2B23 Nona-M1
2B23 Nona-M1 (rusky 2Б23 «Нона-М1» podle indexu GRAU) je ruský tažený minomet ráže 120 mm vyvinutý v Ústředním vědecko-výzkumném institutu přesného strojírenství (CNIITOČMAŠ) v Podolsku. Vychází z verze 2B18 Nona-M z konce 90. let 20. století, která se do sériové výroby nedostala.[1]
Prototypy 2B23 se začaly testovat v roce 2003. V roce 2005 minomet absolvoval státní zkoušky a o dva roky později se začal zavádět do ozbrojených sil Ruské federace.[1]
| 2B23 Nona-M1 | |
|---|---|
 minomet 2B23 Nona-M1 | |
| Typ | tažený minomet |
| Místo původu |  Rusko |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | CNIITOČMAŠ[1] |
| Navrženo | 2003 |
| Výrobce | OAO Motovilichinské závody |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 420 kg (bojová)[1] |
| Délka | 2950 mm |
| Délka hlavně | 2800 mm[1] |
| Obsluha | 5 osob[1] |
| Ráže | 120 mm |
| Náměr | +42° až +85°[1] |
| Odměr | ±8°[1] |
| Kadence | 10 výstřelů / min. |
| Úsťová rychlost | 307 m/s[1] |
| Maximální dostřel | 12,8 km[1] |
Popis
editovat2B23 váží 420 kg v bojovém postavení. Skládá se z pěti částí: drážkované hlavně, rámu se závěrem, dvoukolové lafety, opěrného ložiště a zaměřovací soustavy. Některé části byly převzaty z minometu 2B11 Sani (např. ložiště, optický zaměřovač MPM-44M s kolimátorem K-1 a přístrojem pro osvit LUČ-PM2M). Nona-M1 se nabíjí skrz závěr (čili ne ústím jako většina pěchotních minometů) a nedokáže vést přímou palbu na rozdíl od většiny zbraní z rodiny Nona.[1]
K obsluze je potřeba pět vojáků. Minimální dostřel činí 0,45 km, maximální pak 12,8 km.[1]
Odkazy
editovatSouvisející články
editovatReference
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu 2B23 Nona-M1 na Wikimedia Commons - Федосеев С. 120-мм буксируемый казнозарядный миномёт «Нона-М1» // Техника и вооружение. Вчера, сегодня, завтра / Муратов М. — 2008. — № 5. — С. 16–17, 36–37, 40. — ISSN 1682-7597 (rusky)