. Svrchu je světle hnědý s tmavými skvrnkami, zespodu je špinavě bílý, s nápadnými skvrnkami na prsou. Na rozdíl od skřivana polního postrádá bílá pera na ocase. Zobák a končetiny má růžové. Sameček se zbarvením neliší od samičky.

Hlas

editovat

Na jaře se ozývá z vyvýšeného místa nebo v letu. Nápadné je volání „díídidrrié“ nebo vábení „dluji“, které lze slyšet po celý rok.[5] Zpívá za letu i na zemi.

Rozšíření

editovat

Je rozšířený v Eurasii od Portugalska po severovýchodní Čínu a východní Indii a v celé severní části Afriky až po Nigérii.

Výskyt v Česku

editovat

V ČR je stálým ptákem. O výskytu jsou zprávy již ze 14. století.[6] Vyskytuje se především v nížinách až pahorkatinách; do hor nevystupoval nikdy příliš vysoko a v posledních letech z vyšších nadmořských výšek vymizel zcela. Patrný je ústup ze zemědělské krajiny; úplná závislost na urbánních biotopech jej v současnosti (2002) řadí mezi vysloveně synantropní druhy.[5]

Ještě před několika lety[kdy?] patřil mezi poměrně hojné druhy, v současné době[kdy?] jeho početnost stále klesá a dle vyhlášky 395/1992 Sb. spadá mezi ohrožené druhy. Početní stav byl odhadován v období 1985–1989 na 1100–2200 hnízdících párů, v letech 2001–2003 na necelou polovinu, 500–1000 párů. Nejhojněji se nyní[kdy?] vyskytuje na střední a jižní Moravě.[zdroj?] I přes drastický úbytek je zařazen pouze do kategorie EN – ohrožený druh.[5][7]

Prostředí

editovat

Chocholouš obecný se vyskytuje jednotlivě nebo v párech.[8] Vyhledává otevřené suché plochy s řídkým rostlinným porostem s pokryvností pod 50 %. Jsou jimi různá území zarůstající ruderální vegetací, např. rumiště, staveniště, železniční náspy, cvičiště, průmyslové čtvrti – tedy místa bez souvislé travní plochy – zejména v blízkosti lidských sídel. (Proces synantropizace začal přibližně před 50 lety a projevuje se i v zimě.) Častěji jej spatříme na zemi, kde se pohybuje drobnými krůčky.[5]

Hnízdění

editovat
 
Vejce chocholouše obecného

Hnízdní revír obsazuje již v únoru, nejpozději v březnu.[9] Hnízdí dvakrát do roka, od poloviny března do poloviny července.[5] Hnízdo je umístěno na zemi v jamce, která je hluboká 7 cm a široká 13 cm a kterou vyhrabuje a vytlačuje samička.[10]

Materiál tvoří vždy suché části rostlin (stébla, listy, kořínky), vystýlku jemnější rostlinné části, někdy i srst a pírka. Hnízdo staví jen samička, která se stavebním materiálem létá 20–40 m, přičemž samec ji doprovází. Stavba trvá 2–4 dny, ovšem někdy samička hnízdo přistavuje ještě při hnízdění či dokonce při krmení mláďat.[11]

První vejce snese samička 3–5 dní po skončení stavby hnízda. Klade 3–5 (2–6) vajec[11] velikosti 22,5 × 16,7 mm,[8]; vejce snáší denně a sedět na nich začíná po snesení posledního vejce (při větší snůšce někdy již od snesení třetího). Sedí na nich jen ona, sameček ji hlídá a doprovází za potravou. O mláďata pečují oba rodiče – s potravou přilétají na dva až tři metry k hnízdu a zbytek dojdou. Doba sezení je 12–14 dní. Mladí, ještě nevzletní ptáci opouštějí hnízdo po 9–10 dnech, při vyrušení dokonce po šesti dnech. Krmeni mimo hnízdo jsou do stáří dvaceti dnů, přičemž ve stáří 14–16 dní již létají. Rodiny se drží pohromadě do srpna až října; poté se mladí ptáci sdružují do hejnka.[11]

Potrava

editovat

Potrava je rostlinná i živočišná podle potravní nabídky v daném období. Hlavní složkou potravy jsou semena (trav, plevelů, máku; kromě ovsa je nevylupuje), řidčeji požírá úkrojky zelených listů rostlin, ve městech i odpadky rostlinného původu (chléb). Z živočichů jsou to drobní bezobratlí, zejména hmyz a jeho vývojová stadia (brouci, dvoukřídlí, motýli, rovnokřídlí, blanokřídlí, ploštice, pošvatky), pavouci a žížaly (Lumbricidae). Mláďata krmí drobnými bezobratlými živočichy. Potravu sbírá ze země, kterou rozhrnuje zobákem až do hloubky 2 cm; občas chytne i pomalu a nízko letící hmyz.[11]

