[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Lajka

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Lajka (rozcestník).
Lajka
Základní informace
DruhCanis familiaris
Pohlavísamice
Narození1954
Moskva
Úmrtí3. listopadu 1957 (ve věku 2–3 let)
Sputnik 2
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lajka (rusky Лайка, česky doslova „Štěkačka“; 1954 – 3. listopadu 1957) byla fena, která se jako první živý tvor pocházející z planety Země dostala na oběžnou dráhu.[1] Stalo se tak 3. listopadu 1957 na palubě sovětské družice Sputnik 2. V době přípravy jejího letu bylo o vlivu kosmického letu na živé organismy známo jen málo. Vyslání zvířat do vesmíru bylo proto nezbytným předpokladem letů lidí.[2][3]

Lajka, potulný pes odchycený na jedné z moskevských ulic, se původně jmenovala Kudrjavka (rusky Кудрявка; doslova Kudrnka). Pro let na Sputniku 2 byla cvičena s dalšími dvěma psy.

Technologie návratu kosmické lodi z oběžné dráhy na Zemi nebyly k dispozici, proto nebyl Lajčin návrat na Zem plánován. Třebaže se očekávalo, že prožije na oběžné dráze jeden týden, uhynula následkem stresu a přehřátí[4] už zhruba 5 až 7 hodin po startu.

Byla prvním živočichem na oběžné dráze Země, nikoliv však ve vesmíru. Hranici vesmíru – tedy výšku 100 km nad zemí – jako první živočichové překonaly octomilky vynesené německou raketou V-2 (ukořistěnou Američany) v únoru 1947 ze Spojených států amerických a byly tedy první živočichové ve vesmíru,[5][6] v roce 1949 vyletěla první opice, makak rhesus. V Sovětském svazu byli prvními psy ve vesmíru dvojice Dezik a Cygan (rusky Дезик и Цыган), kteří byli vysláni roku 1951 z kosmodromu Kapustin Jar po balistické dráze do výše 101 km.[7]

Sputnik 2

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Sputnik 2.
Model hermetické kabiny družice Sputnik 2.

Po úspěšném vypuštění družice Sputnik 1 dne 4. října 1957, požadoval tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov další start ke 40. výročí Říjnové revoluce, tedy do 7. listopadu. Konstrukční kancelář OKB-1 připravovala družici tentokrát vybavenou i vědeckými přístroji, ale ta nemohla být hotova včas (byla vypuštěna v květnu 1958 jako Sputnik 3).[8] Konstruktéři se proto, aby uspokojili politické vedení státu, rozhodli vypustit družici se psem na palubě.

Lety psů na oběžné dráze Země ještě před lidskými byly zamýšleny dlouho; jejich přípravou se v Institutu letecké medicíny zaobírala skupina lékařů v čele s Vladimirem Jazdovským. Stokilometrovou hranici vesmíru překonali jejich pokusní psi při suborbitálních letech už roku 1951.[9][10]

Oficiální rozhodnutí o vypuštění Sputniku 2 se psem padlo 10. nebo 12. října.[11] Ve spěchu byla sestavena družice, která obsahovala kromě hermetizované válcové schránky využívané při předchozích suborbitálních letech psů i přístroje pro měření solárního a kosmického záření.[8]

Družice byla vybavena i systémem zabezpečení života – generátorem kyslíku, který zároveň pohlcoval oxid uhličitý a vzdušnou vlhkost. Termoregulační systém měl udržovat teplotu na 15 °C. Potravu (ve formě gelu) měla Lajka na sedm dní. Čidla na těle psa snímala srdeční tep, dechovou frekvenci, pohyb a krevní tlak. Údaje byly předávány pomocí vysílače na Zemi.[4][12]

Výcvik

[editovat | editovat zdroj]

Lajka byla toulavý moskevský pes, odchycený na ulici. Vědci usoudili, že toulaví psi jsou zvyklí na těžký život, hlad a žízeň a spíše vydrží jak výcvik, tak kosmický let.[9] Lajka byla kříženec, fena, zhruba tříletá (nebo dvouletá)[13] a vážila 6 kg.[14] Po odchytu dostala povícero jmen, Kudrjavka, Žučka (doslova „Brouček“), Limončik (doslova „Citrónek“). Známou se stala jako Lajka, což je jméno plemen loveckých psů severního Ruska a Sibiře. Americká média ji pojmenovala Muttnik (složenina z mutt (kříženec) a -nik ze Sputnik.[15] nebo Curly (přeložená Kudrjavka).[16] Popisována byla jako klidná, nevyvolávající rvačky s jinými psy.[17]