České pojmenování

editovat

Z hlediska doby vzniku je jméno chocholouš české, předobrozenecké.[12]

Jméno chocholouše vzniklo podle jeho vzhledu, resp. tělesného znaku – podle vztyčených pírek na hlavě, která tvoří chocholku. Slovo chochol mělo původně podobu *kocholъ a počáteční k- buď zůstalo (moravské kochulka je chocholka), nebo podlehlo změnám a změnilo se např. na ch- (chocholouš).[13]

Nářeční jména pro chocholouše jsou např. chocholoušek, lašsky chocholuš,[14] pepíš, pepíška, pipíška (jméno vychází ze slovesa pípat, je tedy onomatopoické, podle vysokého hlásku ptáka), dále hanácké a chodské trpělka, trpílka, trapilka, východomoravské trpěłka (u Kopřivnice), moravské trpinka a trpilka (samička chocholouše), trpil (samec). Jméno mohlo být na chocholouše přeneseno později, označovalo skřivana, nebo tak mohli být nazýváni oba ptáci. Jméno bylo utvořeno z citoslovce dyrli, podle něhož byl skřivan nazýván drlice,[15] chocholouš nazýván drlicě.[16] Citoslovce mohlo být reprodukováno i jako tirpi „trpím“ (odtud interpretace chocholoušova hlasu jako trpím) a na základě lidové etymologie pak bylo jméno změněno na trpělka (je u nás celou zimu, během níž trpí). Na základě toho vzniklo lidové přirovnání „trp jak ten ftáček trpělka“. Moravské drdołka vzniklo podle chocholky na hlavě. Úsloví související s moravským trpěłka: „Trpěla, až jí drdołka narostla.“[15] Jungmann uvádí pepich, pepiška = trpělka (Alauda cristata).[17] Kněžourek uvádí lidová jména chocholka, chocholoušek, skřivan chocholatý, kotulka, trpělka.[18] Nepotvrzená lidová jména pro chocholouše jsou bábička, hlušiček.[19]

Od základu chochol existuje více lidových jmen a označují různé ptáky, kteří mají na hlavě chocholku, např. brkoslav = chocholáč, chocholouš, chocholoušek, chocholuše; dudek = chocholouček, chocholoušek; polák chocholačka (Aythya nyroca) = chocholačka; slučka malá (Lymnocryptes minimus) = chocholouš; sýkora parukářka (Parus cristatus) = chocholata, chocholka.[14]

Starší označení pro chocholouše obecného trpělka (viz[20]) použil Vilém Mrštík v románu Zumři.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 248. ISBN 978-80-7291-246-9.
  3. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 235. ISBN 978-80-86858-88-3.
  4. ↑ a b c POŘÍZ, Jindřich. Chocholouš obecný. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2019 [cit. 19. 2. 2019]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8820/
  5. ↑ a b c d e ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 234. ISBN 978-80-86858-88-3.
  6. ↑ HUDEC, Karel a kol. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci – Aves. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983, s. 259.
  7. ↑ [JURAČÁKOVÁ, Michaela] (jumi). Kvůli chemii v zemědělství z české krajiny mizí některé druhy ptáků. In: iDnes [online]. 17. února 2019 17:27 [cit. 19. 2. 2019]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ptaci-chemie-v-zemedelstvi-ubytek-ptaku-v-cr.A190217_145655_domaci_jumi?
  8. ↑ a b DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 160. ISBN 80-200-0927-2.
  9. ↑ HUDEC, Karel a kol. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci – Aves. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983, s. 260.
  10. ↑ HUDEC, Karel a kol. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci – Aves. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983, s. 261.
  11. ↑ a b c d HUDEC, Karel a kol. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci – Aves. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983, s. 262.
  12. ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 116. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  13. ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 69, 113. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  14. ↑ a b FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 69. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  15. ↑ a b FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 100. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  16. ↑ JAMBOROVÁ, Martina. Drlicě. In: Elektronický slovník staré češtiny [online]. ©2006–2018 [cit. 4. 3. 2019]. Přístup z: http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx
  17. ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý, Díl III., P–R [online]. Praha, 1837, s. 64 [cit. 4. 3. 2019]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/slovniky/digitalni-kopie-detail/JgSlov03/strana-64
  18. ↑ KNĚŽOUREK, Karel. Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských. Díl první. V Praze: I. L. Kober knihkupectví, 1910, s. 159.
  19. ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 93. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  20. ↑ Hanácké slovniček [online]. ©2005–2019 [cit. 19. 2. 2019]. Dostupné z: http://www.hanaci.com/slovnicek.php

Literatura

editovat
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování. Přeložil Tomáš KAPIC. Čestlice: Rebo, 2007. 238 s. Průvodce přírodou. ISBN 978-80-7234-292-1.
  • ČESKO. Vyhláška č. 395 ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 80, s. 2212–2246. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395/zneni-20130715
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN 80-200-0927-2.
  • FUCHS, Roman et al. Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy: 1985–1989 (aktualizace 2000–2002). Praha: Česká společnost ornitologická v nakl. Consult, 2002. 319 s. ISBN 80-902132-5-1.
  • HUDEC, Karel a kol. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci – Aves. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983. 704 s.
  • [JURAČÁKOVÁ, Michaela] (jumi). Kvůli chemii v zemědělství z české krajiny mizí některé druhy ptáků. In: iDnes [online]. 17. února 2019 17:27 [cit. 19. 2. 2019]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ptaci-chemie-v-zemedelstvi-ubytek-ptaku-v-cr.A190217_145655_domaci_jumi?
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  • KNĚŽOUREK, Karel. Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských. Díl první. V Praze: I. L. Kober knihkupectví, 1910. xxv, 663 s., 10 nečísl. listů obr. příl.
  • PROCHÁZKOVÁ, Martina. Ptáci mizí z polí i lesů. Ubývá skřivanů a hýlů, z chocholouše je exot. In: iDnes [online]. 1. listopadu 2011 11:00 [cit. 19. 2. 2019]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/v-cesku-ubyvaji-ptaci-po-polnich-operencich-mizi-i-ti-z-lesa.A111101_103942_domaci_taj
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.
  • ŠVEC, Pavel. Z českých polí kvůli dotacím mizí ptáci, některé druhy už téměř vyhynuly. In: iDnes [online]. 22. července 2018 20:30 [cit. 19. 2. 2019]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ptaci-mizi-z-poli-vyzkum-eu-dotace-zemedelstvi.A180716_414653_domaci_zaz

Videa

editovat
  • TOMANOVÁ, Miroslava. Chocholouš 18/5/2013_2. In: Youtube [online]. Publikováno 28. 1. 2014 [cit. 19. 2. 2019] 0:15 [min.] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=kh-w-6t5LSA [Též hlasový projev.]
  • hlasy ptáků. Chocholouš obecný Galerida cristata. In: Youtube [online]. Publikováno 9. 11. 2016 [cit. 19. 2. 2019] 1:11 [min.] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ikmhpF0AAeE [Hlasový projev.]
  • MEZULIAN, Jiří. Chocholouš obecný (Galerida cristata), Haubenlerche, Crested lark. Maďarsko 7. 10. 2018. In: Youtube [online]. Publikováno 11. 10. 2018 [cit. 19. 2. 2019] 0:54 [min.] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=bc9Bxso-Xh4
  • PAVLÁČEK, Miloslav. Chocholouš obecný – Galerida cristata, Strážnice. In: Youtube [online]. Publikováno 27. 12. 2018 [cit. 19. 2. 2019] 1:27 [min.] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=m3OR6ICLMrs
  • KAČÍRKOVÁ, Jarmila. Chocholouš obecný (Galerida cristata) Břeclav, ČR, 26. 5. 2016. In: Youtube [online]. Publikováno 4. 3. 2018 [cit. 19. 2. 2019] 1:13 [min.] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=58pxh_WFtg4 [Též hlasový projev.]
  • LEGAT, Jakub. Chocholouš obecný (Galerida cristata), 9. 2. 2017 – polní hnojiště u Vyšehořovic [PY]. Publikováno 9. 2. 2017 [cit. 19. 2. 2019] 2:08 [min.] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=RODE4DaJvQQ
  • MOS ČSO. Chocholouš obecný Galerida cristata Crested Lark. Přerov, Czech Republic 9. 11. 2003. In: Youtube [online]. Publikováno 3. 2. 2012 [cit. 19. 2. 2019] 2:15 [min.] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=DJ_xKGfAsnA
  • KAČÍRKOVÁ, Jarmila. Chocholouš obecný, Galerida cristata, Crested Lark, Haubenlerche, Cogujada conún. In: Youtube [online]. Publikováno 8. 10. 2018 [cit. 19. 2. 2019] 3:04 [min.] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=1M6kSjsChVs (… natáčení probíhalo na okraji areálu, kde zrovna byla Dražba býků uherského stepního skotu. Proto v pozadí je slyšet lidový zpěv a hudba z aukce býků.) [Též hlasový projev.]
  • moishco. galerida cristata song [sic!]. In: Youtube [online]. Publikováno 20. 4. 2014 [cit. 19. 2. 2019] 2:36 [min.] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=k9NKbWLa0GA [Též hlasový projev; nelokalizováno.]

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chocholouš_obecný&oldid=23814918“