Pro let na Sputniku 2 byli trénováni tři psi: Albina, Muška a Lajka.[18][19] Lékaři vybrali k letu Lajku,[20] Albina předtím letěla dvakrát na raketě R-1E a nyní byla náhradníkem, Muška byla použita k testování vybavení a systémů podpory života.[12][21]

Psi si na těsnou kabinu, ve které se nemohli otáčet, pouze sednout, postavit či lehnout, zvykali postupně, když byli drženi ve stále menších kotcích. Výzkumníci zjistili, že k přizpůsobení potřebují poměrně dlouhou dobu. Na přetížení si zvykali na centrifuze a taktéž byli přivykáni na hluk při startu rakety a na speciálně vyvinuté kašovité jídlo.[12]

Před letem vzal vedoucí lékařského týmu Vladimir Jazdovskij Lajku k sobě domů, aby si pohrála s jeho dětmi. Později k tomu ve svých vzpomínkách napsal: „Chtěl jsem pro ni udělat něco pěkného, když měla žít už jen krátce…“[22]

Let

[editovat | editovat zdroj]

Podle NASA byla Lajka umístěna do boxu v družici už 31. října 1957 – tři dny před startem.[12] Vzhledem k zimě panující na kosmodromu byla družice vyhřívána. Lajčin stav hlídali dva asistenti. Těsně před startem ji pečlivě upravili a zkontrolovali čidla na těle.[23]

Raketa Sputnik (verze rakety R-7) vynesla Sputnik 2 z kosmodromu Bajkonur 3. listopadu 1957. Během startu se při nejvyšším přetížení dech Lajky zrychlil třikrát až čtyřikrát ve srovnání se stavem před letem.[12] Tep se zvedl ze 103 na 240 tepů za minutu. Po dosažení oběžné dráhy byl podle plánu odhozen kryt družice; družice však zůstala spojená s posledním stupněm nosné rakety (blokem A). Systém regulace teploty proto nebyl plně funkční a kabina se postupně zahřála na 40 °C.[24] Po třech hodinách letu ve stavu beztíže se Lajčin puls vrátil na 102 tepů za minutu,[25] trvalo to třikrát déle než při pozemních testech, zřejmě kvůli stresu zvířete. Lajka byla rozrušená, ale najedla se.[24] Po pěti až sedmi hodinách letu nejevila známky života.[12]

Sovětští vědci předem plánovali, že pes bude usmrcen, podle některých informací se tak mělo stát naprogramovanou injekcí.[26] V následujících letech po Lajčině letu vydával Sovětský svaz rozporná prohlášení o jejím osudu.[27] Podle nich uhynula šestý den letu následkem nedostatku kyslíku,[14] po selhání baterií, nebo byla usmrcena. Roku 1999 se v ruských médiích objevily zprávy, že zahynula čtvrtý den následkem přehřátí.[11] V říjnu 2002 ve zprávě přednesené na Světovém vesmírném kongresu (World Space Congress) v Houstonu oznámil Dmitrij Malašenkov, jeden z vědců připravujících let Sputniku 2, že uhynula během čtvrtého oběhu na následky přehřátí.[4]

Sputnik 2 zanikl v atmosféře Země 14. dubna 1958.[28]

Výsledky letu, památka

[editovat | editovat zdroj]
Lajka na rumunské známce z roku 1957, nominální hodnota 1,2 lei

Hlavním výsledkem letu Lajky bylo potvrzení, že živý tvor bez problémů přežije vzlet do vesmíru a delší pobyt na oběžné dráze ve stavu beztíže.[13] Po letu před sovětskými vědci nadále nestála otázka, zda jsou lety lidí do vesmíru možné, ale jak je bezpečně uskutečnit.[13] Úspěšný let druhé sovětské družice, navíc s živým tvorem na palubě, posílil prestiž sovětské vědy a stal se triumfem sovětské propagandy.[29][30] Nicméně západní ochránci práv zvířat kritizovali vyslání Lajky na smrt, přičemž spojovali averzi k pokusům na zvířatech s antikomunismem.[30][31] Sovětská vláda reagovala zavedením značky cigaret Lajka s jejím vyobrazením na krabičce, aby tak získala sympatie veřejnosti.[32] Další lety psů na oběžné dráze Země probíhaly od druhé poloviny roku 1960 a byly koncipovány jako návratové, v rámci přípravy na let člověka.[13]

Lajka má památník – sochu a pamětní desku ve Hvězdném městečku, ve kterém se připravují ruští kosmonauti.[33] Roku 2008 byl na pozemcích Institutu vojenské medicíny v Moskvě odhalen další Lajčin památník.[34] Lajka byla navíc námětem mnoha poštovních známek po celém světě. Příběh psa, který se nevrátil z vesmíru, je stále připomínán. O jejím životě byl napsán komiks Laika,[35] objevila se v písních – například Laika ICE MC,[36] její jméno nese několik hudebních skupin. Na jaro 2013 připravuje English Touring Opera uvedení opery Laika the Spacedog.[37]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Laika na anglické Wikipedii.

  1. ↑ První živý tvor na oběžné dráze. Fenka Lajka cestu nepřežila. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-11-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Russia opens monument to Laika, first dog in space. Boston Herald [online]. 2008-4-11 [cit. 2011-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-26. (anglicky) 
  3. ↑ Ve stínu Lajky. Jaký byl osud dalších zvířat, která odletěla do vesmíru?. iDNES.cz [online]. 2020-10-18 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c MALASHENKOV, D. C. Abstract:Some Unknown Pages of the Living Organisms' First Orbital Flight. S. 288. IAF abstracts [online]. ADS, 2002. S. 288. Bibcode 2002iaf..confE.288M. 
  5. ↑ BEISCHER, D. E.; FREGLY, A. R. Animals and man in space. A chronology and annotated bibliography through the year 1960. Arlington, Virginia: US Naval School of Aviation Medicine, 1962. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-11. S. 55. (anglicky) [Dále jen Beischer, Fregly].  Archivováno 11. 8. 2015 na Wayback Machine.
  6. ↑ History of Research in Space Biology and Biodynamics [online]. NASA [cit. 2008-01-31]. Kapitola The Beginnings of Research in Space Biology at the Air Force Missile Development Center, 1946-1952. Dostupné online. 
  7. ↑ КАНТЕМИРОВ, Б. Цыган, Дезик и проект ВР-190. Новости космонавтики. Červenec 2001, čís. 7. Dostupné online. ISSN 1561-1078. (rusky) 
  8. ↑ a b HARFORD, James J. Korolev's Triple Play: Sputniks 1, 2, and 3 [online]. NASA, 1997 [cit. 2006-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-06. 
  9. ↑ a b LEPAGE, Andrew J. Sputnik 2: The First Animal in Orbit [online]. 1997 [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ К 90-летию со дня рождения : Яздовский Владимир Иванович [online]. Москва: Институт медико-биологических проблем, 2003 [cit. 2012-04-26]. Dostupné online. (rusky) 
  11. ↑ a b ZAK, Anatoly. The True Story of Laika the Dog [online]. 1999-11-03 [cit. 2006-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. ↑ a b c d e f GRAHN, Sven. Sputnik-2, more news from distant history [online]. [cit. 2004-12-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d ВАСИЛЬЕВ,, П. В.; ГЛОД, Г. Д. Глава 2. Научное обоснование возможности космических полетов человека и их медико-биологическая подготовка. In: УШАКОВ, И. Б.; БЕДНЕНКО, В. С.; ЛАПАЕВ, Э. В. История отечественной космической медицины (по материалам военно-медицинских учреждений). Москва-Воронеж: Воронежский государственный университет, 2001. Dostupné online. ISBN 5-9273-0097-9, ISBN 9785927300976. Kapitola 2.3. Медико-биологические исследования на искусственных спутниках Земли. (rusky)
  14. ↑ a b Beischer, Fregly, str. 63.
  15. ↑ GRAY, Tara. A Brief History of Animals in Space [online]. NASA, 1998 [cit. 2006-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-24. 
  16. ↑ Space Dog Lives [online]. The British Library [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ FRANKEL, Max. Muscovites Told Space Dog Is Dead. The New York Times. 13. listopad 1957, s. 3. (anglicky) 
  18. ↑ PŘIBYL, Tomáš. Rudé hvězdy ve vesmíru. Brno: Paráda, 1997. ISBN 80-902352-1-2. Kapitola Víc než těžké začátky, s. 27. 
  19. ↑ WHITEHOUSE, David. First dog in space died within hours [online]. BBC, 2002-10-28 [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. 
  20. ↑ Animals as Cold Warriors:Missiles, Medicine and Man's Best Friend [online]. National Library of Medicine, 2006-06-19 [cit. 2006-09-28]. Dostupné online. 
  21. ↑ Dogs in space [online]. Space Today Online, 2004 [cit. 2006-09-28]. Dostupné online. 
  22. ↑ ISACHENKOV, Vladimir. Space dog monument opens in Russia [online]. MSNBC, 2008-04-11 [cit. 2008-04-15]. Dostupné online. 
  23. ↑ Memorial to Laika [online]. [cit. 2006-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-22. 
  24. ↑ a b Sputnik 2 [online]. NASA, 2005-10-20 [cit. 2006-09-26]. Dostupné online. 
  25. ↑ WEST, John B. Historical aspects of the early Soviet/Russian manned space program. Journal of Applied Psychology. 1. říjen 2001, roč. 91, čís. 4, s. 1501–1511. Dostupné online. PMID 11568130.  Archivováno 3. 6. 2016 na Wayback Machine.
  26. ↑ ISACHENKOV, Vladimir. Russia opens monument to space dog Laika. USA Today [online]. 2008-11-4. Dostupné online. ISSN 0734-7456. (anglicky) 
  27. ↑ The Story of Laika [online]. The Mayhew Animal Home [cit. 2009-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-08-16. (anglicky) 
  28. ↑ The Story of Laika [online]. moscowanimals.org [cit. 2006-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-08-16. 
  29. ↑ PACNER, Karel, MF Dnes. Jak Lajka před půl stoletím dobyla vesmír. iDNES.cz [online]. 2007-11-3 [cit. 2012-10-9]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b History of Medicine Division, National Library of Medicine, National Institutes of Health. Animals as Cold Warriors : Missiles, Medicine and Man's Best Friend [online]. Bethesda, MD: U.S. National Library of Medicine, National Institutes of Health, 2006-2012 [cit. 2012-10-09]. Kapitola Laika. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ BBC. 1957: Russians launch dog into space. BBC : On This Day [online]. 2008 [cit. 2012-10-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ ЧЕРТОК, Борис Евсеевич. Ракеты и люди : Фили-Подлипки-Тюратам. 2. vyd. Москва: Машиностроение, 1999. 448 s. ISBN 5-217-02935-8. S. 199. (rusky) 
  33. ↑ First in Orbit, Laika the Dog Made History [online]. redOrbit [cit. 2009-07-27]. Dostupné online. 
  34. ↑ РИА «Новости». Первой собаке-космонавту поставили памятник в Москве. Взгляд [online]. 2008-4-1 [cit. 2012-4-26]. Dostupné online. (rusky) 
  35. ↑ SABIN, Roger. The mating call of a Wessex girl ... : Posy Simmonds updates Hardy while Nick Abadzis is drawn to a high-flying dog. The Guardian. The Observer [online]. 2007-11-25 [cit. 2012-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ MOSKVA.FM. Laika – ICE MC [online]. Москва: MOSKVA.FM [cit. 2012-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-17. (anglicky) 
  37. ↑ English Touring Opera. Laika the Spacedog [online]. London: English Touring Opera [cit. 2012-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ABADZIS, Nick. Laika. 1. vyd. New York, USA: First Second, 2007. 208 s. Dostupné online. ISBN 1-59643-101-6. (anglicky) Komiks o Lajce. 
  • DUBBS, Chris. Space Dogs: Pioneers of Space Travel. ilustr. vyd. Lincoln, NE: Writer’s Showcase Press, 2003. 108 s. Dostupné online. ISBN 0-595-26735-1. (anglicky) 
  • GOVORCHIN, G. G. The Soviets In Space – An Historical Survey. Spaceflight. 1965, čís. 7, s. 74–82. (anglicky) 
  • GRÜNDER, Matthias. Lexikon der bemannten Raumfahrt. Raketen, Raumfahrzeuge und Astronauten. Berlin: Schwarzkopf & Schwarzkopf, 2001. ISBN 3-89602-287-3. (německy) 
  • CHERNOV, V. N.; JAKOVLEV, V. I. Scientific research during the flight of an animal in an artificial earth satellite. Artificial Earth Satellite. 1958, čís. 1. (anglicky) 
  • ВАСИЛЬЕВ,, П. В.; ГЛОД, Г. Д. Глава 2. Научное обоснование возможности космических полетов человека и их медико-биологическая подготовка. In: УШАКОВ, И. Б.; БЕДНЕНКО, В. С.; ЛАПАЕВ, Э. В. История отечественной космической медицины (по материалам военно-медицинских учреждений). Москва-Воронеж: Воронежский государственный университет, 2001. Dostupné online. ISBN 5-9273-0097-9, ISBN 9785927300976. (rusky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Lajka na Wikimedia Commons
  • BELL, E. Sputnik 2 [online]. NASA, rev. 2012-4-20 [cit. 2012-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • MITCHELL, Don P. Sputnik 2 [online]. 2007 [cit. 2012-04-24]. Sputnik 2 na webu Don P. Mitchella. Dostupné online. (anglicky) 
  • ZUNA, Pavel. Den, kdy první živý tvor vyletěl na oběžnou dráhu [online]. Seznam.cz, 2011-11-3 [cit. 2012-04-24]. Reportáž Pavla Zuny na stream.cz. Dostupné online. 

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lajka&oldid=24173787“